Texting with him.

.18.

,,Ty se s ní rozejdeš?" zeptala jsem se doufala, že řekne že ano. Chtěla jsem aby byl se mnou a ne sní, ona si ho nezaslouží. Ona je namyšlená, panovačná a egoistická, nemůže mít někoho kdo je pozorný, milý a laskavý, vím, že vždycky takový nebyl, ale teď je, a to je to nejdůležitější. ,,Jo" odpověděl a dlouze se na mě zadíval. ,,Bude mě nesnášet" pověděla jsem si spíš pro sebe a koukla se do země. Timothy vzal mé ruce do jeho a donutil se na něho podívat. ,,nemusíš se ničeho bát, vím, že Alex dokáže být fakt zlá, ale nedovolím aby ti něco provedla" usmál se. Sakra ten jeho dokonalý úsměv, dokázala bych mu v ten moment odkývat absolutně všechno, protože tím úsměvem mě očarovával. 

Venku se začalo dělat už docela dobré počasí, teda ne že by přestalo pršet, nebo tak, ale uklidnilo se to, rozhodně tak, že už nebylo nebezpečné v tomhle jet. ,,Asi bych měla jet domů" vypadlo ze mě, zvedla jsem se z postele a vzala si svůj batoh na záda. ,,Odvezu tě" ,,Dobře, jo, no.. můžu ti to oblečení vrátit třeba zítra?" zeptala jsem se pohlédla na své, teda na jeho oblečení. Rodičům se nebude líbit v čem přijdu, ale to jsem měla raději nastydnout? ,,Vrať mi to kdy budeš chtít" pousmál se. Pak jsme přešly do místnosti na sušení prádla a podal mi mé oblečení. ,,pěkná podprda" mrkl na mě. Cítila jsem jak mi tváře opět hoří. ,,Nečervenej se pořád" zasmál se, woow, tak teď to opravdu vylepšil. Převzala jsem si od něho věci a nechala se opět vézt k autu.

,,Jsem rád, že jsem na tebe v tom dešti narazil" usmál se když jsme zastavili před mým domem. ,,Děkuju, že jsi mě tam nenechal" odpověděla jsem a usmála se, opět mě hypnotizoval, oči mu přeskakovali z mých očí na rty. ,,Můžu tě políbit?" zeptal se po chvilce, jen jsem kývla, nebyla jsem schopná jakéhokoliv pohybu. Ruku dal na mou tvář a přiblížil se, ani jsem se nenadechla a jeho rty už byli přitištěny na těch mých. Nelíbal mě, jen políbil, něžně a opatrně, jakoby se bál, že mu uteču když bude drsnější. ,,Už musím" řekla jsem když jsme se odtáhly. Kývl, naposledy jsem přitiskla svoje rty na jeho a odešla. 

,,Kde jsi byla?" zeptala se mamka hned co jsem za sebou zavřela vchodový dveře. ,,Byla jsem u.. kamaráda" odpověděla jsem popravdě. ,,Báli jsme se o tebe, příště dej aspoň vědět"  ,,neboj dám, omlouvám se" její oči mi přeskakovali po Timothyho oblečení, věděla jsem co bude následovat. ,,Co to máš sakra na sobě?!" jestli ještě před chvílí nebyla naštvaná tak teď už určitě byla, věděla jsem že se jí tohle nebude zamlouvat ale copak jsem měla na výběr? ,,To je kamaráda" ,,To jsi se před ním jako převlékala, nebo jsi s ním něco měla? A proč nemáš svoje oblečení?!" bože takových otázek. ,,Ne mami, nepřevlékala jsem se před ním a nic jsem s ním taky neměla, říkám, že je to kamarád. Mé oblečení mám tady" zvedla jsem svou ruku, ve které jsem měla tašku ,,šla jsem domů pěšky abych vás nemusela obtěžovat, a cestou začalo hrozně pršet, takže jsem celá promokla, naštěstí mě potkal Timothy a svezl mě, jenže pršelo tolik, že jsme jeli k němu, protože bydlel blíž" dopověděla jsem a i když se to mamce nelíbilo nakonec souhlasila, že to byla správná věc a že Timothy má nejspíš víc rozumu než si myslela. 

