Cut |m.c. ff // POZASTAVENO

Cuddle me, the storm is coming...

Pryvitannie Loves!

Běloruština... Nesnáším ty jejich hieroglyfy. Vím, že se tomu říká azbuka, ale who the fuck cares?! Nikdo! :'D A panebože, potlesk prosím! Tohle je vůbec poprvé, co jsem napsala část delší, než 3000 slov! OMG! :O Jsem v šoku. V dobrém slova smyslu. Jinak tahle část je tak hrozně kjůůůt, že I'm gonna die... Sice není moc bohatá, co se týče děje, ale v příští části se těšte. Podle názvu téhle části můžete poznat, že se něco blíží... Pan Jai Zmrdík se objeví na scéně. Ale nebudu tady moc spoilovat. Muhahahahá, já su fakt mrcha. :'DD Btw. na boku --> máte pro tentokrát mojí nejoblíbenější písničku od Nirvány. Prostě, má pro mě jakýsi hlubší význam. IDK why... xD Mno, tak já už to ukončím a popřeju vám příjemné počtení... :'D

▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪

Mike odmítl spolupracovat a zmizel v našem pokoji. Zastavili jsme před dveřmi se jmenovkou Ronnieho a nově i Reagan.
''Tak, tady to je.'' rozmáchla jsem rukama a složila si je na prsou
''Ale sakra. Proč bydlím s klukem?! To se nesmí, ne?'' vykulila oči a já trhla rameny
''Je prý plná kapacita. Paní Fidgeraldová, ředitelka, říkala, že dávají kluka s holkou do jednoho pokoje jen v nejkrajnějších případech. Většinou slučují nováčky s podivínama. Když tedy není místo, aby mohly být třeba dvě holky nebo dva kluci na stejném pokoji. A my dvě jsme jedny z nich. Zvláštní je, že mi při mém příjezdu sem Fidgeraldová říkala, že Mike je tichý a moc si nevšímá lidí a proto mě nastěhovali k němu. A přitom to byl právě on, kdo se začal se mnou bavit. Fakt to nechápu.'' zakroutila jsem hlavou a Rea na mě jen tupě zírala

''Ježiši, tak proč vůbec přijímají další lidi, když už není místo? Já se bojim. A jaký vůbec je? Ronnie. Ne, budu mu říkat Ron, protože Ronnie zní příšerně.'' nakrčila nos
''To je složitý. Měli by jsme tu mít nějaké specialisty, něco jako výchovné poradce, ale já zatím žádného nepotkala. Krom toho je to nejprestižnější Domov v Austrálii, takže přijímají další lidi, dokud nebude narváno do posledního místa. A Ronnie... No, Mike mu říká Medvídek Žumpa (pozn.- nejdřív jsem si nemohla vzpomenout na slovo žumpa a tak jsem napsala 'Močál'... :'DDD). Nevím, proč zrovna žumpa, ale to už zjistíš sama. Je to prej blázen do komiksů. Dokáže u nich strávit klidně celý den. Nikdy jsem ho neslyšela mluvit. Je to fakt podivín. No každopádně nebudu dělat předčasný závěry. Vidíš, jak jsem dopadla já...'' vydechla jsem a chabě se usmála
''Vztah na černo?'' uchechtla se a dala si ruce v bok
''Hah, tak trochu. Kdyby to zjistila Fidgeraldová, asi by tekla krev.'' přešlápla jsem z nohy na nohu a čuměla do země

''Takže o tom pomlč. Přísahám, že už tak mám nervy na pochodu. Další problém bych už nejspíš nepřežila.'' vztyčila jsem varovně ukazováček a zamávala jsem s ním
''Neboj... Vypadáte spolu šťastně. A já vám to nechci zkazit. Nikomu to neřeknu. Můžeš se spolehnout.'' mrkla a já jí pevně objala
''Děkuju. Znám tě sotva půl hodiny, ale věřím ti víc, než komukoliv jinému.'' pípla jsem a ona mi objetí oplácela
''V pohodě. Dlužím ti to.'' poplácala mě po zádech
''Radši by jsme se neměly objímat, pokud se Mike nachází v blízkosti deseti metrů, protože jak ho tak znám, ten by žárlil i na tebe.'' zasmála jsem se a Rea se ke mě přidala
''No... Tak já tedy půjdu. Za Ronánkem... Drž mi palce.'' houkla a popadla držadlo svého kufru
''Uvidíme se zítra. Ani nevíš, jak moc mi chyběl pořádný pokec s holkou. Sáhodlouhé diskuze o LoLku a podobně už mě fakt lezly na nervy.'' odfrkla jsem si

Kývla a ztratila se za dveřmi. Zůstala jsem tam ještě chvíli stát, zatímco okolo mě procházeli různí lidé a tvářili se na mě jako na debila. Co jsem taky mohla čekat, když jsem do nich buď vrážela a navíc mě vůbec neznali. Nikdy jsem se nepokusila navázat nějakou konverzaci. Protože pro to nebyla nikdy vhodná příležitost. Ale co... Až si dodělám školu, vypadnu odtud. Konečně budu mít vlastní život. Žádné večerky. Prostě klid.
''Hej, žiješ?'' někdo do mě drkl
''Jo... Jen jsem se zamyslela.'' zatřásla jsem hlavou a zaostřila na osobu přede mnou
''Vypadala jsi jako socha. Ani jsi nemrkla. Bylo to dost děsivý. Tedy v případě, že se řídíme podle teorie...'' bla bla bla... dál jsem kluka stojícího přede mnou neposlouchala
Byl asi o hlavu menší a mohlo mu být tak třináct. Měl tlusté brýle s černými odboučkami a přesně ve prostřed slepené izolepou. Jestli tohle nebyla nějaká maska na maškarní, tak přede mnou právě stál dokonalý geek.
''Jo a jsem Benjamin, jen tak mimochodem.'' upravil si kšandy a posunul si brýle ke kořenu nosu
''Monroe. Jo a děkuju za ''probuzení'', Bene.'' poplácala jsem ho po rameni a zamířila do pokoje