Tanec s vlky [SasuNaru, MadaNaru; A/B/O] ✓

Kapitola devatenáctá

Naruto se, tentokrát již plně uspokojený a bez příznaků toho, že by měl ojet první sloup, na který by narazil, hnal do oblasti, v níž se vyskytovaly Ininy pokoje. Klepal na její dveře dobrých deset minut jako idiot, než mu došlo, že tam jeho přítelkyně vlastně vůbec není. S totálně pokaženou náladou se proto vydal do společenské místnosti všech omeg, zahloubaný do vlastních provinilých myšlenek. Nad tím, co se před několika málo desítkami minut událo na zahradě a jaké to mělo následky, raději ani nemyslel.

Místo toho se zaměřil na události o trochu pozdější. Kdyby se měl přiznat, byl vlastním uspokojením a touhou po orgasmu tak strašně moc zabraný, že si Ininy přítomnosti vážně vůbec nevšiml. S pocitem úzkosti, jenž se usadil v oblasti hrudníku, těžkým jako balvan, se kousl do rtu. Možná, že jen stačilo trochu víc dávat pozor. Zamračil se a přidal do kroku. Sasuke se možná divil, proč je tak rozhozený, že k němu Ino vlastně vůbec nic necítí, ale tím si Naruto přestával být tak úplně jistý.

Ne, že by si myslel, že ho miluje, avšak i tak jí pohled na jejího manžela, vášnivě a velice intenzivně šukajícího úplně někoho jiného, než byla ona sama, nemohl být vůbec příjemný. Jak by taky mohl? Vždyť to byla její osudová alfa, která měla patřit jenom jí! A Naruto se do její kůže dokázal na jednu stranu moc dobře vcítit. I když byl na tmavovláska pěkně nasraný a jeho city byly hodně vzdálené byť jen obyčejnému přátelství, stačila malá myšlenka na to, že souloží jinou omegu, aby se mu otvírala kudla v kapse. Jednalo se o čistou majetnickost spojenou s označením a sdílením některých pocitů. Ne o žádné hluboké city. A právě proto musel mladé blondýnce všechno vysvětlit.

V okamžiku, kdy stanul před velkými dveřmi vedoucími do společenské místnosti, měl pocit, že se mu v břiše právě rozpoutalo hotové stěhování národů. Dlaní si promnul obličej a pak spráskl ruce, aby si dodal trochu odvahy, a vešel dovnitř.

Přesně, jak si myslel. Pokoj byl poloprázdný, avšak i přesto se v něm pár omeg našlo. Naštěstí pro něj, jedna z nich byla Ino. Seděla kousek dál od dveří u okna, a aniž by se nějak zajímala o dění kolem sebe, nebo aktivitu ostatních, si četla knihu. Naruto několikrát zamrkal, než k ní se zdřevěnělýma nohama přešel. Blondýnka pohled nezvedala, i tak ale poznal, že si ho všimla.

"Já... chtěl bych ti to vysvětlit."

Ona jen pokrčila rameny a trochu škrobeně řekla. "Není co. Jsi jím označený. Je přirozený, že spolu budete spát."

Naruto zrudl a připadal si ještě o malý kousek hůř, než před chvílí.

"I když bych teda po všech těch tvých řečech čekala, že aspoň budeš brát prášky," dodala jakoby mimochodem."

Blondýn vydechl, sednul si na židli naproti ní a naklonil se tak, aby mohl mluvit polohlasem. "No to je právě ten problém... Beru je a ještě asi před hodinou bylo všechno úplně v pohodě," snažil se vysvětlit.

Možná to byla jeho slova, nebo ten polozmučený tón, co ji donutilo knihu odložit na stůl a zvědavě se na něj podívat. Výraz v obličeji měla ještě stále trochu strnulý, jak jí ona situace nebyla vůbec příjemná, ale i tak se donutila složit ruce na hrudi a posunout se trochu blíž.

"Jak to myslíš?" nechápala.

Naruto se k ní přiblížil ještě víc. Věděl, že na něco, co bude znít jako hodně žhavý klep, jeho přítelkyně uslyší a že to rozhodně nebyl úplně čestný způsob, jak si získat zpátky její přízeň, ale nic jiného v této situaci dělat nemohl. Navíc, to byla vlastně i pravda. Mohl tedy nyní už jen doufat, že až jí všechno řekne, odpustí mu a nechá si nové informace pro sebe. Netušil totiž, co by jeho nedávný incident mohl všechno způsobit.

