Cut |m.c. ff // POZASTAVENO

I've seen this before...

Bonjour Loves! <3

Včera jsem opět nic nepřidala, i když jsem to slibovala. Omlouvám se. Včera jsem se vrátila ze školy až po šesté večer a šla se rovnou drtit Fyziku, kterou z celého srdce nesnášim. A to jsme měli ještě dvě hodiny Fyziky za sebou. No já myslela, že zhebnu. Jinak teď si nejsem jistá, jak často budou vycházet nové části. Musím cvičit na kytaru a na klavír, protože mám vystoupení na nějaký vánoční besídce. A zatím umím leda tak totální hovno, takže musím zabrat, jestli se nechci přede všema ztrapnit. Písnička na boku --> je jedna z mých nejoblíbenějších. U psaní tohohle dílu jsem jí poslouchala. Napadlo mě, že ke každému dílu, ke kterému nebude přidána tématická písnička, budu přidávat moje oblíbené nebo nově objevené písničky, aby jste věděly co tak poslouchám. No a jelikož se nám blíží Vánoce, mám na vás otázku: Co byste si úplně nejvíc přály? Docela mě to zajímá, no vlastně ani nevím proč. Tak to bude asi tak všechno... :D
_____________________________________________________

...Tak si říkám, že měl možná ještě horší osud než já. Vyrůstat bez rodičů a vůbec si je nepamatovat je možná lepší, než o rodiče přijít s tím, že si pamatuješ, jak jste byli šťastní. Když nemáš žádné společné vzpomínky, nejsi tak nešťastný, než když máš těch krásných vzpomínek milióny a víš, že další nepřibudou...

''Jak vidím, oba jsme si toho celkem dost vytrpěli.'' prolomila jsem ticho

''A možná právě to nás dělá silnějšími.'' přikývl Michael

''Asi máš pravdu. Většina lidí by na našem místě nejspíše skočila z mostu nebo se nechala zavřít do blázince. Stejně jako táta...'' hlesla jsem a poslední tři slova téměř zašeptala

''Chceš tím říct, že tvůj táta byl slaboch?'' stočil ke mě svůj pohled a nadzvedl obočí

''Já nevim... Nevím co bych dělala, kdybych přišla o někoho koho miluju. Nikdy jsem totiž nikoho nemilovala. Ale měl přece nás... Měl nás, aby jsme mu připomínaly to, co on nejvíc miloval. Totiž mámu. I když možná tohle nechtěl. Nechtěl, aby mu něco mámu připomínalo. Možná chtěl všechno vymazat a rozhodl jako objekt své ''záchrany'' použít alkohol.'' schovala jsem si obličej do dlaní, protože jsem cítil, že budu asi brečet

''Počkej tady.'' řekl

Najednou se prudce vyhoupl od zdi a odběhl do koupelny. Asi šel na záchod. Jen jsem lhostejně trhla rameny a dál přemýšlela nad tím, o čem jsme se celou dobu bavili. Normálně bych se komukoliv cizímu nesvěřila. Ale to, že jsem o svém životě řekla pravě jemu mi připadalo správné. Za chvíli se otevřely dveře a z koupelny vyšel Michael a držel svou levou ruku za zády. Posadila jsem se do tureckého sedu a hleděla na jeho vysokou postavu, která se v tu chvíli tyčila nade mnou.

Mikey's POV

Nevím, co se se mnou v tu chvíli dělo, ale zničehonic jsem se zvedl z postele a zamířil do koupelny. Zabouchl jsem za sebou dveře a udělal pár váhavých kroků ke skříňce nad umyvadlem. Ruka se mi třasla, ale já jí donutil tu skříňku otevřít. Po hmatu jsem pátral po věci, která mi pomáhá a zároveň ubližuje. Ano... Mám na mysli žiletku. Po chvíli šmátrání jsem ucítil její kovový povrch, ze kterého mi automaticky naběhla husí kůže. Jemně jsem jí nehtem donutil odlepit se od dřevěné poličky. Následně jsem jí pevně stiskl ve své dlani a neuvědomil jsem si, že mi pořezala dlaň. Chtěl jsem si to ještě na poslední chvíli rozmyslet a žiletku vrátit tam, odkud jsem jí vzal, ale řekl jsem si, že musím zjistit jak na to bude reagovat. Na moje sebepoškozování. Asi mě nazve bláznem nebo já nevím, ale v hloubi duše doufám, že mě pochopí. Ještě jednou jsem stiskl žiletku v dlani a nakonec jsem zaklapl dvířka skříňky a vyšel z koupelny. Ruku, která svírala žiletku, jsem schoval za záda. Seděla stále na mé posteli a když jsem před ní předstoupil, vzhlédla a podívala se mi do očí.

''Nejsem si jistý, co to tady vlastně dělám, ale hlavně mě prosím neodsuzuj.'' nervózně jsem přešlápl a čekal jsem, jestli něco řekne

Monroe's POV 

Docela jsem se bála, co chce udělat a tak jsem radši mlčela. Pomalu natáhl ruku, kterou měl doteď za zády a rozevřel dlaň.

Spatřila jsem tu žiletku, kterou jsem dneska ráno vylovila v té skříňce nad umyvadlem v koupelně a nevěděla jsem, co mám říct a tak jsem se rozhodla radši něco udělat. Lehce jsem se na něj usmála a on mi věnoval zmatený výraz. Já svůj úsměv ještě rozšířila a zvedla se z postele. Přešla jsem ke kufru na druhém konci pokoje a popadla jsem svou kosmetickou taštičku. Kufr jsem zaklapla a vrátila se zpátky k Michaelovi. Jeho výraz v tuhle chvíli už nemohl být zmatenější. Stoupla jsem si přímo před něj a jelikož byl o víc jak dvacet centimetrů vyšší, musela jsem se zaklonit, abych mu viděla do tváře. Oční kontakt jsem nepřerušovala a poslepu šmátrala v taštičce. Po pár vteřinách jsem konečně mou 'přítelkyni' našla.

''Máme toho společného víc, než jsme si mysleli.'' řekla jsem a svou žiletku mu ukázala

Vykulil oči a civěl na ní s otevřenou pusou.

Nasadil tázavý výraz a já jen přikývla.

''Ano, taky se řežu...'' hlesla jsem

Hleděli jsme si navzájem do očí a já si všimla, jak se jeho tvář začala přibližovat k té mé...

_______________________________________________________

Víííííííííííííííííí!!!!! Vuhůůů!!! Unicorns are fucking everywhere! I believe I can fly... I believe I can touch the rainbow... xD #JebeMi #NeedToCalmDown
Anyways...

                                     Your comments & Votes makes me happy!
                                          Áááj lůůf joouuu tu d můůn end bek! <3
                                                    AnnTheFrickinUnicorn