21.

135 13 14
                                    

Pomalým klusem matka s doprovodem jeli k hradu. S Dimonem jsme vyrazili cvalem na před. Měli jsme celkem slušný náskok, a tak jsme projížděli park. Seskočila jsem ze Slunečníkova sedla.

Na svém hraničářském koni Trkači jsem v létě jezdit nemohla. Bylo by nanejvýš nezvyklé aby se princezna vozila na hřbetě malého huňatého ponyho, který je ladný asi jako lachtan.

Dimon mého příkladu následoval.
Kráčeli jsme v tichosti vedle sebe.
Blonďaté vlasy mu padaly do obličeje a jeho modré oči, které nepostrádaly obvyklou jiskru, tikaly mezi mýma očima a mými rty.

Pustil otěže svého koně a přistoupil ke mě blíž. Opatrně uchopil do svých rukou mou tvář a naše pohledy se setkaly. Usmál se a jemně mě políbil.

Psáno 23:59 😂😂😂

Aaaaa už je dnešek😂😱.

Nemůžu usnout a chce se mi tu s Váma vykecávat. Víte jak je frustrující psát z pohledu postavy, kterou nemáte rádi a plánujete kvůli jejímu vymyšlení vraždu jejího  autora? Teda coo? 😅

No nic... Dobrou... Dobré ráno... Nebo prostě dobrá/é/ý doba ve kterou to vydám nebo to čtete...
🖤☕

Btw. Co za ship mám vydat zítra?
*Tváří se že jí nedošly předepsané kapitoly*

Btw.² já tu kapitolu napsala za 23 minut.... Hustý😱😂

ADVENTNÍ KALENDÁŘ - Hraničářův Učeň 2020Kde žijí příběhy. Začni objevovat