Po snad nekonečném odloučení jsem ho mohla obejmout a vdechovat tu jeho vůni. Tu, která mě uklidňovala a díky které jsem se cítila v bezpečí.
Hlavu jsem měla zabořenou v jeho rameni a on mě hladil po nakrátko ostříhaných vlasech svýma velkýma rukama.
Uslyšela jsem tiché odkašlání svého otce a neochotně jsme se od sebe s Horácem odlepili.
Později po oficiálním přivítáním jsme se spolu ruku v ruce procházeli po okolí hradu.
Slunce už bylo dávno za obzorem a jediné světlo k nám dopadalo z dorůstajícího měsíce.
Naklonila jsem se k němu a jemně ho políbila na tvář. Otočil se ke mně a opřel si čelo o moje. Obličej mi chytil do dlaní a palci mě hladil po tvářích.
,,Miluju tě."
🖤☕
ČTEŠ
ADVENTNÍ KALENDÁŘ - Hraničářův Učeň 2020
Short StoryAch jo. Napsat popis... 🙄 Teď by trochu hřejivé trávy nebylo od věci... Třeba by to s dokonale vygumovaným mozkem šlo líp. No ne?😅 Z nejhlubšího plna mého srdce... Wille tys mě nakazil tvou neschopností napsat proslov - v mém případě tedy popis p...
