Cut |m.c. ff // POZASTAVENO

Darling, I'm your nightmare...

Holá Loves!

Turečtina, Čeština, Portugalština, Francouzština a teď Španělština? Okay, solidně mi jebe!!! Jak se máte? Já jsem totálně a naprosto vykydlá, protože jsme dneska hráli vánoční turnaj ve fotbale a já tam lítala jak největší idiot... Mno... Já a můj tým, který nesl hodně vtipný název Rovnice s pěti neznámými, skončil na druhém místě. Což ujde... Musím se samozřejmě pochválit, že jsem se do toto zatracenýho míče trefila... Tentokrát máte na boku --> jednu vánoční klasiku. Jinak tahle část se mi nepovedla, za což se omlouvám. Tak já už budu končit a jdu chrápat... :P

____________________________________________________

''Monroe... Monroe vzbuď se... Monroe!'' slyšela jsem nějaký hlas, ale nedokázala jsem ho rozeznat

Paní Fidgeraldová to být nemohla, protože na ní to byl příliš hluboký hlas. Chtěla jsem otevřít oči, ale všechny svaly jsem měla stažené do malých uzlíčků nervů. Zdálo se, že v tu chvíli jsem prostě nebyla vládcem vlastního těla já, nýbrž emoce. I přes zavřené oči jsem cítila, že mě pálí. Bolelo mě, že se musím probudit a zjistit, že pokoj je prázdný. Teda až na ono záhadné individuum, oxidující v našem pokoji. Ale musím přece zjistit, komu ten hlas patří.

Líně jsem začala svá víčka, která byla do té doby slepená, otevírat. Bylo to sice asi stejně vysokou rychlostí, jakou jsem se každé pondělí ploužila do školy, ale hlavně, že se hýbaly. Podle tmy, která v pokoji panovala, jsem typovala, že bude ještě noc. Ale co po mě někdo takhle pozdě chce? Zvědavost zvítězila a já přidala v otevírání očí na rychlosti.

Musela jsem zaostřit, abych dokázala rozeznat okolí. Viděla jsem černou postavu, která klečela u postele a špičkami prstů se držela kraje matrace. Byla to mužská postava. Do hajzlu, kdo mě to otravuje?! A jakto, že zná moje jmého?! Co to má znamenat?! Tyhle otázky mi proběhly hlavou a já na ně chtěla znát odpověď.

''Kdo jsi a co tu do háje chceš?'' vyprskla jsem nepříjemně

''To jsem já, Michael...'' ozval se ospalý hlas

''Co to meleš? Michael je pryč... Nevíš, že utekl?'' pokračovala jsem stějně nepříjemným tónem

''Cože? Jsem tady. Nikam jsem neutekl.'' hlas oné osoby se změnil na mírně chraplavý

''Ale-... Michael zmizel. Už po něm pátrá i policie.'' nebyla jsem sice naprosto přesvědčená o čem mluvím, ale snažila jsem se namluvit, že jo, protože jsem hrozně tvrdohlavá

Ono pochybné individuum vstalo od postele a šlo směrem ode mě. Pak jsem slyšela jen nějaký šramot a následně kroky, které tentokrát mířily za mnou. Celou tuhle situaci jsem nechápala a bedlivě pozorovala, co se chystá udělat. A pak se to stalo...

Nějak jsem dokázala rozpoznat, že v ruce drží mobil a v tu chvíli jsem byla ještě víc zmatená, než doteď. Osoba si zvedla mobil nad hlavu a zmáčkla tlačítko odemykání, které dalo signál obrazovce, která se jakoby na povel rozsvítila. Náhlý příval světla mě zcela ochromil a já se musela pár dalších dlouhých vteřin vzpamatovávat. Když se mi ale začaly vykreslovat detaily, byla jsem v šoku.

To co následovalo, když se displej rozzářil, mě dorazilo. Světlo ozářilo zářivě rudé, nyní ještě více rozcuchané vlasy, rozespalé bouřkově modré oči a unavený úšklebek.

Panebože, byl to opravdu Michael?! To není možné... Vždyť utekl. Proč si vůbec nic nepamatuju? Co se to tady kurva děje?!

"Michaele?" Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a ústa se mi samovolně rozšířila do širokého úsměvu.

Tenhle výraz mi ještě pár vteřin vydržel, než jsem se vzpamatovala a vtáhla jsem ho do medvědího objetí.
''Nono, byl to jen zlý sen.'' konejšil mě Michael a pořádně se ke mě natiskl
''Ale bylo to tak skutečný... Páni...'' vzlykla jsem a držela jsem se ho dál jak klíště
''Křičela jsi ze spánku moje jméno... A tak jsem tě šel radši vzbudit.'' vydechl a zabořil bradu hlouběji do mého ramene
''Já-... Uh-... Promiň. Nechtěla jsem tě vzbudit.'' zašeptala jsem
''To nic... Při nejhorším to zítra dospím ve škole (můj případ... xD).'' zahihňal se
''No radši se jdi ještě alespoň na pár hodin prospat.'' taky jsem se uculila a povolila objetí
''A pusa na dobrou noc by nebyla?'' zakňoural a postavil se na nohy
''Heeeej! Něco jsme si snad řekli ne?'' připomenula jsem mu náš slib
''Jen kamarádskou...'' udělal psí oči
''Proboha Clifforde! Neser!'' pohrozila jsem

Ale on se nevzdal a ještě prohloubil jeho 'roztomilý' pohled. Snažila jsem se ubránit nutkání podlehnout a podřídit se, ale nakonec jsem svolila a vlepila mu malou pusu na tvář. Samozřejmě čistě přátelskou. Po našem 'skoropolibku' jsem nechtěla udělat nějakou blbost.

Když jsem se od něj odtáhla, vypadal zklamaně. To, co udělal potom, mě překvapilo. Svalil se na postel vedle mě a já se nestačila divit.

''Hej! Tady spim já!'' vykřikla jsem naštvaně
''Huh... Ale tohle je moje postel!'' řekl a vyplázl jazyk
''Arrggh! A já to měla tak hezky vyhřátý!'' nasadila jsem popuzený tón a začala se vyhrabávat z peřin

Nikam se mi teda nechtělo, fakt jsem to měla nádherně vyhřátý, ale v tu chvíli převládal pocit naprostého klidu. A bylo to z jednoho důvodu, který si nikdy nehodlám připustit...

I když to byl jen hloupý sen, ano, Michael Gordon Clifford mi chyběl...

________________________________________________________

Loves... vy jste si nevšimly, jak jsem vás napálila?! Text po flashbacku v minulé části byl napsán jiným písmem. To vám mohlo alespoň trochu napovědět. I když je pravda, že se ty dvě písma od sebe těžko rozenávají. I mě samotné to dělalo značné problémy... No každopádně nejsem s touhle částí vůbec spokojená, ale jelikož už je jedna v noci, nebudu s tím nic dělat. Btw. Omluvte případné chyby...

                                                 Don't forget to...
                       Have yourself a merry little Christmas Loves! 
                                 ...and also never EVER forget that...           
                               Áááj lůůf joouuu tu d můůn end bek!
                      Your AnnTheFrickinUnicorn (Pegacorn! xD) <3