Podíval se jí do očí a tiše zašeptal: "Já... nevím, jak se to vlastně může dít, když jsem označenej, ale... v úterý ráno jsem se po cestě do práce ztratil. Po asi deseti minutách, co jsem tady bloudil jako úplnej vocas, jsem potkal cizího chlápka, kterej mi ukázal cestu. Divný na tom ale bylo to, že jsem cítil jeho pach alfy... a musím říct, že nevoněl vůbec špatně. Nakonec jsem se tím přestal zabývat, ale kolega z práce mi řekl, že teď už bych neměl cítit jinou alfu kromě Sasukeho," vysvětloval a sledoval ženin obličej, jenž se během jeho proslovu z mírně zaujatého změnil na něco, co by se dalo nazvat velkým zájmem. "A před asi hodinou a půl jsem ho potkal znovu v zahradě. Nedopatřením na mě sáhl, jinak bych spadl do jezírka-"

"Cože bys?" vyjekla možná až trochu nahlas Ino.

On ale jenom mávnul rukou. "To neřeš, už se dostávám k problému. Takže - tam, kde na mě sáhnul, mi naskočila vyrážka. Nejdřív jsem myslel že to bude bolet, ale...," sklopil pohled do dřevěné desky, jako by se styděl. "bylo to příjemný. Až moc příjemný. Asi po pěti sekundách mi začal vynechávat mozek a šlo to na mě, jako kdybych nějaký prášky vůbec nebral. A ta vůně! Bože, málem jsem mu tam vykouřil, jak se mi sbíhaly sliny! Poslední, co si pamatuju, je jak běžím do pokoje, abych si ho vyhonil. Musel jsem po cestě zavětřit Sasuke pach... No... a dál to znáš."

Plavovláska na něj civěla s otevřenou pusou. Jistě, nejdřív byla docela naštvaná, když ty dva nachytala, protože vážně nečekala, že zrovna on je ten typ, co by kázal vodu a pil víno, ale příběh, který teď zaslechla, byl tak neuvěřitelný, až jí z toho spadla čelist. Složila obličej do dlaní a zavrtěla hlavou. Nemohla si pomoct, ale toho kluka znala čtvrtý den a pořád jí překvapoval. Bylo vůbec něco takového fyzicky možné? Omega bez rodidel, která cítí jinou alfu, než je ta, jež si ji už označila a jejíž pach údajně vyrušil léky proti heatu?

Zvedla hlavu a v očích se jí zablesklo. "Ten chlap... kdo to byl?" zeptala se.

Modrooký pokrčil rameny. "Netuším. Ale byl to fakt kus," zazubil se. "Vypadal starší, tak na čtyřicet. Byl vysokej, měl dlouhý černý rozčepýřený vlasy a -" zarazil se, když si všiml, že se jí z obličeje vytratila veškerá barva. "Hele jsi v pohodě?"

Ino hlasitě polkla. Svěsila ruce z obličeje a položila je na stůl. Zachytila se o desku, aby si dodala trochu na stabilitě, protože měla pocit, že to s ní ten den vážně už flákne. "J-jen to ne..."

Naruto se ostře narovnal a zamračil se. Tón, jímž nyní mluvila, se mu ani za mák nelíbil! "Ty ho znáš?"

"T-ten muž... Jmenuje se Uchiha Madara. Je to ten, co sem dotáhl Rufuse, jak jsem ti vyprávěla. On... Musíš se od něj držet dál! Spi si se Sasukem jak chceš, je mi to fuk, hlavně se mu vyhýbej obloukem!"

Uzumaki ji nechápal. "Říkala jsi, že Madara nemá rád, když se někdo kurví. Čekal bych teda, že to bude slušnej chlap."

"T- to nemá. Ale... nesmíš se s ním scházet! O-on zavraždil jednu o-omegu," vydechla zděšeně.

Zdravíčko :3

Naruto přece jenom šel za Ino, aby se jí omluvil. I když ví, že Sasukeho nemiluje, je mu jasné, že to, co viděla, jí prostě nemohlo být příjemné. Když už byl u toho, vysvětlil taky, co se vlastně ten den všechno přihodilo.

Víc zděšená být Ino nemůže. A jakto, že má Naruto na chlapy takovou smůlu? Proč cítil pach cizí alfy? A zavraždil Madara doopravdy jinou omegu?

Moc děkuji za nádherné komentáře u minulé kapitoly :3 Také moc děkuji za hvězdičky :3

Uvidíme se opět ve středu :3¨

A kdopak by snad chtěl pár dní před vydáním vidět ukázku z další kapitoly, sledujte mě na instagramu akanomajowattpad  :3

Vaše Majo :3