Texting with him.

.6.

Ráno jsem vstala na zazvonění budíku, šla jsem spát celkem pozdě, protože jsme si s Carsonem dlouho psali, tudíž se mi vůbec vstávat nechtělo. Nakonec jsem se ale z postele vyhrabala, přešla ke své skříni, vzala si obyčejné černé džíny a bílou volnější košili. Vím, že to není nic dokonalého, ale mě se to líbilo, a to bylo důležité, abych se v tom cítila dobře. Chtěla jsem opustit pokoj, ale zastavil mě zvuk mého telefonu. Napsal mi. zaradovala jsem se a okamžitě zprávu rozklikla. 

Carson: Dobré ráno Caro

Na nic jsem nečekala a rovnou na zprávu odpověděla, vím, že to není správné si s ním takhle hodně psát když má holku, ale já si nemůžu prostě pomoct. 

Já: Dobré Carsone..

A hned se mi svět rozjasnil, a to jen hloupou zprávou od kluka, kterého ani neznám. Už teď vím, že teď budu mít lepší den. Mobil jsem si zastrčila do zadní kapsy džínsů a šla do kuchyně na snídani, která už byla připravená, na stole byli udělané palačinky s marmeládou a teplý čaj. Telefon mi v kapse zavibroval, rychle jsem ho vzala a podívala se na zprávu. 

Carson: Jak jsi se vyspala?

Tohle by měl spíše psát své holce a ne mě, ale dobře. Mě to nevadí. 

Já: Celkem fajn, ale pár hodin navíc by s hodili, jak ty?

Mobil jsem opět odložila a pustila se do jídla, měla jsem tak dobrou náladu, úsměv na tváři. To už se mi po ránu dlouho nestalo. Chtěla jsem se v klidu najíst a na zprávu, která mi teď přišla odpovědět později, ale nedalo mi to, prostě jsem najednou měla mobil v ruce a už sem četla zprávu. 

Carson: Taky by mi to bodlo, co teď děláš?

,,Stello, nemohla by jsi ten mobil aspoň na chvíli odložit?" promluvil na mě táta, jen jsem kývla ale stejně šla psát zprávu, nemůžu přece odejít bez odpovědi. 

Já: Připravuju se do školy, a ty?

Snídani jsem do sebe naházela celkem rychle, pak jsem si došla vyčistit zuby a učesat své blond vlasy, jindy bych je svázala do culíku, ale dnes se mi nechtělo, dnes mi přišlo, že když jsou rozpuštěný vypadají mnohem lépe, nevím proč mi na tom najednou tak záleželo. ,,Tak můžeme jet?" zeptala jsem se táty hned co jsem přišla do kuchyně, kde ještě seděl a pročítal noviny. Podíval se na své hodinky, odložil noviny a vstal, ještě došel za mámou, dal ji letmý polibek na rty a šel za mnou. Společně jsme šly do auta a vyrazily do školy. Hrozně bych se chtěla podívat na telefon, protože vím, že mi přišla nová zpráva, ale před tátou ne. Vím, že to nemá rád. 

Dojeli jsme ke škole, rychle jsem se s tátou rozloučila a vyrazila ke škole, Jackie už tam netrpělivě postávala a čekala, tak jako každé ráno. Při cestě za ní jsem se ještě podívala na mobil a odepsala na zprávu.

Carson: No já už ve škole bohužel jsem, vůbec mě to tady nebaví :/

Já: Já mám kupodivu dneska dobrou náladu, takže mi ta škola nevadí, i když mě vlastně nevadí nikdy, celkem dobře se učím.

,,No konečně, čekám tady už asi deset minut" postěžovala si Jackie hned co jsem za ní přišla. Nevím, proč si stěžuje, však je to jen deset minut, to e dá přežít. ,,Promiň" podívala jsem se na ní smutnýma očima, protože jsem věděla, že mi to hned promine, tak jak jsem si myslela se taky stalo a Jackie mě hned objala na pozdrav, potom jsme se společně vydali do školy, šly jsme ke skříňkám kde jsme si vzali své učebnice, pak se vydali ke třídám, cestou mi zas zavibroval telefon. Nechtěla jsem čekat až budu ve třídě, musela jsem se podívat hned, a to byla taky chyba. Hned co jsem vzala telefon do ruky a přečetla si zprávu, někdo do mě tvrdě narazil, neudržela jsem rovnováhu a spadla na zem, všechny moje učebnice se rozletěly na všechny strany. Skvělý, tak pěkně jsem začínala s tímhle dnem, moc dlouho mi to nevydrželo, takhle se ztrapnit. Honem jsem se zvedla a podívala se na osobu, kvůli které jsem spadla na zem. Timothy.. no lepšího útočníka jsem si vybrat fakt nemohla. ,,promiň" pověděl a pomohl mi sebrat učebnice ze země. Nějak jsem nemohla uvěřit, že Timothy by se omluvil, co jsem ho zatím viděla jednat s lidmi a se mnou, nebyl moc milý. ,,Ehm.. to je v pohodě, taky jsem mohla dávat trochu větší pozor na cestu" pověděla jsem a sama sebe překvapila, že jsem před oblíbencem ze školy dokázala říct celou větu. Kolikrát mám vážně problémy mluvit před lidmi, a kord před těmi oblíbenými. ,,Děkuju" řekla jsem když mi do rukou podal učebnice a lehce se na mě usmál. Pak se otočil a odešel. ,,Ten se ti vždycky líbil ne?" promluvila vedle mě Jackie. ,,Sklapni" pronesla jsem, protože měla pravdu. Ačkoli se mi nelíbilo jeho chování k ostatním a kdysi ke mě jeho vzhled se mi líbil vždycky až dost. Byl atraktivní. 

Až ve třídě jsem si uvědomila, že jsem se chtěla podívat na zprávu. 

Carson: Takže jsi šprtka? :D

Já: To teda nejsem, i když několik lidí mě za ní považuje. 

Odeslala jsem zprávu a mobil odložila na školní lavici, snažila jsem se plně soustředit na výklad učitele, ale nešlo to. Myšlenky se mi honily buď kolem Carsona, nebo kolem Timothyho, který se dneska zachoval jinak než tak na co jsou všichni kolem zvyklí. Bylo to snad poprvé co jsem nedávala pozor ve škole, a myslela na to co bude až přijdu domů, na to až si zalezu do pokoje do postele a budu si spát s Carsonem. Včerejší večer jsme strávili tím, že jsme si psali o našem dětství, tohle téma nám vydrželo až do půl druhé do rána, oba jsme věděli, že budeme unavení když nepůjdeme spát, ale naše touha po psaní byla asi mnohem větší. Při pomyšlení na tohle jsem se usmívala jako měsíček na hnoji. ,,Myslím, že celá škola za chvíli zjistí že ses zamilovala" drkla do mě Jackie, ještě chvíli jsem se culila než mi došlo co právě řekla. ,,Já se nezamilovala" rozhodně ne, jen z toho mám dobrý pocit a dobrou náladu. Mám ho ráda, to ano, ale zamilovanost je ještě daleko. Myslím.