Cut |m.c. ff // POZASTAVENO

How can you be so blind?!...

Wattmas - day 8

Alo Loves!

Tak a máme tu Romunštinu! :P Dneska se cítím hrozně a podle toho taky tahle část vypadá. Nevím proč, ale jsem celkem vynervovaná a celkově taková frustrovaná. Opravdu se za to omlouvám. :/  Nejsem si stoprocentně jistá, jestli jsem s touhle částí spokojená, nebo ne. Na boku --> máte tentokrát písničku Take Me To Church od Hoziera, jež mě absolutně uchvátila! :P Každopádně v neděli čekejte další! :D Už nevím, co bych asi tak povídala, takže se jako vždy vykecám až na konci. Přeju příjemné počtení Loves!

❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅

Mikey's POV

Nehodlal jsem dál sedět v tý jídelně a jen tupě civět na Monroe, která, jak se zdálo, se měla v přítomnosti Brookse nadmíru dobře. Pořád se něčemu hihňala a oči měla zaseklé jen na těch jeho. Přísahám, že kdyby tam nebyla celá škola plus učitelský sbor, sebral bych se a jednu mu prostě vrazil. Tak moc mě to bolelo. To, vidět Monroe, jak se nechává takhle oblbovat. Ještě k tomu po tom všem, co se mezi námi za těch pár dní stalo. Radši jsem sebral svůj tác a vypadl jsem odtud.

Když jsem rozrazil dveře od našeho pokoje, odhodil jsem batoh do rohu místnosti a po zdi se svezl k zemi.
''Doprdele!'' Zaklel jsem a praštil pěstí o podlahu
Bolelo mě to, ale ne tak, jako fakt, že jsem Monroe pomalu, ale jistě ztrácel. Ještě chvíli jsem tam jen tak bezvládně seděl a nakonec jsem šel do koupelny a vlezl jsem, společně se žiletkou, do sprchy.

Pustil jsem na sebe studenou vodu. Oblečení, jež jsem se neobtěžoval svléknout, jsem měl za necelých deset sekund úplně promáčené. Prohlédl jsem si obě zápěstí, přičemž jsem pohledem zabloudil až k těm třem tajemným písmenům. Na mysli mám samozřejmě písmena MET. V ten moment jsem si byl více než jistý, že to jsou iniciály holky, která mi kompletně zamotala hlavu. Iniciály Monroe...

O pár minut později bylo moje zápěstí obdarováno zhruba patnácti rankami. Právě u čísla patnáct jsem přestal počítat, takže jich mohlo být klidně jednou tolik. Vypnul jsem vodu a trochu vyždímal uniformu, která teď vážila tak tunu. Vylezl jsem ven a s každým dalším krokem blíže k umyvadlu to čvachtlo. Pohlédl jsem do zrcadla a mé oči byly červené a duhovky nazelenalé. Nevím, jestli to bylo tím, že mi do nich nateklo spoustu vody, nebo jsem prostě a jednoduše brečel. Té druhé možnosti bych se ani nedivil.

Vyšel jsem z koupelny. Monroe tu ještě nebyla a tak jsem se svlékl ze všeho oblečení a přehodil ho přes židli. Pak jsem se nasoukal do pyžama a lehl do postele. Koukal jsem do stropu, ale téměř v zápětí jsem zaslechl vrznutí dveří. Monroe.

''Michaele? Proč jsi mi utekl? Myslela jsem, že by jsme spolu mohli po škole zajít do Starbucks, ale ty už jsi nebyl nikde k nalezení. Hledala jsem tě. Naštěstí mě doprovodil Jai.'' zkonstatovala a jak na mě z výšky shlížela, vlasy jí spadly do obličeje
Byl jsem naštvaný, ale objektem mé zloby nebyla Monroe. To Brooks.

''Takže... Uh, jak se ti líbil první den ve škole?'' nechtělo se mi odpovídat na její předchozí otázky a tak jsem radši změnil téma
''Bylo to skvělý! Sedím v lavici vedle jednoho kluka. Jmenuje se Jai. Je hrozně fajn. To byl ten, ke komu jsem si sedla na tom obědě.'' zasnila se a svalila se vedle mě na postel
''Jo... O něm už jsi mluvila. A vím, kdo je Jai Brooks.'' odsekl jsem jedovatě a probodával jsem jí pohledem
''Proč ten tón? Žárlíš snad?'' uchechtla se a šťouchla mě do ramena
''Ne...'' vydechl jsem
Byla to lež, ale co jsem měl dělat?! Vybalit na ní pravdu by asi nebyl úplně nejlepší nápad, nebo jo? Arrgghh!...

