Cut |m.c. ff // POZASTAVENO

Terrible uniforms & hottie...

Wattmas - day 5

Hei Loves!

Takže dneska Norština? No proč ne? Někdy vám sem vypíšu všechy jazyky, ve kterých jsem vás zdravila. xD Yaaay, zítra už konečně Štědrý Den! Kdo se nemůže dočkat stejně jako já? Tahle část je průlomová, i když dost o ničem. Na boku máte snad mojí úplně fav vánoční písničku. Pentatonix a jejich dokonalá souhra hlasů. Mé srdce plesá... xD Za tuhle část se upřímně omlouvám a vykecám se jako vždy až na konci, takže vám popřeji jen příjemné počtení... :D

❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅

Nobody's POV

Dva dny utekly jako voda a Monroe začínala být celkem nervózní, jaké to v nové škole bude a jestli jí vůbec přijmou do třídního kolektivu. Jedinou útěchou jí byl v tuto rozporuplnou chvíli Michael, který už ovšem chodí do maturitního ročníku.

''Připravená?'' zeptal se drobné blondýnky, která rozhodně připravená nebyla
Srdce jí prudce naráželo oproti hrudníku a stěží držela dech v normálním tempu. To jí dost zaráželo, protože ještě nikdy jí nebylo tolik nevolno, jako právě tento den. A ještě ke všemu kvůli peklu zvanému taky škola. Poslední dobou jí moc nešla, spíš vůbec, ale řekla si, že začne od začátku a bude se snažit zlepšit svůj hodně mizerný prospěch.

''Um, snad jo.'' trochu zalhala, ale snažila se alespoň trochu usmát, aby to nebylo tak poznat
''Fajn, tak můžeme vyrazit!'' spráskl ruce Michael a srovnal si košily, která se mu trochu nakrabatila

Uniformu, kterou museli nosit všichni žáci středních škol povinně, Michael z celého srdce nesnášel. Úbor složený z vybledlé bílé košile, šedivých kalhot, stejně ohavného saka a příšerné kravaty s modro-zeleným proužkováním, mu naháněl husí kůži, vždycky se ale dokázal k jejímu opětovnému obléknutí přemluvit. Monroe se ta uniforma nelíbila snad ještě víc než Michaelovi, ale rozhodně se nechtěla nechat vyloučit z nové školy hned první den a jen proto, že porušila školní řád. To opravdu ne.

Celá cesta školním autobusem probíhala v naprosté tichosti, ale pár úšklebků, které směřovaly na adresu Monroe, si přece jen všimla. V podstatě celou dobu se to snažila ignorovat a koukala z okna. Michael vycítil, že se asi nechce moc bavit, takže jí nechal na pokoji. 

*

''Panebože, já tam nechci...'' vydechla blondýnka, když spatřila obrovskou cihlovou budovu
''To bude dobrý. Učitelé jsou tu celkem fajn. Samozřejmě, že se tu setkáš se šprtama, rádoby machříkama a bárbínama... Tyhle typy lidí jsou prostě všude. Ale jinak se nemáš vpodstatě čeho bát.'' nasadil vyrovnaný výraz
''No ale jestli hned první den zůstanu po škole, nebo dostanu poznámku, tak za sebe neručím.'' zkonstatovala Monroe a z úst se jí vydral malý posměšek
''No, tak si první den užij. A kroť se! Potkáme se na obědě.'' mrkl na ní a otočil se k odchodu

V tom k němu ale přiběhla a pevně ho objala.
''Já tam nechci!!! Pomoc!'' vyjekla a dál ho drtila ve svém sevření
Michael byl zaskočený jejím chováním, ale to, jak ho objala se mu nejen líbilo a nedokázal si odpustit ani ten idiotský úsměv.
''Neboj. Je to JEN škola. To zvládneš!'' uklidňoval jí a kdyby nezazvonilo, asi by ho umačkala
''Pff, okey. Jde se na věc...'' odfrkla si a rozeběhla se směrem do budovy

Nevěděla, kde je ředitelna, ale naštěstí tam byl nějaký chlápek s nářadím, který jí dal přesné pokyny, kde má zahnout a jaké dveře jsou to. Poděkovala a v duchu si při procházení chodeb opakovala přesně to, co jí ten opravář řekl. Uklidňoval jí fakt, že teď už nikoho nepotká, protože zvonilo na hodinu.