Stála jsem u své skříňky, brala si učebnice a pořád jsem slyšela to její hihňání, strašně mi to vadilo, nechtěla jsem aby byli spolu, chtěla jsem aby byl se mnou, nechtěla jsem přímo aby se mnou chodil, ale aby se mnou aspoň trávil čas, chtěla jsem slyšet jeho dokonalý mužný hlas a poslouchat jeho slova. ,,Jsi v pohodě?" zamávala mi před obličejem Jackie. ,,Co, jo" odpověděla jsem. ,,Moc jsi tak nevypadala" řekla si spíš pro sebe. Ani jsem na to neodpovídala a zamířila do své třídy. Šla jsem kolem něho, mohla jsem dokonce cítit jeho vůni, jak moc blízko jsem byla, ale on si mě ani nevšiml, pořád si povídal s kamarády a s ní.. tak mě to rozčilovalo, nejraději bych k nim přišla a odtrhla ji od něho. ,,Okukuješ Timothyho, Skyeová?" ozvala se za mnou Jennifer. Neměla jsem slov, nevím co bych ji na to měla říct, na chvíli jsem se zastavila abych se na ně znovu podívala, ale to už se on díval na mě, na tváři měl milý a sladký úsměv, takový ze kterého se mi podlamovala kolena, ale já mu ho nemohla oplatit, ne po tom co tady celou dobu dělá s ní. Vím, že mu to nemůžu vyčítat, je to jeho přítelkyně, ale má si vybrat, nemůže mi přece motat hlavu. Hned jsem se otočila zpátky a pokračovala v cestě do třídy.
Seděla jsem ve třídě, hlavu jsem měla položenou na lavici, protože z toho ponocování se i chtělo strašně moc spát, pak mi zavibroval mobil, věděla jsem, že je od něho, a taky že i když jsem naštvaná, tak se na to podívám a odpovím, on nemohl za to, že jsem k němu začala něco cítit.
Timothy: O co šlo na té chodbě?
Co jsem mu jako na tohle měla odepsat.. Pozorovala jsem tě už od té chvíle co jsem přišla do školy a Jennifer si toho všimla? ne to opravdu ne.
Já: Nevím
Lhala jsem, nechci aby věděl, že se mi dostal do hlavy tak moc, že jsem jako nějaká blbá stalkerka.
Timothy: Fakt? nezdálo se mi jako bys nevěděla.
Já: Říkám že nevím a i kdybych věděla nemusím ti to říkat..
Byla jsem naštvaná a skrýt jsem to rozhodně neuměla.
Timothy: Provedl jsem něco?
Já: Ne.. hele promiň je hodina, neměla bych být na mobilu
Timothy: Nechtěla by jsi se na školu dnes vykašlat?
Já: Zbláznil jsi se?
Timothy: Ne, mohly by jsme někam zajít, třeba se trochu projít po městě.
Já: Nemůžu zameškat, navíc už mě učitelka viděla.
Timothy: Jednou se nic nestane. Řekneš, že se ti udělalo špatně.
Uvažovala jsem, vážně, já jsem uvažovala o tom, že zdrhnu ze školy, že nebudu na test, že nebudu mít hotové zápisky, ale procházka s klukem který se mi líbí, zněla fakt dobře. Ani jsem si nestihla uvědomit co to dělám, moje ruka vystřelila nahoru. Než jsem se nadala, učitelka mě vyvolala, vymluvila jsem se, že se mi udělalo zle a že bych potřebovala domů, díky mým skvělým výsledkům s tím žádný problém nebyl.
