Tanec s vlky [SasuNaru, MadaNaru; A/B/O] ✓

Kapitola dvacátá první

Protože vás miluju :3

Trvalo několik desítek velice nepříjemných minut, než Madaru doktor vyšetřil. Nikdy lékaře neměl moc rád, takže si dával veliký pozor, aby se někde něčím náhodou nenakazil a pak k nim jako idiot nemusel chodit, tentokrát to ale asi byla trochu jiná situace, než nějaká pouhá rýmička. Nakonec, těsně před tím, než se s ním muž rozloučil, z kufříku vyndal balení pilulek a podal mu je. Dle všeho se mělo jednat o tišící léky na přírodní bázi, které sice nedokázaly jeho cyklus úplně potlačit, ale aspoň trochu to stačit mělo.

“Všechny ty omegy to od vás sice neodláká, ale sám byste se měl cítit trochu líp. Alespoň pak nebudete mít spálenou ruku,” uchechl se nad jeho situací, ještě než odešel.

Uchiha nechápal, jak takové prase může být uznávaným doktorem a měl sto chutí po něm něco hodit, ale nakonec nad tím jenom mávnul rukou a nasypal do sebe rovnou dva prášky, aby alespoň mohl chodit. I tak se ale musel smířit s tím, že pravděpodobně zůstane zavřený v bytě, minimálně do doby, než se mu Jiraiya ozve. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než čekat, až se mu udělá trochu líp.

Asi ještě půl hodiny ležel v posteli na zádech a snažil se nemyslet na své nadmuté přirození, jež znovu žadonilo o pozornost, než se zvedl, oblékl se,  a s nakvašeným výrazem v obličeji vyrazil do kuchyně spojené s obývákem. Stoják v jeho rozkroku už trochu polevil a připadalo mu to, že už ani jeho tváře nehoří tolik jako předtím. S kručícím žaludkem se sklonil a otevřel malou lednici. S letmým úšklebkem vyndal šunku se sýrem, které, jak předpokládal, mu tam koupil a nechal odnést starostlivý Fugaku a chystal se prozkoumat, jestli mu mladší bratr neobstaral i nějaké pečivo.

“Zdravím,” ozval se za jeho zády vrnivý hlas připomínající spokojenou předoucí kočku.

Madara sebou cukl a upustil potraviny na zem. Se strnulýma nohama se otočil směrem ke gauči a šokovaně zíral na mladého dlouhovlasého muže s kloboukem na hlavě, jak v klidu sedí s nohou přehozenou přes druhou, a dívá se na něj s lačným výrazem v obličeji. Oči mu žhnuly potlačovanou touhou. Mladík na něj několikrát lascivně zamrkal, než se pohledem vydal doprostřed jeho vysokého těla na místo, kde se mu pod látkou domácích kalhot nadouvala polovzrušená chlouba lačnící po pozornosti.

“Co tady sakra děláš, Rufusi!” zavrčel temně Uchiha a stiskl ruce v pěst. Nemohl toho kluka ani cítit. 

Už to byla nějaká doba, co v klanu jeho vinou zevloval. Seznámili se asi před necelými sedmi měsíci v jednom z místních barů. Bylo to zrovna v období jeho poslední říje a on si prostě nemohl pomoct - když toho sexy klučinu viděl, prostě ho musel mít. Tenkrát spolu prošukali snad celý týden a dokonce to zašlo až tak daleko, že jej přivedl sem do komplexu. Chvíli to vypadalo, že by si spolu mohli začít nějak víc navážno, byla to přece jenom moc hezká neoznačená omega s příjemnou vůní. To by ale Rufus nesměl být taková malá coura, která do měsíce od jeho příchodu dala snad další polovině mužského alfího osazenstva Uchiha klanu.

Blondýnek se přidrzle usmál, sundal si klobouk a položil ho na místo vedle sebe. Pak se zvedl a s každým dalším krokem, jenž byl půvabnější než ten předchozí, k němu pomalu došel. Nakonec stanul přímo před ním a zvednul ruku, aby tmavovlasého mohl pohladit po dokonale oholené tváři.

Madara nedobrovolně přivřel oči, jak mu byl ten dotek příjemný. Stačilo jen několik málo sekund, aby se mu do kůže začaly zabodávat tenké jehličky touhy, vysílající šlahouny vzrušení do celého jeho těla. Veškerou silou své vůle se donutil temné hloubky otevřít, popadl jeho dlaň a sundal ji ze sebe.