Cut |m.c. ff // POZASTAVENO

B-day party gone wrong...

Pozdravljeni Loves!

Slovinština... Wůůů... :'DD Po hrozně dlouhé době jsem zpět s další částí! Jsem s ní docela spokojená. Jinak jsem včera byla na olympiádě z ČJ a dopadlo to lépe, než jsem čekala. Skončila jsem přesně v polovině, tedy 31. z šedesáti dvou. Což považuji za úspěch. Jinak Brooks je hroznej parchant. To ale není žádná novinka. Btw. na boku --> máte písničku od The 1975, která je jedna z mých oblíbených. Mno, tak já nechám toho kecání a popřeju vám příjemné počtení :D...

▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪

O dva týdny později...

Monroe's POV

Těžko se věří tomu, že uběhly už dva týdny od... vlastně od všeho. Logika. Nejpodstatnější věc ovšem je, že jsou to dva týdny od doby, co jsme to dali s Mikem dohromady. Nemůžu si stěžovat, protože starostlivějšího, atraktivnějšího a žárlivějšího kluka jsem ještě jakživ neviděla. I když nevím, jestli to, že žárlí i na každou pouliční lampu, na kterou se podívám a na každého stařečka, na jehož se uculím dá považovat za normální. Připadá mi, že by v tu chvíli nejradši zestárnul o šedesát let, abych se na něj taky tak usmála. Zkrátka mi všichni dědečkové a stařenky připadají roztomilí a proto se na ně směju. Je to divný? Možná. Ale je to tak. Samozřejmě neustále mi něco říká, že nic z TOHOHLE není správné a kdyby se to ke komukoliv, tím myslím Fidgeraldovou a spol., doneslo, nebylo by to nejlepší. Stejně jsou na vině oni. Byl to přešlap, velký přešlap, když dali holku s klukem do jednoho pokoje. To je prostě absolutně nepřípustné. A to si říkají seriózní. Tsss... Taková volovina. Ale nikdo na to zřejmě nebere ohledy. V Domově se snažíme chovat jen jako kamarádi a držet si nějaký ten odstup a ve škole si toho, že se držíme za ruce vůbec nevšímají, což je samozřejmě dobře. Mika mám ráda, miluju ho, ale někde hodně hluboko mě tlačí svědomí, které na mě křičí, že porušuju předsevzetí, které jsem si před příjezdem sem dala. A to, že budu hodná holka a tentokrát neporuším žádná pravidla. Jsem tu skoro tři měsíce a už jsem porušila snad všechny možné zákazy. No co, stalo se...

Bože. A co se týče Brookse... Nejradši bych ho za ty jeho pitomý, nechutný poznámky nakopla do zadku. Dost se přemáhám, abych mu něco ne moc hezkého neprskla do ksichtu. Jeho slovní útoky mi až tak nevadí. Spíš to, jak na mě neustále šmatá. Nevím, čeho chce docílit, ale rozhodně se mi to nemá líbit. Z jeho pohledů, doteků a narážek se mi dělá zle. Fakt bych si nafackovala za to, že jsem ho brala jako kamaráda. Byla jsem vážně kráva... A co teprve Mikovo každodenní výslechy. Otázky typu: Neudělal ti nic? Neotravoval tě? Jsi v pořádku? a mnoho dalších mě mírně řečeno unavuje. Každopádně ho vždy uklidním tím, že si mě Brooks už nevšímá. Což vlastně vůbec není pravda. Proč mu neříkám pravdu? Protože nechci, aby se kvůli mně dostal do potíží. A jak to tak vypadá, já jsem magnet na průsery...

*

Konečně poslední zazvonění! Haleluja... Myslím, že podle rozvrhu by měl Mike mít Tělocvik, takže se uvidíme asi až potom.
''Haló! Země volá Mon!'' Rea mi zamávala před obličejem, což zapříčinilo nepatrné cuknutí z mé strany
''Promiň. Zamyslela jsem se. Co jsi říkala?'' rychle jsem zamrkala a místo odpovědi se dočkala pouze protočení očí
''Ptala jsem se, jestli máš něco v plánu na víkend.'' zopakovala a já se krátce zamyslela
''Uh, neměla bych mít.'' vykoktala jsem a zatvářila se zmateně
''Proč?'' doplnila jsem
''Zítra pořádá Kate (pozn.- nepodstatná postava) narozeninovou oslavu. Půjdete? Tím myslím tebe a Michaela.'' roztomile se uculila
''No... Víš, že máme večerku? A navíc-...'' zakryla mi pusu rukou, takže jsem jí zbytek věty nesrozumitelně zahuhlala do ruky
''V klidu. Pamatuješ? Náš školní tým přece vyhrál středoškolský pohár a sice nevím jak, ale Fidgeraldová nám, teda aspoň těm nad sedmnáct let dovolila to oslavit. A jelikož má Kate narozeniny, tak jsme se rozhodli...'' nedokončila myšlenku
''Uh, kdo je Kate?'' vykulila oči
''Bože, Mon! Ty jsi totální asociál! TA Kate. Chodí s náma do třídy!'' plácla se po čele a já trhla rameny
''Neznám... Ale jestli to Fidgeraldová dovolila, proč ne?'' usmála jsem se a Rea se mi vrhla okolo krku
''Mon! Já tě miluju! Neboj, bude to senza. Všichni se uvolní a na chvíli zapomenou na školu.'' trochu šokovaně jsem jí poplácala po zádech