Tanec s vlky [SasuNaru, MadaNaru; A/B/O] ✓

Kapitola druhá

“Co mu sakra tak dlouho trvá?” zabručel otráveně Shikamaru, který již seděl za volantem a chystal se vyjet. Bylo sice fajn, si čas od času zajet do Suny, ale strávit mládí tam opravdu nepotřeboval. A i když by to nahlas nepřiznal, protože někomu se svěřovat je strašná otrava, už se docela těšil domů za těhotnou Temari. Byla teprve v pátém týdnu, takže to věděli jen oni dva. Možná to bylo trochu zastaralé a ani jeden z nich nebyl nijak extra pověrčivý, ale člověk nikdy nevěděl, co přesně se mohlo přihodit. Chtěl být tedy co nejrychleji doma u ní a nového života, jenž v ní rostl. To by ale ten blbec Uzumaki nesměl zdržovat!

“Prej něco hledá,” pokrčil rameny Gaara sedící na sedadle spolujezdce a jen nad tím mávnul rukou. On se nějak extra domů nehrnul. Nara měl předchozího večera vlastně pravdu. Doma ho na rozdíl od něj nikdo s teplou večeří nečekal. Ne, že by mu to vadilo. On si život proutníka vybral a vyhovovalo mu to.

“Půjdu se za tím ubožákem podívat,” vydechl nakonec na povrch chladně Sasuke, avšak uvnitř něj to vřelo potlačovaným vztekem. 

Vystoupil z auta a možná až moc velkou silou za sebou zabouchl. Pravou ruku strčil do kapsy, kde ukrýval Uzumakiho nalezené pilulky a rozzuřeně zaskřípal zubama. Moc dobře věděl, co ten imbecil hledal a byl plně rozhodnutý mu v jeho pátrání pomocí. Jenom asi trochu jinak, než si představoval. Vešel zpátky do hotelu, vylezl schody do prvního patra a zamířil k pokoji číslo tři - k tomu, kde celý týden bydlel blondýn spolu s Narou. Klepáním se vůbec neobtěžoval, ani vlastně nemusel. Dveře byly dokořán otevřené. Stačilo jen stanout na jejich prahu, aby zahlédl svého kolegu, jak se plazí po zemi a snaží se pod postelí najít něco, co tam vlastně nikdy nebylo.

“Kde mám do prdele-”

“Hledáš tohle?” zeptal se, do hlasu nechaje procitnout veškerý odpor, jenž v tu momentální chvíli cítil.

Blonďáček klečící na kolenou strnul. Moc dobře poznal osobu, která v ten okamžik promluvila. Zorničky v očích se mu šokem rozšířily, dolní končetiny se rozklepaly nenadálou nervozitou a počátečně sílejícími příznaky přicházející říje, kterou se snažil potlačit. 

Prosím, ne.

Nasucho polknul a donutil své nohy, aby se i přes třasot postavily. Věděl, co spatří, jakmile se na Sasukeho zahledí, ale i tak to v něm vyvolalo obrovskou vlnu paniky. Stačil jen jediný pohled, aby viděl ty oči, ty tmavé a černotou se třyptící oči, jak se na něj dívají s naprostým odporem a pohrdáním, aby část jeho srdce poskočila posledním možným úderem naděje, než úplně odumřela. V prstech držel průhlednou ampulku s bílými pilulkami, jako kdyby to byla olympijská trofej, jež se mu právě podařilo vyhrát.

Naruto se kousnul do rtu. Záchvěvy přicházejícího heatu, jež se mu až do včerejška těmi léky dařilo úspěšně potlačovat, byly čím dál tím častější a častější. Moc dobře věděl, že stačilo, aby vynechal jednu dávku, aby se příznaky projevily, ale cožpak se to dalo uhlídat? Nemohl kecat, v baru si spolu s ostatními dal několik piv a tak to moc neřešil. Stačilo přece, aby si pilulku místo včerejšího večera vzal dneska ráno a všechno by bylo v pořádku! 

“K-kdes?”

“Včera. Pod stolem. Nedával sis pozor a asi ti vypadla z batohu,” uvedl na pravou míru Uchiha a trochu sebou trhnul. I on pomalu začal pociťovat změny uvnitř Narutova těla. Narovnal se a začichal ve vzduchu. Moc dobře to cítil! Ty hormony vylučující z blonďákova těla pachy vzrušení a touhy k páření! Zavřel oči a pořádně tu vůni nasál do nozder. Pootevřel rty a nechal ji proudit i do úst. Téměř okamžitě jej zaštípala na jazyku, dráždila jeho chuťové buňky. Chutnala sladce se zvláštním přídavkem koření a úplně na konci jemně dráždila štiplavým nádechem pálivosti. Byla úplně jiná, než ta, jíž voněla Ino. Nemohl říct, že by mu snad lahodila více. Dlouhovlasá blondýnka mu byla zaslíbena osudem, nebo co se to kolem alf a omeg povídalo za žvásty, a nikdo mu tak už jen z biologického hlediska nemohl více chutnat než ona. Tohle ale bylo něco jiného, něco nového, co zatím neměl možnost okusit. A vlastně, proč ne?

