Cut |m.c. ff // POZASTAVENO

Tears, blood and kisses...

Konichiwa Loves!

Džaponština, bitchezzz... :'DDD Po dlouhé době jsem zpět s další částí! Párty!!! :P Tahle část je pro mě osobně fakt hrozně kjůůůt a nechci moc spoilovat, ale... Konečně TO řeknou!!! :D Doprdele, já mám takovou radost, že to snad ani není možný! I když vy ještě nevíte o co jde... No to je jedno. xD Jinak na boku --> máte novou písničku od 5SOS! Ale OMG, to Calovo: ''Oh shit.''... No moc. :'D Jestli jste jí neslyšely, tak to honem napravte! Jinak mě na ní přivedla Ollie, které za to děkuju a tahle část je jí věnována. Oukej, tak já se vykecám na konci a teď mi nezbývá, než vám popřát příjemné a docela dlouhé počtení...

♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒♒

Ještě naposledy jsem se ohlédla, přičemž jsem se spatřila Jaie, jež se stále svíjel v bolestech na zemi a házel na mě rozzuřený pohled. Otočila jsem se a rozběhla se z tohohle místa pryč. Nechala jsem tak za sebou onu potemnělou uličku, společně se všemi nechutnými zapáchajícími krysami a hlavně s Brooksem. Trmácela jsem se rušnými ulicemi a přes slzy jsem pořádně nic neviděla. Na mou osobu směřovaly různé nadávky typu: ''Krávo! Jsi barvoslepá nebo co?!'' nebo ''Kurva dávej pozor, náno!'' a podobné. Nevadilo mi to. Vlastně kdybych se nacházela na místě řidiče já a někdo by mi skočil před auto, nejspíš bych na nadávkách taky nešetřila. Když jsem se ocitla z dosahu všeho pouličního ruchu, na chvíli jsem zastavila a zapřela se dlaněmi o kolena. Vydýchala jsem se a jakmile se kyslík protlačil zkrz knedlík v krku až do mozku, začaly se mi do sebe postupně skládat všechny dosud  ignorované myšlenky.

Jméno Jai Brooks mi blikalo uvnitř hlavy jako na poplach a ani zatřesení nepomohlo. Já kráva mu věřila. Vůbec jsem přitom nebrala na vědomí Mikova slova, která mi dávala jasně najevo, že Jai mě chce jen využít. Všechno, co mi toho dne řekl, šlo jedním uchem tam a druhým ven. Byla to chyba. Největší chyba. Nebýt vyhazovu ze školy, nemusela bych tady vůbec být. Teď jsem mohla být s Lennon. Ale tak co se stalo, stalo se. Nelze to změnit. Utřela jsem si oči a rozkoukala se okolo sebe. Všichni lidé na mě vrhali divné pohledy a ani v nejmenším mě to neudivovalo. Radši jsem tedy pokračovala v cestě zpět do Domova. 

O tak dvacet minut později jsem konečně přicházela příjezdovou cestou a před velkými dvojitými vchodovými dveřmi se někdo procházel. Tu červenou hlavu bych rozeznala na míle daleko. Byl to Mike. Vypadal dost nervózně. Je to sice roztomilé, ale už to s tou starostlivostí přehání. Naštěstí mi cestou uschly oči, takže nic doufám nepozná. Obávám se, že by Jaie doopravdy zabil. 
''Mikey?'' pípla jsem a on sebou trhl a bleskově se otočil
''Zatraceně Mon! Kde jsi byla?!'' křikl docela nasraně, přičemž se ke mně rozběhl
Běžel docela rychle a já se trochu zděsila, protože jsem si nebyla jistá, jestli se mu podaří ubrzdit případnou kolizi.
''Uff...'' oddechla jsem si v duchu, když se zastavil asi tři metry přede mnou
Jelikož je oproti mě tak o dvacet centimetrů vyšší (pozn.- budeme předstírat, že Cara není modelka... :'D), dvěma rychlými kroky zmizela veškerá vzdálenost mezi námi a já byla uvězněna v jeho objetí. 
''Uh, myslím-... Myslím, že nemůžu dýchat.'' zachraptěla jsem mu do hrudi a i přes tuhle skutečnost jsem se uchechtla
Trochu povolil stisk, ale stále mě celkem drtil. Byla jsem k němu tak natisklá, že i přes tričko jsem slyšela, jak rychle mu buší srdce. A taky voněl. Chci říct, že krásně voněl. A nebylo to žádnou kolínskou nebo něčím takovým. Byl to prostě on (pozn.- no ty vole, úplný Chanel no. Mikey... xD).

''Kde jsi byla?'' zeptal se znovu, ale nyní o poznání klidněji
''Za Jaiem. Vyřešit to. Ten včerejšek.'' zamumlala jsem a asi rozuměl, protože mě stále objímal a ji si jakoby povídala s jeho hrudí
''A?'' brouknul a zabořil bradu do mých vlasů
''Uh... Říkal, že jsme si potom dali ještě pár panáků. Nic víc.'' zalhala jsem
''Za předpokladů, že se ti vůbec netřásl hlas, bych ti to asi uvěřil. Ale tohle rozhodně není pravda.'' zkonstatoval, zatímco já se dostala do stavu totální paniky
''Chceš říct, že mi nevěříš?!'' zaječela jsem a prudce ho od sebe odstrčila
Vím, že to nebylo správné, ale nechci, aby to zveličoval a z komára dělal velblouda. Když ho nechám ve sladké nevědomosti, bude to lepší. Pro nás oba.
''Mon-... Já...'' zakoktal a vykulil oči
''Ne, Mikey! Jestli mi nevěříš, nemá TOHLE mezi námi žádný smysl.'' odsekla jsem, přičemž jsem divoce gestikulovala rukama