Cut |m.c. ff // POZASTAVENO

Worse than I expected...

Ciao Loves!

Italština je hezký jazyk... Toť důvod tohoto pozdravu. :D Po delší době konečně nová část! Omlouvám se, že jsem nepřidala dříve, ale fakt jsem neměla čas. Sotva skončily prázdniny a hned píšeme testy snad ze všech možných předmětů. Fakt na houby. :P Jinak zítra jedeme na jakýsi výlet na Hlubokou, takže se možná zítra dočkáte nového Guardiana. Tahle část je průlomová, co se týče vztahů. Napovím: Jai se ukáže v pravém světle. Více neprozradím... Jak jsem si tak všimla, posledních pár částí Cut je docela dlouhých. Což je dobře. Jinak na boku --> máte písničku, která je prostě... Arrhgg, boží! :D Uh, tak já se vykecám až na konci a teď vám popřeju jen příjemné počtení... :P

♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒

Nevím... Nevím co mě tak najednou popadlo, ale rozhodně tohohle rozhodnutí nelituju. Úplně se zasekl. Tohle určitě nečekal. Radši jsem se oddálila, abych zkontrolovala, jestli vůbec dýchá. Na první pohled jsem si nebyla zcela jistá, ale jakmile zhluboka vydechl, uklidnila jsem se.
''Páni...'' po asi deseti vteřinách konečně promluvil
''Já-... Promiň. Asi jsi se lekl.'' omluvila jsem se a pohled mi sjel k zemi
''Takže ty a Brooks...'' zbytek věty nechal doznít ve vzduchu
''Proboha ne! Jai je jenom kamarád. I když po tom, co mě včera v tom klubu tak zřídil a pak mě někam odtáhl, vůbec na nic si nevzpomínám. Dám si od něj odstup.'' vysvětlila jsem
''Kam tě odtáhl?'' zvedl hlas a já jen trhla rameny
''Nevím. Jak jsem řekla, mám úplné okno.'' odpověděla jsem jednoduše

Snažila jsem se vybavit jakýkoliv detail, ale bylo to, jako bych si chtěla zoufale vybavit něco, co se nikdy nestalo. Prázdná vzpomínka.
''Já tomu debilovi už fakt rozbiju hubu!'' rozohnil se a už chtěl opustit pokoj, ale já ho chytla za ruku
''Ne, Mikey. Za prvé, nech to na mě. Za druhé, nemáš boty a za třetí, sejdu se s ním a zeptám se ho, jestli si něco pamatuje. Sama...'' vtáhla jsem ho zpět dovnitř
Jai je fajn kluk. Navíc kamarád. Ten by mi nijak neublížil. Snad...

''Ale jestli ti něco udělal, tak z toho živej nevyjde!'' zněl pořád dost vztekle
''Dobrý. Nic se nestalo. Promluvím s ním a všechno bude v pohodě. A víš ty co? Udělám to ještě dneska.'' pronesla jsem a na tváři se mi objevil jakýsi idiotský úsměv
''Co se tak gebíš?'' nadzvyhl obočí
''Proč ti chci dát pusu?'' vyhrkla jsem z nenadání a až poté si uvědomila, co jsem to řekla, ignorujíc jeho předešlou otázku
''No... Že by proto, že jsem tak neskutečně neodolatelnej (pozn.- což opravdu je... :D)? Ještě k tomu, když už jsi tak pěkně začala. Mohli by jsme s tím něco udělat.'' flirtovně zakmital obočím a já propukla v obrovský záchvat smíchu
''Co je?'' rozhodil rukama, jež se, než bys řekl švec, držely mých boků

Už mohla uběhnout dobrá půlminuta a já stále nepolevovala ve svém výtlemu. Až, když mi vystřelovaly křeče do břicha jsem se trochu uklidnila a začala trhaně oddechovat.
''Já jen-... To už nikdy nedělej...'' pocit, že se chci opět začít smát jsem pomocí hlubokého výdechu zahnala a místo toho jsem si otřela slzy, které se valily po mých tvářích
''Co?'' zeptal se znovu a nabubřele nakrčil nos
''Tohle.'' ukázala jsem na svoje obočí, které udělalo ty samé pohyby jako to jeho před chviličkou
''No... Každý nemá obočí jako ty.'' odsekl a rádoby uraženě ode mě poodstoupil
''Ale notáák... Přece se nebudeme hádat kvůli obočí.'' předstoupila jsem před něj a čekala, co udělá
''Mno, vím jak bys to mohla odčinit.'' skousl si spodní ret a já přesně věděla, na co myslí
''Prase.'' ušklíbla jsem se a jakoby znechuceně se otřásla
''Sama jsi to chtěla. Teď máš vyjímečnou příležitost. No neber to! (pozn.- tyhle dvě poslední věty jsou jako vystřižené z teleshopingu xD).'' znovu mi stiskl boky a ty také o vteřinu později pokryla husí kůže
''Tak na co sakra čekáš, Horste (pozn.- znáte toho chlápka z teleshopingu, ne? :DD)?!'' stoupla jsem si na špičky a spojila ruce okolo jeho krku