Otevřel oči a podíval se na Uzumakiho, který vypadal, že ho každou chvíli buď trefí šlak z toho, že někdo nepovolaný zjistil jeho tajemství, nebo se začne bláznivě oddávat autoerotice. Jen nad tou představou se musel ušklíbnout. Nebyl idiot. Moc dobře za tu dobu, co se znali, poznal, že k němu druhý mladý muž chová city silnější, než byly pouhé kolegiální. Jelikož ale celou tu dobu předpokládal, že se jedná o pouhou betu, kterých byly v jejich společnosti miliardy, nevěnoval mu přílišnou pozornost. Proč taky? Jeho pach byl obyčejný, naprosto nudný a ničím vábivým. Až nyní mu došlo, že to všechno bylo způsobeno pouze léky proti heatu. Ovlivňovaly jeho vůni po celý měsíční cyklus.

Proč toho tedy nyní nevyužít? Ino od něj byla celý dlouhý den cesty autem daleko. Do Konohy se určitě vrátí až v noci a byl si více než jistý, že na nějaké hrátky nebude mít po celém dnu zavřeném v autě s těmi třemi individui vůbec náladu. Navíc, pokud do něj byl modrooký zamilovaný, jak předpokládal, udělá mu tím přece laskavost ne? A kdyby náhodou odmítl, měl na něj přece jenom dost velkou páku. Byl si jistý, že zachování jeho tajemství pro něj bude mnohem důležitější než to, ponechat si nějakou počestnost. A když popravdě viděl, jak se vlivem nastupujících účinků říje stěží drží na nohou, určitě nebude nic těžkého ho přesvědčit…

“C-co s tím hodláš udělat?” zeptal se Naruto a dlaní se opřel o pelest postele, která stála kousek od něj, aby si udržel alespoň nějakou stabilitu. Prášky, jež černovlasý držel v ruce, bral snad už od puberty, kdy se začaly projevovat první příznaky heatu a ani jednou nevynechal. Tušil, že vysazení by na něj mohlo mít špatný vliv, ale že by to nastoupilo až takhle rychle? Zrak se mu rozmazával a mysl se gepardí rychlostí balila do mlžného oparu definitivní touhy. Někde vzadu v podvědomí tušil, že to, co se stalo, bude mít ještě velké následky, ale to mu nyní bylo popravdě úplně u prdele. V takovém stavu v jakém byl, nemohl ani chodit, nedokázal si tedy představit, jak by přežil zpáteční cestu do Konohy. “D-dej mi je!”

“Ani náhodou,” zašeptal Uchiha, oči mu svítily sílejícím vzrušením. Dokázal si představit, co všechno se v jeho kolegovi nyní odehrávalo. Heat byla pro omegy často nesnesitelná i v normálním stavu, ale teď? Bylo mu jasné, že jediné, co dokázal vnímat, byla ta strašná a palčivá touha, která pomalu začínala ovládat i jeho. Moc dobře viděl tu obrovskou bouli těsnící se v Uzumakiho kalhotách. Jistě, mohl by být milostivý a podat mu léky, ale bylo mu jasné, že za jeho současného stavu by mu to pravděpodobně stejně nepomohlo. Jediné, co tělo omegy v tento okamžik chtělo, bylo pořádně se vystříkat. “Chceš abych udržel tvoje tajemství?”

Druhý se zmohl pouze na kývnutí hlavy, což na Sasukeho tváři vyvolalo vítězoslavný úsměv. Původní plán udělat z něj trosku a vyštípat ho z firmy se najednou vypařil jako pára nad hrncem. Rty se mu pobaveně stáhly nad novým ďábelským nápadem. Na co ho posílat pryč, když si ho může držet jako poslušnou kurvičku a bude ho moci ojet, kdykoliv se mu zachce? Něco takového se přece nedalo jen tak odmítnout!

I s léky v sevřených prstech udělal několik kroků směrem k němu a levačkou si zkušeně rozepl poklopec. Trvalo jen několik chvil, než z kalhot vytáhl již zpola vzrušený penis, který byl každou chvíli tvrdší a tvrdší, jak čím dál tím víc reagoval na přítomnost nadržené a hormony ovládané omegy. Několika dlouhými rychlými tahy přetáhl předkožku, až slastí zavrátil hlavu. Koutkem oka pohlédl na Naruta, jenž byl v tu chvíli v totálním transu. Jediné, co ho v ten okamžik zajímalo, bylo Sasukeho krví nalité přirození, nad čímž se Uchiha musel znovu ušklíbnout. Moc dobře věděl, že Uzumaki už nic jiného vnímat nedokázal. Sledoval jen, jak si sám rozepíná kalhoty a obličejem se čím dál tím víc přibližuje k jeho nadržené chloubě.

Ohayo!

Je tu středa a s ní i nová Kapitola, jak jsem slíbila :3

Naruto na ztrátu léků přece jenom nakonec doplatil. Bude to ale opravdu tak hrozné, nebo si to nakonec i užije? :3 jak daleko hodlá Sasuke zajít?

Moc děkuji za komentáře a hvězdy u předešlé kapitoly 💜arigato 💜

Další kapitolka vyjde opět v neděli nebo v pondělí :3

Prozatím se s Vámi loučím :3

Vaše Majo 💜