Cut |m.c. ff // POZASTAVENO

End up there...

V sobotu jsem balila své kufry. Skoro celou dobu jsem u toho brečela, protože jsem to všechno totálně posrala. Kdybych jí nevrazila, mohla bych si s Lennon zajít třeba do kina nebo do pizzerie, jako jsme to dělávali skoro každý víkend a chodit do Domova po večerce. Ale přece jsem si to nemohla nechat jen tak líbit! Co jsem měla jiného dělat? Učitelé by mi určitě nevěřili, že mě k tomu vyprovokovala ona! To ona je ta hodná, jejich oblíbenkyně. Stejně jí všichni projevují jejich náklonost jenom proto, že je její 'úžasnej' tatíček firemní magnát a v celé Austrálii si udělal velké jméno. Tak, jak řekla Kate. Na druhou stranu jsem na to, co jsem udělala docela pyšná. Její zmalovanou tvářičku bude teď nějakou dobu zdobit pestrobarevný monokl. Svým myšlenkovým pochodům jsem se musela zasmát, i když jsem pořád brečela.
*
Bylo právě šest hodin večer a já se už asi hodinu loučila s Lennon. Jakoby jsme se měli vidět naposledy v životě.
''Budeš mi každý den volat! Je ti to jasný?'' sevřela mě v medvědím objetí Lennon
''Jasně, že budu. Jinak bych se tam nejspíš zbláznila.'' hlesla jsem mezi vzlyky
''Sakra! Musíme přestat brečet. Všechno bude okay.'' zabořila hlavu hlouběji do mého ramene
''Už teď se mi stýská. Kdybych to tak nepo-...'' byla jsem přerušena
''Ne, nepodělala jsi to. Koledovala si o to. Já až jí potkám ve škole, za rámeček si to teda nedá!'' vyjekla Lennon
''Lennon...Hlavně jí prosimtě nezmlať. Nechceš doufám dopadnout jako já.'' odtáhla jsem se od ní
''No nevim. Jestli jí z pusy vyjde jediná narážka na tebe, neručím za sebe.'' podívala se mi do očí
Nic jsem neodpověděla, jen jsem jí pohled do očí opětovala. V našem případě to bylo jako koukat se do zrcadla. Koukal na mě totiž identický pár modrých očí, jako mám já. Když nad tím tak přemýšlím, jediné, co na nás bylo odlišné byly naše vlasy. Zatímco já měla dlouhou blonďatou hřívu, Lennon měla vlasy spíše v zrzavých tónech. Jinak jsme byly úplně ve všem stejné. Až na otisky prstů, samozřejmě...

Naposledy jsme se objali a u hlavních dveří jsem věnovala Lennon ještě jeden malý úsměv, který mi opětovala a vykročila jsem směrem do dvora. Tam už na mě čekalo něco jako 'auto'. O ten ďábelský' stroj byli opření dva chlapi, kteří hned popadli má zavazadla a doslova je naházeli do kufru. Nad jejich hrubým počínáním jsem se zamračila, ale oni tomu zřejmě nevěnovali žádnou pozornost. Ve dveřích se v tu chvíli objevila Kate.

''Ty pojedeš jen v tričku? Noci v Austrálii nejsou moc teplé. Jestli to ještě nevíš.'' odsekla jsem
''Ale já nikam nejedu Monroe. Tady pánové tě tam dopraví. Ředitelka Sydneyského Domova už na tebe bude čekat. Vše je zařízené, takže nemám důvod s tebou jet.'' řekla a založila si ruce na prsou
''Fajn.'' hlesla jsem a vlezla do auta
Jakmile jsem se usadila, jeden z těch chlápků za mnou prudce zabouchl dveře. S leknutím jsem nadskočila a věnovala pohled ála 'A víc si s tím třísknout nemohl?'. Po chvíli nasedli i oni a ten, co za mnou zabouchl dveře, nastartoval. Bylo mi fakt nepříjemné jet s dvěma neznámejma chlapama někam do neznáma. Ještě horší je fakt, že cesta bude trvat přinejměnším dvacet hodin. A protože jsem si nechtěla hned vybít baterku v mobilu, stočila jsem pohled směrem k okínku a sledovala pomalu zapadající slunce.
*
Nevěřila jsem, že jsme konečně dorazili do Sydney. Cesta trvala podle mě takových 21 hodin. Takže teď bylo okolo sedmé hodiny večer. Po další půl hodině auto vjelo do dvora mého nového domova. ''Páni...'' hlesla jsem, když jsem se podívala s čím mám tu čest
Ten dvůr byl veliký a samotná budova Dětského domova byla nejméně 3x větší, než ta v Adelaide. Byla jsem tak ohromená, že jsem ani nepostřehla, že jsme zastavili. Jen jsem popadla kliku a dveře otevřela. Zatímco já obdivovala krásná velká okna, ve kterých se odráželo zapadající slunce, ti chlapi co se mnou celou cestu nepromluvili ani slovo, mi vyndali kufry a hned jak to udělali, nasedli zase zpět do auta a odjeli. Po chvilce se ve dveřích objevila jistá postava a šla směrem ke mě.

