Další báseň, další za sebou,
druhá sbírka do kapes s sebou,
neznám pocit uvolnění,
než-li psaním a o psaní snění.
Doufám, že neomrzí,
nad myšlenkou Vás nezamrzí,
ani lítosti nepocítí jediný z Vás,
v srdci a na mysli mám nás.
Na začátku prolog,
na konci epilog,
mezi nimi patnáct způsobů deprese,
způsobů, jak pocítit tyto exprese.
Exprese mladého básníka,
nekonečně temného snílka,
snílka v oblacích krve,
báseň, co srdce mi rve.
Jedna vedle druhé,
Jsou to slova pouhé,
jak jsem znám bez lásky,
jsem omámen prášky.
Ležím v posteli,
na nočním stolku hodiny,
najednou se zastavili,
kým jsem bez rodiny?
ČTEŠ
Hodiny bez času
ПоэзияBýti zamčeno v temné místnosti plné hodin, ale ani jedny nečítají čas. Místnost jenž nevydá ani hlas. Tíha jenž na ramenou nesu, vstříc tomu lesu, lesu za dveřmi místnosti, v každé zdi jedny z nich se otevřou. Emoce na uzdě, stres plynouc mnou, ani...