''Okay, něco ti teď o Brooksovi řeknu. Je to pěknej zmrd!'' Vyprskl jsem a ona jen zalapala po dechu
''Proč to o něm říkáš? Vždyť ho ani neznáš!'' zvýšila hlas a já zatnul pěsti, abych taky nezačal řvát
''Uh, vážně? Panebože já ho znám tři roky! A ty jenom jeden posranej den!'' procedil jsem zkrz zuby
''No jo. Ale je to hrozně fajn kluk. Hraje ve školní kapele-...''
''Ehm, jestli se dá triangl počítat jako hudební nástroj.'' s drobným posměškem jsem jí přerušil a zvedl se do sedu
''No a? Ale alespoň na něco hraje! Narozdíl od někoho!'' začala křičet a zvedla se na nohy
''Jestli sis nevšimla...'' zbytek věty jsem nechal rozplynout ve vzduchu
Ukázal jsem do rohu pokoje, kde stála má krásná kytara. Dostal jsem jí k osmým narozeninám. Od táty, který taky hrál na kytaru. To jsme ještě byli šťastná rodina.

''Uh-... To ale pořád neomlouvá tvoje narážky vůči němu.'' vyhrkla a přitom mě zabíjela pohledem
''Panebože... Ty přece nenávidíš nafoukance! A přece sis přisedla ke stolu, kde jich bylo přinejmenším pět!'' frustrovaně jsem si zajel rukama do vlasů, jež byly stále mokré
''Nechápeš, že tě od první chvíle využívá? Že tě chce jen do postele?!'' už jsem se neudržel a taky jsem začal křičet

''Co to tady meleš? Myslíš, že jsem nějaká obyčejná děvka, která mu hned poleze do postele? Děláš si prdel?!'' Nepřestala křičet a praštila dlaní o zeď
''Nic takovýho jsem neřekl. Jen vím, že to na tebe dříve nebo později zkusí.'' lhostejně jsem rozhodil rukama
''Ten už měl v posteli snad všechny holky. A ty jsi další na jeho seznamu.'' pokračoval jsem, ale už jsem tak neječel
''Prosimtě... Radši drž hubu! A vůbec, co je ti do mně? Nestarej se! (pozn.- teď bych jí nejradši zabila! :O)'' naštvaně si mě přeměřila a běžela do koupelny
No a co je mi do ní? Až na to, že jsem do ní s největší pravděpodobností zabouchlej, vůbec nic.

Monroe's POV

Nevěřím mu! Nevěřím mu ani slovo! Neni můj táta, aby mi mohl rozkazovat, s kým se stýkat a s kým ne. Sakra... Ten mě tak vytočil! 
No nic...
Nechala jsem tam Michaela samotného a vlezla do koupelny. Skoro jsem uklouzla, protože na podlaze byly kaluže vody. To se tady sprchovala velryba, nebo co? Svlékla jsem si veškeré oblečení a bylo mi srdečně jedno, že spadlo na tu promočenou podlahu. Vklouzla jsem do sprchového koutu a pustila ledovou vodu. Ta mě vždy uklidňuje. Nezapomněla jsem samozřejmě ani na žiletku, kterou jsem si vytáhla ze skříňky nad umyvadlem. 

S každičkou kapkou krve, jež opustila mé tělo, jsem se cítila uvolněnější. Všechny dosud napjaté svaly se uvolnily a v tu chvíli jsem začala přemýšlet nad tím, jestli bych někomu chyběla, kdybych tu nebyla. A taky nad tím, co se to mezi mnou a Michaelem děje. A popravdě nevím, jestli to chci vědět...

❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅
                                                
Uh, tak takhle jsem si to nepředstavovala, ale budiž. Ani si nedokážete představit, jak moc mě trápí, že takhle s Mikem zacházím. Nejradši bych si za to nafackovala! Pro vývoj příběhu je to nutné. Ale slibuju vám, že příští část bude poslední takhle hrozná!! A to ještě nevíte, co na vás chystám! Jako už se upřímně nemůžu dočkat, až se to dozvíte! A taky doufám, že se mi to povede napsat tak, jak budu chtít.
Btw. konečně jsme se dočkali sněhové nadílky!!! Yaaay! xD Su nehorázně šťastná! Mno nebudu se tu moc vykecávat a jdu se radši kouknout na Polární Expres! Jo a abych nezapomněla, zítra čekejte Guardiana!!! Omluvte případné chyby, 'cause I'm just a mess... :D

                                        Never EVER forget that...           
                          Áááj lůůf joouuu tu d můůn end bek, right?!
                      Your AnnTheFrickinUnicorn (Pegacorn! xD) <3