Tanec s vlky [SasuNaru, MadaNaru; A/B/O] ✓

Kapitola dvacátá šestá

Tmavovlasý muž seděl na posteli s rukama složenýma na hrudi a zvednutou hlavu, snaže se nedávat najevo bolest kolující celou jeho čelistí. Zatímco poslušně držel jako ta nejšpinavější děvka, pokoušeje se sebou pokud možno necukat, trochu nervózně protáčel očima. Jiraiya, skloněný nad ním, dvěma prsty prozkoumával rozsah jeho zranění a každých pár vteřin si pro sebe něco tiše zamumlal.

"Je to jenom naražené," řekl nakonec a odtáhl se se od něj, aby mohl sáhnout do svého tolik typického kufříku a vyndat z něj nějaká analgetika. Pak se obrátil a rychlým pohledem sjel Madarův nepěkně vypadající a lehce fialový monokl pod okem, nad čímž nakonec jen zavrtěl hlavou a povzdechnul si. "Tady máte. Jsou to docela silné léky proti bolesti, nic jiného s tím bohužel nesvedu, musí to přebolet. Myslím, že jste dopadl ještě dobře. Váš synovec vypadal mnohem hůř."

Pacient stisknul ruce v pěst a rychlým pohledem přejel přes doktora na svého bratra, který se ležérně opíral o zeď, pozoroval dění před sebou a tvářil se jako poloviční bůh pomsty. Madara se kousnul do rtu a zavrtěl hlavou, snaže se z toho nějak vykecat, ale věděl, že by to byla zbytečná snaha. To, co se stalo, byla svým způsobem jeho vina, i když to byl právě Sasuke, kdo na něj zaútočil. Byl starší, měl víc rozumu a měl to zarazit hned ze začátku, aby se nikomu nic nestalo. Problém ale byl, že si z toho vůbec nic nepamatoval. Měl totální okno.

"Vůbec nechápu-"

"Kdybyste mi nepokládal telefon jak malé děcko, tak bych vám už včera možná řekl, co s vámi všechno je a co všechno Provokovaná říje obnáší."

Fugaku, do té doby dokonale mlčky stojící opodál, se odpíchl od zdi a přešel až k nim. "Párkrát jsem o něčem takovém četl v rodinných kronikách, asi dvě stě let starých, ale nikdy jsem si nemyslel, že by to byla nějak extra pravda. Spíš jsem to přisuzoval, že nějaký velký pisálek prostě jen přikrášlil účinky říje," vydechl a zavrtěl hlavou. "Tak doktore, povídejte. Velice rád bych se totiž dozvěděl, proč můj starší bratr skoro zabil mého mladšího syna."

Madara sklopil pohled k zemi. Nedokázal se Fugakovi podívat do očí. Prostě nemohl. Po tom, co se to všechno stalo a on po několika desítkách minut konečně přišel k rozumu, úplně odpadl. Spal celou noc až do ráda a vzbudil se naprosto čilý - sice s naraženým nosem a monoklem jako kráva pod okem, ale čilý. A s mírným výpadkem paměti. To, co se stalo, si vůbec nepamatoval a popravdě by se vůbec nedivil, kdyby ho Fugaku chtěl okamžitě zabít, ale nestalo se tak.

Naštvaně se kousl do rtu a zaskřípal zuby. Proč, sakra?! Proč byl jeho bratr tak strašně posedlý tím, zachraňovat ho? Proč se z něj pořád snažil dělat lepšího člověka a všude se za něj přimlouval, když jemu očividně nebylo souzeno tím dobrým člověkem být? Skoro mu zabil dítě, proboha! Měl by ho zažalovat, nechat zavřít do basy, až by zčernal a víc se o něj nestarat!

A on tady místo toho stál a snažil se zjistit, jak by mu mohl pomoct!

Bělovlasý se na hlavu klanu otočil. "Provokovaná říje spočívá v tom, že alfu nenechá na pokoji, dokud si svou osudovou omegu neoznačí. A je úplně jedno, jestli je ta omega již označená nebo ne, což s sebou ale, jak jste si asi mohli všimnout, nese určité komplikace. Kdyby ten mladík, u kterého jsem pochopil, že patří vašemu synovi, byl volný a zrovna v heatu, pravděpodobně by oba dva absolutně ztratili sebeovládání a snažili se dělat všechno pro to, aby skončili spojení."

Madara si odfrknul. Ne, že by se mu ten kluk nelíbil, ale vždyť ho do psí prdele ani neznal!

Mladší Uchiha po něm hodil nahněvaným pohledem typu "ty radši mlč a poslouchej" a opět zaměřil pozornost na doktora. Užuž se chystal zeptat se na další podrobnosti, když mu do řeči skočil právě druhý černovlásek.

"Vždyť toho kluka ani necítím. Nechápu, proč moje hormony potom takhle zešílely."