Já: Čekám u automatu
Byla jsem nervózní, ještě aby ne, máme spolu poprvé mluvit a vidět se osobně, teda ne poprvé, ale poprvé od doby co se známe. Stála jsem tam a ruce se mi klepaly, co ruce, celé tělo se mi klepalo. Když jsem ho zahlédla jak ke mě jde, s rukami v kapsách mikiny, s jeho neodolatelným úsměvem, podlamovali se mi kolena, zády jsem se mírně opřela o automat, abych sebou nesekla. Nebylo by to totiž moc příjemné, nejde tolik o to, že bych se praštila jako o to jak moc bych se ztrapnila. ,,Ahoj" pozdravil mě hned co přišel. ,,Můžeme" ani jsem nestihla odpovědět, jemně mě chytl za zápěstí a táhl za sebou. Přišly jsme k jeho autu a on nasedl. Chvíli jsem stála před autem a přemýšlela jestli je to dobrý nápad, když zase vylezl a zkoumavě se na mě podíval. ,,V pohodě?" zeptal se usmál, jakmile jsem ten úsměv viděla, neváhala jsem a rozešla se k autu. ,,Jo" pověděla jsem a nasedla na místo spolujezdce. Timothy opatrně vyjel z parkoviště a pořádně se rozjel až když jsme byli od školy v nedohledu. Co mě ale zarazilo, bylo to že jel na opačnou stranu než je město. ,,neříkal jsi, že se podíváme po městě" odvážila jsem se promluvit. ,,někam tě chci vzít" odpověděl. ,,Co jsi jim řekla?" zasmál se. ,,Že mi není dobře" ,,A to tě jen tak pustily?" ,,Jo proč by ne" byla jsem klidná, což jsem se divila. ,,Na mě se vždycky tváří divně když jim tohle řeknu" ,,Já mám ale suprovou docházku víš" usmála jsem se na něho, přesto, že se na mě nepodíval. ,,já moc ne" zasmál se. ,,To už dávno vím" nadzvedl obočí. ,,Jo?" ,,jo" ,,To mě tak často pozoruješ?" a bylo to tady, první trapný moment. Jak z toho sakra ven. ,,Ne, ehm.. říká se to" myslím, že musel poznat, že lžu, nikdy se to ve škole neříkalo. ,,Jasně" uchechtl se. Raději jsem se otočila k okýnku a pozorovala míhající se okolí.
,,Tak jsme tady" oznámil když auto zastavilo. Vystoupila jsem a rozhlédla se, nic tu nebylo, jen lesy, byli jsme někde mezi lesy. ,,Ehm.. co tady" zeptala jsem se nervózně, začínala jsem mít trochu strach. ,,Neboj" natáhl ke mě ruku, chvíli jsem váhala ale nakonec jsem ji stejně chytla a nechala se vést někam do lesa, někam kde jsem to absolutně neznala, někam kam bych sama nikdy nevlezla a už vůbec ne s cizím klukem, jenže u něho jsem si vším tak jistá, je mi jedno jaký bude mít všechno následky. Jeho dotek na mé ruce byl tak úžasný, já vím, jenom mě drží, ale stejně, ten hřejivý pocit, to chvění po celém těle, miluju to. Šly jsme vyšlapanou cestičkou, najednou jsem se přestala bát, a začala si to užívat. ,,Sem chodím, když potřebuju přemýšlet" zastavil se a mě se naskytl pohled na tu nejkrásnější věc co jsem kdy viděla.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,To je nádherné" šla jsem blíž, klekla si před vodu a prsty po ni přejela, byla studená, ale přece dokonalá. ,,Šel bych se vykoupat, ale vzhledem k tomu jaké je počasí, by to bylo fakt šílený" zasmál se a já s ním. ,,Šílenosti jsou fajn" překvapila jsem sama sebe, že jsem to řekla, i když jsem věděla, že je ta voda hodně studená, chtěla jsem tam. ,,To myslíš vážně?" kývla jsem na souhlas. ,,Pokud to nevadí tobě" byla jsem plná adrenalinu, odhodlání, i když jsem věděla, že toho budu později litovat. ,,mě určitě ne, sám jsem šílenej, tak proč nedělat i takový věci" pousmál se.
