Tanec s vlky [SasuNaru, MadaNaru; A/B/O] ✓

Kapitola dvacátá

V blonďatém mladíkovi zatrnulo, když mu informace, jíž mu jeho nová přítelkyně právě sdělila, dorazila až do mozku a když mu plně došel její význam. Zorničky se mu ve vteřině zúžily a ústa povadla, pocit úzkosti, který cítil od chvíle, kdy vypadl ze Sasukeho bytu, se ještě více zesílil a začal se šířit z oblasti hrudníku až na dýchací svaly, na něž si zasedl jako těžký balvan a znemožňoval mu dýchat. Dlaně se mu jemně roztřásly, když si vybavil velmi pohledný obličej neznámého muže, o němž nyní již konečně věděl, že se jmenuje Madara, a spojil si ho dohromady se slovem "vražda".

"J-jak-" hlas mu uprostřed otázky odumřel. "J-jak jako zavraždil?"

Strach, patrný v blondýnčiných očích, byl více než hmatatelný. Leskly se jí počínajícím pláčem a děsem z toho, že se někdo takový volně potuloval po jejím domově. Naruto ani na moment nepochyboval o pravdivosti jejích slov.

"On... Ř-říká se, že se před několika lety zamiloval do muže jménem Hashirama Senju," zašeptala tiše, aby jí nikdo z místnosti neslyšel, nebo snad ze strachu, aby jej svými slovy náhodou nepřivolala. "Byla to omega, která už někomu patřila. Prý ji z hloubi srdce miloval, ale údajně to byla neopětovaná láska. N-nevím detaily, ale po nějaký době mu hráblo a toho muže zavraždil. Jeho alfě musel zaplatit obrovské peníze a i tak si pět let odseděl ve vězení. Prý za něj pak Fugaku zaplatil pěkně šťavnatou sumičku, aby ho pustili, jinak by se tam smažil asi ještě hodně dlouho. A patřilo by mu to. Ten chlápek mě děsí."

Naruto nemohl uvěřit svým uším. "P-proč?"

"Ještě než mě Sasuke označil, tak tu Madara bydlel. Bylo to pár let předtím, než se tohle všechno stalo. A stačilo, aby na něj přišla říje, abych skoro zapomněla, že nějaký Sasuke vůbec existuje. A úplně stejně to měla snad každá omega, když ucítila jeho pach. Všichni byli jako pominutí. Rozhodně je to nejsilnější alfa v celým klanu."

Modrooký nechápavě zavrtěl hlavou. "A-ale proč ho cítím i přes označení? To přece nedává vůbec smysl!" vyjekl skoro až hystericky. To měl vážně takovou smůlu, aby se nechal označit hlavním kreténem z celé rodiny a pak tajně pásl po jeho psychopatickém strýci? Co s ním bylo sakra špatně, do prdele?

Blondýnka jen rozhodila pažemi. "Netuším. Je možný, že to třeba mohla být tvoje osudová alfa, ale přiznám se, že jsem o tomhle nikdy neslyšela. Ale taky jsem nikdy neslyšela o tom, aby nějaká omega neměla rodidla a ejhle - všechno je možné."

Naruto bouchl hlavou o stůl. "Já prostě nemůžu bejt normální, sakra!" zaklel a zvedl hlavu. "Prosím... neříkej o tom nikomu."

"Neboj se, to by mě ani nenapadlo. Vypadá to, že se kolem tebe děje spousta divnejch věcí," zamrkala a pokusila se o drobný úsměv.

Myslela to vážně. Ještě stále na něj byla trochu naštvaná, ale nebyla to taková mrcha, aby proti němu použila tak velké tajemství, které mu mohlo dost vážně uškodit. Něco takového cizím uším ani nepatřilo. A na to jej měla až moc ráda, i přesto, že se znali teprve pár dní. Avšak toho, že i přes snahu zůstat v tichosti, je i tak dvě cizí a velice zvědavé uši slyšely, si nevšiml ani jeden z nich.

***

Druhý den se Madara ve svých pokojích budil, jako kdyby mu snad hořelo celé tělo. Těsně předtím, než se úplně probral, byl uvězněný v měkkém polospánku, v němž ještě stále odpočíval a jeho mozková aktivita byla trochu tlumenější, avšak už i tak dokázal čas od času vnímat ostré paprsky slunce, prosvítající skrze žaluzie. Jako v horečce se zmateně převaloval ze strany na stranu, absolutně nechápaje, co se s ním děje. V břiše se mu kumuloval velký tlak a bolest, rozšiřující se do každé buňky jeho těla. Přišlo mu, že už to nebude trvat dlouho, než ho svou pálivostí a agresivitou spálí na popel, jako kdyby se víc a víc ponořoval do rozžhavené lávy.