Tanec s vlky [SasuNaru, MadaNaru; A/B/O] ✓

Kapitola dvacátá čtvrtá

Trvalo jen pár minut, než se Sasuke přihnal k Ininým pokojům jak velká voda. Nejprve mu Rufusova slova přišla nemožná, skoro až směšná a bral je jenom jako pouhý nástroj, kterým by k sobě po několika dlouhých měsících života v jejich klanu, přilákal nějakou tu novou pozornost. Avšak s každým dalším ušlým krokem měl stále horší a horší náladu. Hlavou se mu stále honila scéna z předešlého dne, jak za ním Naruto přispěchal úplně smyslů zbavený!

"M-myslel jsem, že zase bereš prášky."

"N-nefungu-ujou. T-ty víš, c-co p-potřebuju."

Nefungujou. Uzumakiho léky na potlačení heatu fungovaly, pokud dobře tušil, už nějaký ten pátek. Bral je celá léta, aby si nikdo nevšiml, jaká byla ve skutečnosti jeho podstata a všechno se to provalilo až minulý týden, kdy je ten blb ztratil. Tak proč sakra přestaly působit zrovna v okamžiku, kdy se jeho dokonalý strýc rozhodl, že přijede na návštěvu a všechny oblaží svou přítomností?

Sasuke zaskřípal zuby a přidal do kroku. Když se mu po pár vteřinách, během nichž mu v uších vzteky hlasitě tepalo, konečně podařilo dostat na místo, vytáhl z kapsy klíč od bytu své manželky a na nic nečekal. Strčil jej do zámku, aby si odemknul a okamžitě vpadl dovnitř. Našel jí v obýváku. Seděla na zemi ve světle modrém kimonu, dlouhé vlasy zauzlované v tom pro ní tolik typickém culíku, přehozené přes rameno, a zrovna si hrála s malým Hitomim. Před sebou měli rozsypanou nějakou pro něj neznámou stavebnici a očividně se skvěle bavili. Jakmile ale zaznamenali jeho přítomnost, oba dva se na něj zvědavě podívali.

"Tatíííí! Tys přišel!" vypískl nadšeně Hitomi a užuž se k němu hnal, aby mu mohl skočit do náruče, ale stačil mu jen jeden jediný otcův pohled, aby se polekaně zastavil na místě. "C-co-"

"Jdi do svého pokoje!" poručil mu Uchiha rázně.

"A-ale vždyť jsme se dva týdny-"

"Mazej!" zařval Sasuke a nějaké dva týdny, během kterých syna neviděl, mu byly v ten okamžik úplně ukradené.

Pohledem vyhledal svou ženu a zapíchl do ní veškerou svou zlost a pohrdání. Místo strachu, který v jejích očích tak nějak ale podvědomě očekával, se setkal s odvahou a odporem. Hleděla na něj svýma světle modrýma očima a odporovala mu, jako snad ještě nikdy v životě.

Pak se podívala na Hitomiho a její obličej nepatrně zjihl. Vstala, trochu se přikrčila a něžně jej vzala za ruku. "Běž navštívit strýčka Deidaru, broučku. Popros ho, ať ti upeče ty svoje skvělé sušenky," pronesla mile a poplácala ho po zádech, aby ho popohnala.

"Takhle ho učíš respektu k dospělým?!" rozeřval se Sasuke, když se za jejich synem zaklaply dveře. "Jasně jsem mu řekl, ať jde do pokoje! Pak se nemá chovat jako malá blbá omega, když jsi na něj pořád tak měkká!"

Grimasa blonďaté ženy se z čista jasna úplně změnila. Rysy v obličeji i blankytné hloubky jí ztvrdly a tváře lehce zčervenaly hněvem. "A ty si snad myslíš, že tě přes ty dveře a tenký stěny snad neuslyší nebo co? A možná na něj měkká jsem, ale alespoň se chovám jako jeho matka! Což se o jeho povedeným otci, kterýho stěží potkává, rozhodně říct nedá! Tak tady sakra nechoď kolem horký kaše a řekni mi, co ti zase přelítlo přes rypák!"

Sasuke přihmouřil oči a ve vteřině byl u ní. Popadl jí za kimono v oblasti hrudníku a přitáhl jí k sobě tak blízko, aby jí mohl syknout do tváře. "Co mi přeletělo přes nos?" zúžil oči a zamračil se ještě víc. Na čele mu vystoupila tmavě modrá tepající žíla, proměňující jeho jindy dokonale aristokraticky vypadající obličej na zjev polovičního monstra. "To mi řekni ty, proč tu ze mě s Narutem děláte debila!"