Texting with him.

.4.

Nevěděla jsem co mám dělat tak jsem si sedla ke svému počítači a udělala si všechny věci do školy, všechny úkoly a naučila se na všechny testy, co se týče školy, jsem celkem chytrá, taky proto ode mě spoustu lidí chce dělat úkoly nebo opsat test, samozřejmě nejsem blbá  a opsat to dávám jen pár lidem.

,,Stello?" zavolala mamka za dveřmi. ,,Ano mami?" odpověděla jsem, a mamka přišla do pokoje. ,,Neruším tě od něčeho?" zeptala se a sedla si na mou postel, která je hned za mnou. ,,Ne v pohodě, už to mám hotové" odpověděla jsem a sešit s českým jazykem jsem uklidila do batohu. ,,Napadlo mě, že bychom mohli vyrazit na nákupy, co myslíš?" usmála se a naklonila hlavu na stranu. ,,Jo to by bylo moc fajn" zrovna jsem si brala do ruky telefon abych se podívala jestli mi Carson náhodou nenapsal, přesně ve chvíli kdy jsem rozklikla náš chat, mi od něho přišla zpráva, takže to bylo vážně trapné. ,,Copak?" zeptala se mamka když viděla můj výraz, který nebyl úplně spokojený, i když napůl ano, a napůl ne, jsem ráda, že mi napsal, ale musel zrovna ve chvíli kdy jsem se na náš chat podívala? Ach jo. ,,Co? nic" zasmála jsem se a přešla ke své skříni, mamka pochopila, že se chci převléknout, tak odešla nejspíš do své ložnice, udělat to samé. Hned co se za ní zavřeli dveře jsem rozklikla zprávy a odepsala Carsonovi. 

Carson: Dobré ráno:)

Já: Dobré ráno

Carson: To jsi byla tak nedočkavá, nebo jsi mi chtěla zrovna napsat?

Já: Chtěla jsem ti napsat, předběhl si mě

Lhala jsem, přece nemůžu říct, že jsem čekala až mi konečně napíše, to by bylo hodně trapné.

Carson: Budu ti věřit, a jak si se vyspala?

Já: Po dlouhé době vážně skvěle, i když spát ještě další hodinku by mi vůbec nevadilo. Co ty?

Carson: A proč jsi nespala teda déle? Já jsem spal jako miminko.

Já: No vzbudila jsem se a vím, že bych už neusnula, navíc jsem měla ještě nějaké úkoly do školy, tak jsem si je aspoň stihl udělat.

Carson: Jo tak to chápu. 

Já: Musím už jít, jdeme s mamkou nakupovat.

Carson: Škoda, chtěl jsem si psát :( tak potom?

Já: Napíšu ti jak to bude možné 

Carson: Dobře, tak si to užij, pa

Na poslední zprávu jsem neodpověděla, protože už za mnou přišla mamka, že je připravená. ,,Stello, co jsi tady těch deset minut dělala" zeptala se, když viděla, že mám na sobě stále ještě tepláky. ,,nějak jsem si nemohla vybrat" zalhala jsem. Potom jsem do skříně sáhla po modrých džínech do pasu, do toho jsem si zastrčila černé těsné tričko a na to oblékla šedivý svetrový kardigan, venku nebylo zrovna moc teplo, proto ten svetr, čemu se taky divím, v dubnu. ,,Tak jsem připravená" přišla jsem za mamkou. ,,Super, můžeme vyrazit" pronesla, vzala si kabelku, klíčky od auta, a vyrazila před dům, já jsem sebou měla peněženku a mobil, to jsem si zastrčila do zadních kapes u džínů. Obě jsem nastoupily do auta a zapnuli rádio. Hrála tam má oblíbená písnička, proto jsem si začala pobrukovat, mamka se ke mě přidala a tak jsme si zpívali až do doby kdy jsme zaparkovali v obchodním centru ve městě. 

,,Tak kam chceš jít jako první?" zeptala jsem se mamky a ta ukázala na obchod s oblečením, kde měli velký slevy, znám mamku a vím, že si to náramně užije, ona miluje nakupování, když jsem byla ještě malá, tak chodila často ze Stacy, vždycky si spolu užili legraci, bylo fajn je vidět jak se spolu smějí. 

,,Tak a už mi řekneš kvůli komu jsi tak dobře naladěná?" promluvila na mě mamka, když jsme se společně smáli. ,,Taková jsem vždy" usmála jsem se, i když vím, že to není pravda. ,,nejsi, na nákupy tě vždycky tlačím, pak jedeme brzy domů, protože vidím, že tě to nebaví, ale dneska je to jiné, tak co se děje?" ,,Mamii" nechtěla jsem jí to říkat, aby si pak do mě nerýpali, ale na duhou stranu bude fajn to někomu říct, pak to stejně ještě budu muset říct Jackie. ,,S někým si píšu" řekla jsem a mamka se zachichotala, asi štěstím. ,,A kdo to je?" no to bych taky ráda věděla. ,,Já nevím" měla jsem trochu zklamaný výraz, protože vědět to by bylo vážně skvělý, ale na druhou stranu má Carson pravdu, je lepší nevědět a poznat člověka podle sebe, než vědět kdo to je a odsoudit ho podle toho co říkají ostatní. Podívala jsem se na mamku a ta se tvářila nechápavě, ani se jí nedivím, její dcera jí řekne, že si s někým píše ale že neví kdo to je, taky bych to nepochopila. ,,Spletl si číslo, a pak jsme si tak nějak začali psát, ale neřekli jsme si, kdo ten druhý je" ,,Pane bože, co když je to nějaký úchyl" začala šílet ,,Není to úchyl" uklidňovala jsem ji. ,,Jak to můžeš vědět, vždyť o něm nic nevíš" ,,Ale vím, vím jeho druhé jméno, jeho věk a popsal se jak vypadá" ,,Mohl si to vymyslet" trvala si na svém. ,,To sice mohl, ale nepřijde mi jako úchyl, věř mi" ,,Mám o tebe jen strach" ,,Já vím, neboj budu opatrná, nikdy s ním nepůjdu ven aniž bych věděla kdo to je, neřeknu mu adresu domu, nic takového dobře?" asi uznala, že už jsem vyspělá a dokážu se o sebe postarat, že už mám rozum, tak kývla na souhlas. ,,Nezajdeme si na něco dobrého?" zeptala jsem se a už se zvedala z lavičky vedle malého jezírka s fontánkou. ,,Dobře, ale něco normálního, ne zase hamburger jako minule, nemůžeme pořád jíst nezdravě" zasmála se a následovala mě do jedné z restaurací co tu jsou. 

Před chvílí jsme s mamkou přijeli domů, obě jsme měli břicha plné k prasknutí, nakonec jsme si totiž ten hamburger dali, nedokázali jsme odolat. Hned co jsem přišla do pokoje jsem se převlékla do domácího oblečení a zalezla k počítači, prohlédla jsem Facebook a Instagram, ale nic nového tam stejně nebylo. Po delší době jsem se rozhodla napsat opět Carsonovi.

Já: Tak jsem tady 

Zprávu jsem odeslala a chvíli čekala až odpoví, vždycky odpovídá rychle, teď ale ne. Ještě dál jsem čekala ale pořád nic, proto jsem mobil odložila a plácla sebou na postel.

Ahooj holkyy, chtěla jsem se jen zeptat jestli se vám kniha líbí, byla bych ráda kdyby jste mi to napsali do komentářů, nebo naopak kdyby jste napsali co se vám nelíbí.