Texting with him.

.8.

Já: Nevím jestli ti dokážu věřit..

Carson: To po tobě ani nechci, jen mi dej šanci a nesuď mě hned..

Já: Bude to těžký..

Carson: Já vím.. můžu vědět kdo jsi?

Já: Zatím ne

Carson: Dobře, je to na tobě, až mi to budeš chtít říct, tak řekni. Je jedno kdy. 

Já: Co tvá holka? Říkal jsi, že si potřebuješ se mnou psát, že si na nic nehraješ, jako se svou holkou.. jak si to myslel?

Carson: Pokud mě znáš, znáš i ji. Víš, že je stejná jako Jennifer, akorát má na téhle škole vyšší moc, tím, že je její otec ředitel si myslí, že může všechno, je drzá, zlá, a manipulativní. 

Tak teď jsem opravdu nechápala nic. Proč je s holkou o které píše takové věci? I když je to pravda, ale on by to říkat neměl. 

Já: Proč s ní jsi?

Carson: Nebyla vždycky taková, a já tak nějak doufám že bude zase stejná jako kdysi. Začala taková být když její otec dostal to místo. 

Já: To je mi líto, ale nemyslíš... že čekáš zbytečně?

Bylo mi trapné to psát, ale byla to pravda, lidi jako je Jennifer nebo Alexis se nemění jen tak, je pyšná a zlá. Myslí si že vládne celé škole, ale kdyby její otec nebyl ředitel, ona není nic. 

Carson: Už jsem ti psal že to mezi námi není ideální, to bylo přesně v ten okamžik co jsem si to uvědomil. 

Carson: Už mi věříš, že nejsem takový jako dřív?

Já: Nevím.. je to těžké, začít jen tak důvěřovat..

Carson: Já vím, ale říkám ti tu věci, které by jsi proti mě mohla použít, tím by jsi mi dokázala zničit život.

I přesto, že jsem nechtěla, jsem se pousmála, měl pravdu. 

Já: To asi jo, ale neudělám to, nejsem zlá.

Carson: To už dávno vím.

Až teď mi došlo, že je skoro konec hodiny a já si v klidu sedím na studených dlaždičkách a píšu si s klukem který se mi líbí, jsem blázen, tohle bych nikdy dřív neudělala, abych zameškala hodinu? Nikdy. Vždycky jsem byla všude včas a klidně i dřív jen abych neměla žádné problémy. 

Já: Kazíš mě..

Napsala jsem a usmála se, jsem hrozná, něco si řeknu, ale pak udělám stejně pravý opak, a platí to jen u něho. Slíbila jsem si, že si s ním nebudu psát když vím, že má přítelkyni, stejně jsem si s ním psala dál, teď zas že to neudělám když vím jak se ke mě kdysi choval, a stejně si dál píšeme. 

Carson: Co tím myslíš? 

Já: Zameškávám hodinu.. kvůli tobě.

Carson: To jsi až takový šprt? že ti vadí jedna zameškaná hodina? Já jich měl zameškaných už tolik, že jsem to přestal počítat. 

Já: Jo to vím

Carson: Já zapomněl že mě vlastně znáš

Já: Neznám.. jen od toho jak jsi se ke mě choval a od vidění, ale jinak o tobě vůbec nic nevím. 

Carson: Poznáš mě.. a já poznám zase tebe. 

Já: Jo..

Hlavu jsem si opřela o okýnko, nemohla jsem uvěřit, já obyčejná Stella Skyeová si píšu s Timothym Willardem, komu se to poštěstí. Podívala jsem se z okénka uviděla jeho, seděl na lavičce před školou a díval se do mobilu, bylo mu jedno, že ho učitelé mohou vidět, nezajímal se o to, bude mít průšvih ale je mu to prostě jedno. Fascinuje mě. To jak mu vítr rozfoukává jeho tmavé vlasy do stran, jak mu bílé tričko s krátkým rukávem obepíná svaly na těle, a to jak se usmívá a na tváři se mu tvoří ďolíčky. Myslel si, že ho nikdo nevidí, ale viděla jsem ho já, nespouštěla jsem z něho zrak, musela jsem až tehdy co zazvonilo a on se zvedl z lavičky a zamířil do školy. Vylezla jsem ze záchodů a snažila se, se moc neusmívat aby si učitelé neřekli, že mi bylo špatně ale culila jsem se jako sluníčko. 

,,Tak takhle jsem si vážně představovala hodinu angličtiny, sedět na svém místě, hypnotizovat dveře a každých deset minut odpovídat učitelům kdy se vrátíš" postěžovala si Jackie, dnes už podruhé. ,,I když musím říct, že jsem na tebe víceméně pyšná, zameškala si hodinu, a kvůli klukovi to je pokrok.. jen chci vysvětlení" dožadovala když jsme se posadili do lavice na matematiku. ,,Zjistila jsem kdo je Carson" zašeptala jsem a poohlédla se po třídě, nebyl tu, což je možná dobře když to chci Jackie říct. ,,No a" vyzvídala. ,,Hlavně nezačni vyšilovat nebo křičet" upozornila jsem ji a ona kývla, byla jako obvykle zvědavá a nedočkavá, i když tentokrát to bylo něco víc, protože šlo přeci o kluka se kterým si píšu. ,,Je to.. Timothy" šeptla jsem a málem vybouchla smíchy když jsem viděla její výraz, oči ji málem vypadli a pusu měla tak dokořán, že jsem s divila, že si neroztrhla pusu. ,,Děláš si prdel" vykřikla, hned jsem ji dala ruku před pusu, aby byla zticha, podívala jsem se po třídě a zjistila, že nás většina pozoruje nechápavým výrazem. ,,Takže ty si píšeš s Timothym?" kývla jsem a čekala co z ní zase vypadne. ,,Nevím jestli mám být naštvaná nebo skákat radostí"  ,,cože?" nejspíš myslela na to samé co já, když jsem se to dozvěděla. ,,Šikanoval tě Stello, ale na druhou stranu je to ten nejvíc sexy kluk na celé škole" ,,Já vím, ale už jsem mu to řekla.. říkal mi že se změnil, a že je teď úplně jiný, že už se s Dylanem a jeho partou moc nebaví" odpověděla jsem, už trochu tišeji protože do třídy vešla učitelka. ,,Tohle kluci říkají dost často.." měla pravdu, ale už jsem na to nechtěla myslet. ,,Počkej, nechodí on s Alexis?" přikývla jsem a sledovala její výraz. Ale nedokázala jsem z něho nic vyčíst. ,,Zničí ti život pokud se to dozví a pokud jí na něm pořád tak zaleží" řekla trochu víc nahlas a proto jsme dostali od učitelky hned několik nenávistných pohledů. Zbytek hodiny už jsme byli raději ticho a poslouchali výklad. 

Celý školní den uběhl celkem rychle, nic zajímavého se nedělo, žádné zprávy mezi mnou a Timothym, ani jsem ho nikde nepotkala na chodbě. Za chvíli jdeme konečně domů, už nám zbývá akorát jít na oběd, který stejně stojí za nic. Naše kuchařky ze školy prostě neumí vařit. vždycky si tam beru jenom salát, protože jiné jídla nejsou fakt vůbec dobré, no on ani ten salát není perfektní, ale lepší než to ostatní.