Tanec s vlky [SasuNaru, MadaNaru; A/B/O] ✓

Kapitola padesátá druhá

Děkuji všem za 7K přečtení! :3

Naruto nechápavě zavrtěl hlavou. Sasukeho už několik týdnů pořádně neviděl, takže nejprve vůbec netušil, co má ten idiot zase za problém, když se najednou s vykulenýma očima zarazil. V hlavě si přehrál scénku s Ino, která se odehrála před několika málo okamžiky. Vybavil si její slzami naplněné, modré hloubky i přešťastný úsměv na rtech. O tom, jak vehementně se mu za své dosavadní chování omlouvala, raději ani nemluvě. V ten moment se mu v mysli rozsvítila pomyslná žárovička.

Jak to tak vypadalo, Fugaku Uchiha se nejspíš rozhodl, dát na jeho radu! Potěšeně se nad tím zjištěním pousmál, což si bohužel pro něj Sasuke vyložil jinak, než bylo myšleno, a ještě přidal do kroku. Jakmile byl u něj, chytil ho pod krkem a prudce jej přirazil ke zdi. Stejně jako při jejich poslední konfrontaci se Naruto tupě udeřil do hlavy, až musel bolestně zasyknout.

"Tak tobě to ještě přijde k smíchu, jo?" zaprskal mu tmavovlásek do obličeje. Tvář měl staženou agresí, pokožku vztekem jemně zarudlou, čemuž vévodila jasně modrá, svítící, tepající žíla na čele.

Naruto věděl, že když byl Uchiha v tomhle stavu, rozhodně by si s ním neměl zahrávat, ale jako vždy si prostě nemohl pomoct. S potěšeným úšklebkem na rtech jen pokrčil rameny a široce se zazubil. "Vždycky mám radost, když se moje předpovědi vyplní. Možná, že bych se měl živit jako vědma, co myslíš? U tebe ta předpověď parádně vyšla. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, proč mi tady do obličeje funíš jako parní stroj."

Černooký nad jeho slovy několikrát nevěřícně zamrkal, aby se přesvědčil, že se nepřeslechl a že Uzumaki vypustil z pusy všechno to, co slyšel, a natáhl se k pořádně bolestivé ráně pěstím.

Naruto skoro zpomaleně sledoval zpola vyšinutou grimasu jeho tváře, a také to, jak k němu míří pevně sevřené dlaně a prsty, aby mu v obličeji udělaly pokud možno nějakou tu neplechu v podobě pořádného monoklu, nebo pár vyražených zubů, avšak místo toho, aby instinktivně uhnul, zavřel oči, nebo se alespoň přikrčil, stál a čekal na svůj trest se zdviženou hlavou. Proč se taky bát a chystat se chránit? To, co řekl, myslel zcela vážně a nehodlal se za to omlouvat. Nikdy, nikomu, za nic (pokud by se tedy neukázalo, jak moc se mýlil). Ale to se nyní nestalo.

Nemusel být génius, aby mu došlo, proč Ino měla takovou radost. Sasukeho otec jí nejspíš umožnil se rozvést a dal šanci na nový život jak jí, tak jejímu synovi. A vzhledem k tomu, že on sám se právě chystal na přeznačení, stane se to, co celou dobu předpokládal.

Sasuke zůstane úplně sám, jak si zaslouží.

A to už byl důvod k oslavám, no ne?

Užuž se v duchu připravoval na bolestivou ránu, když se za mladým Uchihou objevil Madara, silným stiskem jej popadl za rameno a úplně stejně jako před malou chvílí Sasuke jeho, jej narazil na zeď. Mladší alfa překvapeně vyhekla a následně se prudce předklonila, když ji starší vší silou udeřila do žaludku.

Sasuke se zlomil v pase a s vykulenýma očima sebou párkrát škubl, až to vypadalo, že bude každou chvíli zvracet. Madara jej ale nenechal. Donutil ho se narovnat, rychle se napřáhl a sám byl rozhodnutý, dát mu jednu mezi oči, když jej Naruto svým výkřikem zarazil.

"Počkej!"

Dlouhovlásek se na něj zmateně zadíval a bez toho, aniž by snad otevřel ústa, pohledem položil jasně znějící otázku Co?

"Vím, že si to zaslouží," zamručel Naruto a rychle přejel přes zmoženě oddechující alfu, které na čele vyrašilo několik kapek potu, " ale nech ho. Svůj trest už má. Nemá cenu, abys na něj plýtval energií. Akorát by se šel vybrečet tatínkovi a problém bys z toho měl akorát ty."