Došla jsem k sobě do pokoje abych se mohla převléknout do svého oblečení, než jsem však došla ke své skříni, nasála jsem dokonalou vůni z jeho trička, pak jsem si už svlékla kalhoty a převlékla se do svého domácího oblečení, jeho tričko jsem si ale nechala. Po chvilce jsem se rozhodla, že mu napíšu, je to asi brzo když jsem teď přijela a vlastně jsme spolu byli před deseti minutami, ale potřebovala jsem to, začala jsem na něm být čím dál tím víc závislejší. 

Já: Děkuju

Nemyslela jsem jen za to že mě nenechal v tom dešti, ale i za vše ostatní, za to že se o mě postaral, že se díky němu cítím skvěle, kdyby nebylo dneška, pořád bych se trápila tím, že se mnou nemluví a že chce být raději s ní. Jsem šťastná, že chce být se mnou a sní se rozejít. I když je to vůči ní hnusný, ale ona si ho stejně nezaslouží. 

Timothy:  Za co děkuješ?

Na tu zprávu jsem nemusela čekat zas tak dlouho.  On odepisoval téměř hned. A to se mi líbilo. 

Já: Za všechno

Timothy: Co všechno?

Já: Za to, že jsi mě tam nenechal, že jsi mě vzal k tobě.. a taky, že jsem konečně šťastná.

Teď mě opravdu zajímalo co odpoví. 

Timothy: I já jsem šťastný, tak bych měl asi taky děkovat.

Já: Ty se s ní opravdu rozejdeš? 

Timothy: Ano, udělám to zítra. 

Já: Co když toho budeš později litovat. Co když ti dojde že ona byla lepší než jsem já, nejsem tak hezká jako je ona, a nejsem ani oblíbená. 

Timothy: Na tom nezáleží, že nejsi oblíbená. Jsi jedinečná, jiná než kterákoliv holka a to se mi na tobě líbí, zbožňuju ten pocit když jsem s tebou. 

Zahřálo mě to u srdce, tohle mě donutilo se usmívat nad telefonem jako blázen. Byla jsem blázen, do něho. 

Timothy: Chtěl bych být teď s tebou

Já: Byli jsme spolu před chvílí. 

Usmála jsem se, nebo jsem se nepřestala usmívat od té předchozí zprávy? Už se v tom ztrácím. 

Timothy: A přesto mi chybíš

Já: Je to šílený

Já: Ale taky mi chybíš

Timothy: To je mé znamení

Napsal. Tohle jsem nepochopila. Jak jako jeho znamení? Dumala jsem nad tím, ale pořád mi to nedocházelo. 

Já: Nějak to nechápu

Čekala jsem až odepíše, ale zatím nic. Uběhlo už pět minut a stále nic. Pokazila jsem to nějak? Vždyť jsem nic špatného neřekla, nebo ano? Možná si uvědomil, že to zatím není správné, když se s ní ještě definitivně nerozešel. 

Málem jsem se podělala strachy když jsem na okně zaslechla klepání. Co to? ,,Timothy" pověděla jsem hned jak jsem otevřela okno aby mohl vlézt dovnitř. I když už nebyl takový vítr, stále ještě pršelo, takže teď byl celý promáčený on, místo mě. ,,Co tady děláš?" řekla jsem vyjeveně.  ,,Chyběl jsem ti ne?" ušklíbl se. ,,Jo, ale nemyslela jsem si, že sem pojedeš a ještě ke všemu se vyškrábeš oknem, máme dveře kdyby jsi nevěděl" ,,Ty jsi mi taky chyběla, takže jsem prostě přijet musel.. Všiml jsem si jich, ale myslíš, že by mě sem tvé rodiče pustili?" povytáhl obočí a změřil si mě pohledem, oči mu zastavily na jeho tričku a toho donutilo k úsměvu. ,,Asi máš pravdu" usoudila jsem když jsem se nad tím zamyslela, máma by ho klidně nechala na dešti.