Už i z té dálky jsem viděla, že se usmívá. Byla to žena středního věku a na sobě měla přiléhavý černý kostýmek.

''Ty budeš zřejmě Monroe.'' pronesla, když se zastavila těsně přede mnou
''A-...ano.'' vykoktala jsem ze sebe trochu nervózně
''Já jsem Claire Fidgeraldová, ředitelka.'' řekla a nepřestávala se usmívat
''Těší mě.'' napřáhla jsem k ní ruku
''Nápodobně.'' stisk ruky mi opětovala
''Pojď, musíš mít hlad. Kufry ti budou vyneseny do pokoje.'' položila svou ruku na mé rameno
''Ano a děkuju.'' kývla jsem
*
Hned jak jsme dorazili k pokoji, ve kterém jsem měla údajně bydlet, paní Fidgeraldová mě zastavila, když jsem chtěla dveře oného pokoje otevřít.
''Ještě něco.'' stiskla mé zápěstí
Nic jsem neodpověděla.
''Bohužel tvůj příjezd byl ujednán hodně na rychlo, takže se nelekni, že budeš mít spolubydlícího. Pokusíme se ti co nejdříve najít vlastní pokoj.'' pokračovala
''Aha, nevadí. Třeba si s ní budu rozumět.'' usmála jsem se
''No a to je další problém, je to chlapec.'' nervózně přešlápla z nohy na nohu
''Co prosím? Nemůžu být z klukem na jednom pokoji!'' vyštěkla jsem
''Já vím, ale jinde místo není.'' obhajovala se paní Fidgeraldová
''Bože za co?'' zašeptala jsem a stiskla kliku
Dveře se s jemným zaskřípáním otevřely a já spatřila dvě postele, každá na jiném konci místnosti, velké okno, kterým do prostoru pronikalo oranžovo růžové světlo, nějaký psací stůl a další dveře. Nejspíš do koupelny.
''Doufám, že se ti tu bude líbit. Pokud chceš, můžeš si zajít na večeři do jídelny.'' mrkla na mě a odkráčela
Zavřela jsem za sebou a kufr položila vedle postele. Potom jsem ještě jednou přejela pohledem po celé místnosti a zastavil se až u osoby ležící na druhé postely. Nejdřív jsem si myslela, že to děla to světlo, ale když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že má opravdu zářivě červené vlasy. Chvíli jsem si ho prohlížela, jak tam tak spal a pak jsem se přesunula k mé postely, na kterou jsem se rázem svalila. Poslední mou myšlenkou, než jsem usla, bylo: ''No...Tak tohle bude ještě zábava.''...

_________________________________________________________

Hey loves! ♥♥

Tenhle díl jsem chtěla přidat už včera, ale už jsem byla tak unavená, že jsem se na to zkrátka vysrala a tak ho přidávám až teď. :D No a musím říct, že nevim co by jsem dělala na místě Monroe. Být v jednom pokoji s klukem. I když v případě Mika by to nebylo zas tak špatný. Ježiši, na co já nemyslím... xD Ještě sama nevím, jak bude příběh pokračovat a co se stane. Nechám se překvapit, jaký nápad se mi v té mojí palici urodí. Večer se budu snažit přidat ještě jeden díl. Uvidím...
                                       Your votes & comments makes me really happy!
                                                       Áááj lůůf joouuu tu d můůn end bek! <3
                                                                     AnnTheFrickinUnicorn