Tanec s vlky [SasuNaru, MadaNaru; A/B/O] ✓

Kapitola třicátá osmá

Plavovlásek po těch slovech zíral na druhého muže, jako kdyby snad spadl z višně. Opravdu slyšel, to, co slyšel? Rozuměl správně, když Madara říkal, že by ho mohl zaměstnat? Jeho, omegu? Někoho, kdo se podle názoru snad úplně celého lidstva, nebo minimálně všech alf na světě, nehodil k ničemu jinému, než k dřepění doma, starání se o domácnost a rození dětí? Jakou práci by mu asi tak mohl nabídnout?

"C-cože?" vykoktal ze sebe nechápavě a měl co dělat, aby svou kávu znovu nerozlil a neudělal ze sebe ještě většího idiota, než se mu to podařilo před několika málo okamžiky. "T-ty bys mě chtěl-?"

Druhý rázně kývl hlavou. Výraz v jeho obličeji nevypadal ještě úplně definitivně rozhodnutě, avšak působil docela přesvědčivým dojmem, že o té možnosti minimálně uvažuje. "Jistě, samozřejmě, že by ses nevyhnul řádnému pohovoru, aby to nevypadalo jako protekce. Všichni mí podřízení vědí, že nadržování jedné určité osobě úplně nenávidím a že tento přístup neschvaluji," vysvětlil na pravou míru a trochu se zamračil, až se mu kolem očí objevilo několik tenkých, avšak i přesto poměrně štramáckých vrásek, "stejně jako ostatní adepti bys prošel pohovorem. Pár minut bychom hovořili o tvých předchozích pracovních zkušenostech a já bych se pak rozhodl."

Naruto o pár odstínů zbledl, až skoro splynul se zdí. Byla to už nějaká doba, co byl naposledy na pohovoru a kdyby se měl přiznat, tahle zkušenost mu popravdě vůbec nechyběla. Na to, jak byl v normálním životě rozjívený, upovídaný a přátelský, byl stejnou měrou děsně nervózní, když šlo o něco důležitého. Jak by to jako mělo probíhat? Měl by před ním sedět na židli v naškrobeném černém obleku a předstírat, že se neznají? Že je úplně normální člověk a žádná omega, která si ho před ním jen tak mimochodem před pár dny vyhonila přímo na chodbě?

Jen nad tou představou se mu chtělo hystericky se rozesmát.

"No... a kdy by sis to tak představoval?" zeptal se opatrně.

Černovlasý jen mykl rameny a pohodlně se opřel do židle, na níž seděl. "No, rozhodně to nemůžeme dělat tady. Pohovory probíhají vždycky jen ve Vodopádové, kde také budou čekat všichni ostatní zájemci. Takže bys se mnou musel odjet," vysvětlil a pozoroval, jak plavovláskova mrtvolně bledá tvář z ničeho nic nabírá lehce narůžovělý tón.

Odjet. S ním. Pryč?

Narutovo srdce se z ničeho nic prudce rozbušilo, jenom si to představil. Všechny jeho myšlenky se rázem rozutekly úplně jiným směrem, než původně plánoval. Jaké by to asi bylo, strávit s ním pár dnů a trochu se poznat, přesně jak mu radili Fugaku a Deidara? Být několik dní hned vedle něj a moci čichat tu dokonale jemnou vůni, která jej každou vteřinu omamovala stále víc a víc?

A co kdyby se náhodou stalo, že by vlivem toho jejich zvláštního propojení znovu vstoupil do silného heatu a Madara na to reagoval svou provokovanou říjí? Jak by to mohlo dopadnout, když by nemohl jinak, než se mu chtít vydat na milost a nemilost, naprosto a kompletně uspokojit všechny jeho tajné tužby a nedbat na to, že jen jeden jediný pouhý něžný dotek by mu způsobil jak ta největší a nejhorší možná muka, tak ještě větší chuť, nechat se totálně tvrdě a důkladně ošukat?

Naruto nasucho polkl a pod stolem se štípnul do stehna, aby všechny ty zrádné myšlenky okamžitě zahnal, jelikož heat mu sice již dávno odezněl, ale to neznamenalo, že se mu z toho všeho nemohl postavit.

Tiše zakašlal, aby nějak zakryl tu delší tichou mezeru a děkoval Jashinovi, že sedí u stolu a ne na gauči u konferenčního stolku, kde by svou naběhlou erekci asi těžko skrýval. Když pak znovu promluvil, zněl jeho hlas o něco hruběji, než normálně: