Stojím nad roklí smrti,
za mnou medvěd,
jenž mě sem přived,
naproti mé zkázy a smrti.
Já přesto nevím,
co tam dole skrývá se,
ale vím co říká se,
i přesto se bojím.
To, že peklo tam dole jest,
nevím jistě,
co vepsáno mi tam dole jest,
vidím to čistě.
Medvěd se blíží,
hladové oči i chřtán,
nechci býti na kusy trhán,
a tak skáču vstříc smrti bližší.
Mezitím co padám,
stále v sobě bádám,
stále jsem nenašel co jsem měl,
ale epilog můj ještě nezazněl.
Rokle smrti stala se mou osudnou,
o životě a otázce stala se bludnou,
i přesto odpovědí vlídnou,
života však přísnou.
Dál bádám v svém nitru,
dále bádám ve alkoholu litru,
ani nevím, kde se vzalo tolik sychru,
a toho nekonečného vichru,
a i přesto odcházím.
ČTEŠ
Hodiny bez času
PoetryBýti zamčeno v temné místnosti plné hodin, ale ani jedny nečítají čas. Místnost jenž nevydá ani hlas. Tíha jenž na ramenou nesu, vstříc tomu lesu, lesu za dveřmi místnosti, v každé zdi jedny z nich se otevřou. Emoce na uzdě, stres plynouc mnou, ani...