Jiraiya ale zavrtěl hlavou. "To, že ho necítíte vy jako člověk, neznamená, že ze sebe žádné pachy nevylučuje. Co jsem tak pochopil od Sasukeho, když jsem ho ošetřoval, tak Uzumaki Naruto je momentálně v heatu. Z těla se mu vylučují dost agresivní omezí látky, které k sobě lákají jiné alfy."

"Vždyť je označený. Tak jak-"

"Označení povětšinou pach blokuje, to ano, ale nezakryje ho úplně. I když ho možná necítíte, vaše alfí podstata na molekulární úrovni pozná, že se právě nachází v heatu, na což reagují ony zvláštní bílkoviny ve vaší krvi. A teď nastává ten problém, že-"

"Pfe, vážně? Teprve teď?"

"Tím, že se budeš chovat jak idiot, nic nevyřešíš," syknul Fugaku Madarovým směrem a sjel ho naštvaným pohledem. "Pokračujte prosím, doktore."

"Nuže - Uzumaki Naruto je označený, což vám sice zabraňuje jej cítit, ale vaše podstata ví, že se nachází ve svém intimním stavu, na což reagují bílkoviny ve vašem krevním oběhu. Laicky řečeno, úplně šílí. Snaží se za každou cenu vzít si právem to, co jim náleží. Proto se u vás včerejší reakce na útok projevila tak silně. Vaše podvědomí očekávalo souboj kvůli omeze, kterou chcete získat. Myslím, že kdyby vás bratr nezastavil, Sasukeho byste zabil. Což by popravdě nebylo moc dobré řešení, protože ten mladík by to očividně nerozdýchal a umřel spolu s ním."

"A co Naruto? Prostě si to nakráčel ke mě a začal si ho honit přímo před mými dveřmi..." zeptal se s lehkou zvědavostí Madara, díky němuž se na něj Fugaku nevěřícně zadíval s nakrčeným obočím.

Jiraiya jen pokrčil rameny. "Pravděpodobně na vás taky na molekulární úrovni reaguje. Ví, že se kolem něj pohybuje silná alfa, které by měl patřit, a ještě ke všemu je v heatu. Potřebuje se nějak uvolnit."

"Našli jsme ho na chodbě v bezvědomí," přiznala hlava klanu.

"To mohlo být způsobeno tím množstvím silných pachů. Bylo toho ve vzduchu tolik, že to neustál a zhroutil se. Popravdě i já ještě teď cítím, jak je váš dům těmi feromony přesycený. Jsem sice alfa, ale zdaleka ne tak silná jako muži ve vašem klanu," zasmál se.

"Děkujeme doktore," kývl uctivě hlavou Fugaku a když po pár dalších minutách loučení konečně odešel, zamyšleně se otočil na Madaru. "Tohle budeme muset vyřešit."

Ten se jen posunul dál do postele a opřel se zády o pelest. Nakvašeně si odfrknul. "To by mě zajímalo, jak bys to chtěl řešit. Už takhle mě tady všichni nesnášejí, takže mi nezbývá nic jinýho, než odtud vypadnout a na všechno zapomenout."

"Na tohle se nedá jen tak zapomenout," vydechl mladší, udělal pár kroků a posadil se k bratrovi na postel. "Podle toho, co jsem slyšel, není ten mladík moc spokojený, že je označený právě Sasukem. Vypadá to, že ho moc rád nemá. Možná... možná, že tohle by se vyřešit dalo."

Madara vykulil oči. "Zbláznil ses? Tak to si radši seberu saky paky a odtáhnu. Tos zapomněl, jak to dopadlo minule? Já skončil v base a ty pak o pár set tisíc jenů chudší," procedil nakvašeně mezi zuby. "Navíc, Sasuke to nedovolí. Bude zuřit."

Fugaku ostře vydechl. "Sasuke už svojí osudovou omegu má a kdyby se jí víc věnoval a nemyslel na blbosti, tohle se nemuselo stát. "Zítra uspořádáme poradu."

Madara sebou šokovaně cuknul. "Vždyť toho kluka ani neznám!"

"Tak ho poznáš!" rozkázal Fugaku a zvedl se. Těsně před tím, než opustil místnost, se na něj ale ještě smutně zadíval. "Otázkou zůstává... jestli on vůbec bude chtít poznat tebe."

Aloha!

Momentálně jsem na cestě do práce, tak jsem si řekla, že vám vydám další kapitolku. 

Jiraiya uvedl na pravou míru, proč Madara tak silně ztratil kontrolu. Ten by se nejraději sebral a odjel pryč, ale jeho mladší bratr to takhle nechce. Jakou možnost mu nabízí? A jak to souvisí s tím, že Madara seděl ve vězení?

Jak asi bude vypadat ona "porada"? :3 A bude pozvaný i náš malý blondýnek? :3 A co myslíte, bude chtít Madaru poznat?

Moc děkuji za hvězdičky a komentáře u minulé kapitoly :3 Naprosto vás zbožňuju :3 

Uvidíme se v neděli :3

Vaše Majo