Tanec s vlky [SasuNaru, MadaNaru; A/B/O] ✓

Kapitola padesátá třetí

Naruto ležel na lehátku skromné ošetřovny komplexu Uchiha klanu napojený na kapačky a zaujatě sledoval, jak mu skrze infuzi do žil v ohbí lokte a dále do těla koluje průhledná kapalina, kterou sice nemohl vidět, ale o níž mu bylo jasné, že by mu alespoň zčásti mohla pomoct v tom, na co se za několik hodin chystal. Tedy, pokud bude mít štěstí, samozřejmě. Očima po chvilce přejel z plastového pytlíku na postaršího doktora, rychle kmitajícího po místnosti, který si zrovna z chodby donášel všechny potřebné nástroje a přenosné přístroje.

"Myslíte, že to bude fungovat?" vyrušil jej z jeho práce plavovlásek, který už nevydržel být déle zticha.

Jiraiya se na něj otočil, položil na zem kufr označený tolik typickým, téměř nečitelným medicínským písmem, celého si jej prohlédl od hlavy až k patě a pokusil se zlehka se pousmát. Naruto ale moc dobře poznal, že s přirozeným úsměvem to mělo pramálo společného. Sledoval jej, jak k němu pomalým krokem přišel a dvěma lehkými šťouchnutími špičky ukazováčku žďuchl do kapačky, aby se tekutina s lékem trochu víc rozproudila.

Pak se posadil na kraj lehátka a složil ruce do klína. "S jistotou můžu říct jen to, že jistý si ve tvém a Madarově případě nejsem už vůbec ničím. Oba dva jste mi za poslední tři měsíce připravili tolik překvapení a možností k bádání a dalšímu studiu, což je popravdě v mém věku něco vážně výjimečného, že si netroufnu říkat nějaké konečné závěry," řekl zamyšleně.

Naruto posmutněle kývl. Jistě, tahle cesta byla jeho volba, ale stále by se cítil trochu lépe, kdyby jej někdo mohl alespoň trochu utěšit. A tím někým, nejlépe myslel kvalifikovaného lékaře s desítkami let zkušeností.

"Škoda," zamručel.

Bělovlasý se k němu nahnul a poplácal ho po rameni. "Nevěš hlavu. I když nechci říkat žádné vědecké názory, neznamená to, že nemám víru. Z toho, co jsem odpozoroval, můžu říct, že po nějaké době strávené poblíž Madary tvé léky přestávají účinkovat."

Uzumaki vědoucně kývl. "Proto si dneska zařídil spaní v hotelu," zamumlal a v hloubi duše se zachmuřil ještě víc. I když věděl, že by to vůbec nebyl dobrý nápad, rád by ho měl po svém boku od začátku do konce. Nemohl si pomoct, ale prostě by se cítil o něco líp.

"Přesně. Pokud by tu byl, znamenalo by to, že tvé medikamenty by ztratily svou účinnost a ty bys zažíval všechny důsledky, jako kdybys je nebral. Následkem toho se po několika hodinách začnou odehrávat změny i v jeho těle. Ačkoliv tě vědomě necítí, sama jeho podstata moc dobře ví, že se někde v blízkosti nachází jeho omega. A jelikož je přeznačení tak náročným procesem, nemůžeme dopustit, aby k tomuhle došlo. A právě proto musíme využít všech možných a dostupných prostředků, abysme tě ochránili. Nemůžeme dovolit, aby ti nějak ublížil, když by byl ve stavu Provokované říje jako smyslů zbavený... nikdy by si to neodpustil."

Naruto kývl na souhlas, že rozumí. Moc dobře si uvědomoval, kolik v celém procesu bylo zapeklitostí, kliček a háčků, které mu mohli uškodit. Pohledem opět vyhledal kapačku s hadičkami a přejel až k místu, kde se kanylou napojovaly do jeho žíly, a s obavami se kousl do rtu.

Doufal jen, že ten lék na potlačení heatu zabere alespoň z části. Co se týkalo toho zbytku... To už bylo ve hvězdách.

***

Den i noc uběhly jako voda. Modrooký, šestadvacetiletý, mladý muž se probudil úplně zpocený. Ne, že by medikamenty přestaly fungovat tak brzy, ba naopak. Vůbec necítil, že by jej měl v dohledné době nějaký heat přepadnout. Místo toho ale večer vůbec nemohl usnout, převaloval se ze strany na stranu a nemohl se donutit, vytěsnit z mysli veškeré tíživé a otravné myšlenky, a konečně se ponořit do říše spánku.