Cut |m.c. ff // POZASTAVENO

Sorry, I'm not ready...

Merhaba Loves!

Um, všimly jste si, že Vás zdravím pokaždé v jiném jazyce? Minule to byla Francouzština a předminule Portugalština. A pro dnešek to je Turečtina. Neptejte se mě proč, protože já odpověď stejně nevím. Anyways...
Písničku na boku --> prostě zbožňuju. Hlas Sama Smithe je totálně boží! A navíc byla vydána  před pár hodinami.
Btw. tahle část se mi vážně nepovedla, za což se omlouvám. Hodlám vinu svést na Vánoce, na které už se nadpřirozeně těším. Tenhle part je spíše z pohledu Mika. Doufám, že to nevadí... :D
________________________________________________________
Jo a abych nezapomněla... Dnes ve 20:00 vyjde takové menší PODĚKOVÁNÍ u 'I don't wanna go...' i u 'Cut' + INFO, kde se můžete dozvědět o Wattmas, což je taková událost, kde se Vám budu snažit spříjemnit vánoční svátky!
________________________________________________________

Mikey's POV

Připadalo mi, že znám Monroe celý život. Že jsme spolu vyrůstali. Znám jí jen jeden jediný den a já si nebyl úplně jistý, co se tady kurva děje, ale risknul jsem to a začal jsem se k ní přibližovat tampem, které pro mě bylo zcela mučivé, ale rozhodně jsem nechtěl nic uspěchat. Tak moc jsem jí chtěl v tu chvíli políbit. Tak moc...

Monroe's POV

Jeho tvář už byla vzdálená pouhých pár centimetrů a jeho oči kmitaly mezi mýma očima a rty. Můj vnitřní hlas mě nabádal, abych ho to nechala udělat. Políbit mě. Ale moje stále myslící část mozku nakonec udělala rozhodnutí. Udělala jsem krok zpět a sledovala jeho reakci.

''Promiň, já-...já nemůžu. Nejsem připravená. Promiň...'' vykoktala jsem a strčila si neposedný pramen vlasů za ucho
''Eh-... Omlouvám se. Nevím co to do mě vjelo.'' mírně se začervenal a podrbal se na zátylku
''V pohodě... Budeme dělat, že se nic takového nestalo.'' hlesla jsem
''Uh-... Dobře.'' rychle se otočil a zmizel z pokoje

Mikey's POV

Vyběhl jsem z pokoje a zavřel za sebou dveře. Venku už byla tma. Mohlo být tak deset večer. Procházel jsem chodbami a hledal moje 'tajné' místečko. Ono místo se nacházelo v jedné ze slepých chodeb, na jejíž konci byly prosklené dveře, které vedly na malinký balkón. Otevřel jsem je a schoulil se na již mírně vychladlou kamennou podlahu a opřel se zády o zábradlí. Otočil jsem hlavu na pravo a koukal na hvězdy, které se pomalu prodíraly na oblohu.

''Tak tohle si vážně posral...'' řekl jsem si sám pro sebe

Proč jsem to jen chtěl udělat? Co jsem si sakra myslel, že udělá? Byl jsem vážně hodně naivní, že jsem si myslel, že když mě zná jeden den, bude se se mnou hned chtít líbat nebo snad ještě něco horšího. Jenže já si prostě nemohl pomoct. V tu chvíli pro mě byla jako magnet a já jí nedokázal odolat. Až teď si uvědomuju, jak je proti mě drobná. Je minimálně o hlavu menší než já a blonďáté vlasy jí sahají skoro k pasu. Její oči, tělo, rty... Doprdele Michaele, přestaň na ní myslet! Co se to se mnou děje? Co se mnou za jeden posranej den stihla udělat ona? Jo, hodně věcí... To byla moje odpověď na poslední dvě otázky.

Chtěl jsem všechny podobné myšlenky vyhnat ven z mojí mysli a tak jsem se znažil odreagovat urputnějším pozorováním hvězdné oblohy nade mnou. No moc mi to nepomáhalo. Pak jsem si uvědomil, že ještě stále svírám žiletku v ruce. Uchopil jsem jí mezi palec a ukazováček pravé ruky a levou dlaň jsem si zatím otřel do kalhot. Měl jsem jí totiž celou od krve. Můj pohled znenadání zabloudil k mému levému zápěstí, kde už na mě vlivem měsíčního světla jakoby svítila shruba desítka jizev. Nevědomky jsem nechal mou pravou ruku, aby si dělala co chtěla a pozorně zkoumal každý její pohyb. I když jsem to nechtěl,

MET... Tenhle nápis vznikl na zápěstí po asi dvaceti minutách. Neměl jsem nejmenší tušení, co znamená a byl jsem až moc unavený na to, abych tomu věnoval nějakou pozornost. 

Po docela dlouhé době jsem přestal vnímat hvězdy a rozhlédl jsem se okolo. Pořád jsem byl zkrčený na už zcela ledové podlaze balkónu. Byl jsem z toho docela rozlámaný. Nevím jak dlouho jsem tam byl a tak jsem vstal a vyšel směrem do mého pokoje.

Dveře jsem otevřel jak nejpotišeji to šlo a s malým vrznutím je zase zavřel. Musel jsem trochu přimhouřit oči, abych mohl zaostřit, protože v pokoji byla větší tma než na chodbě. Když si na to chabé světlo moje oči přivykly, projel jsem jimi celý prostor přede mnou. Na mé posteli leželo tělo, což byla nejspíš Monroe. Spala. A já jí tak nechal. Proto jsem přešel k její posteli a svalil se na ní. Ze zadní kapsy u kalhot jsem vytáhl mobil a rozsvítil jeho obrazovku. Světlo displaye mě na chvíli úplně oslepilo.

Světlem z telefonu jsem si posvítil na mé krvácející levé zápěstí a začal si prohlížet ten 'nápis'. 

MET... Známená to něco konkrétního nebo to je jen omyl? Každopádně jsem nakonec přišel jen na dvě varianty. Buď to je met, jako slovo znamenající setkání, a nebo iniciály. Iniciály znamenající Monroe Evangeline Thompson... Ať už je to tak nebo tak, ta holka mi vlezla do hlavy, jako vir Trojského koně do počítače a nemyslím si, že mou mysl hodlá někdy opustit. Právě naopak...

_______________________________________________________

Do háje!!! Mrdněte mě prosím někdo pánvičkou! Protože tahle část stojí úplně za hovno! No... Doufám, že se alespoň trochu líbila Vám. Já jsem s ní naprosto nespokojená. Ale jsem až moc lazy na to, abych to předělávala. Stay tuned! 20:00 dneska večer! Omlouvám se za případné chyby! Soo... #ThisPartSucks #Sorry

                   Your comments and Votes makes me really happy! <3
                                               Don't forget that...
                           Ááááj lůůf joouuu tu d můůn end bek!
                                         AnnTheFrickinUnicorn