Hodiny bez času

17.Dovětek

Tak a jsem u konce. Vítám Vás na konci poutě v mých myšlenkách v této básnické sbírce. Není to tak dávno, co jsem dopsal "Umírám" a začal téměř novou etapu mého života. Avšak poté, co jsem ukončil tu minulou, nadešel volný proud uvolnění a radosti z toho, jak jsem se rozloučil. Ale nakonec jsem se ztratil. Začal jsem podnikat mnoho věcí, byl jsem aktivní ve škole, než mě škola pohltila o pracovních dnech, měl jsem konečně mnoho volná o víkendech volného času, než to přešlo v interval stresu měnící se na úlevu z něj. Nakonec mě vše pohltilo a neměl jsem svůj volný čas. Proto název "Hodiny bez času".

V každé z básní vyjadřuji nějakou záležitost, jenž mě nějak pohltila, či změnila. Avšak, jak se říká: "...kolik lidí, tolik úhlů pohledu...", a proto Vám zde vysvětlím skrytý význam za některými básněmi.

Jako první bych vyudvihnul báseň "Poušť", jenž je druhá na seznamu.
V této básní mluvím o sobě jako o umělci, malíři. Tato skutečnost je odvozena z mého zaujetí k malování, neboť rád maluji, avšak  v básni nepoužívám barvy. Místo nich používám vlastní krev, jenž má převzít význam mé vůle k dosažení věci. Občas se přes snahu stane, že nedojdeme k úspěchu, proto jsem zvolil poušť, která má evokovat místo, které je bez významu k žití. Zbytek básně dále poukazuje, že nikdy nevíme co se stane, ale i přesto bychom měli vložit do našeho bytí plnou vůli i víru.

Jako druhou bych si vybral báseň "Není kam klesnout". Tato krátká báseň, však může být i velmi poučná a to ve věci uvědomění. Tato báseň vypráví o mém smutku a stesku po mých blízkých, jenž nadále nejsou mezi námi. V této básni polemizuji nad otázkou života a smrti, jak se vypořádat se steskem a smutkem po nich. Nakonec dojdu k bodu uvědomění, zdali by byla smrt ta správná cesta a nad touto otázkou by se měl zamyslet každý. Proto apeluji, nedělejte ukvapená rozhodnutí.

Jako prostřední báseň jsem se rozhodnul vysvětlit báseň "Místnost plná hodin". Tato až možná zmatená báseň, je odrazem přemýšlení o důležitých věcí, jenž mě tíží na tomhle světě a to až do mé smrti.

Předposlední básní, jíž podstatu odhalím je báseň s názvem "Vstříc tomu lesu". I přesto že báseň je stručná, je v ní skrytá moje polemizující myšlenka nad mým životem a cestou. Naznacuji zde, že nikdo z nás neznáme směr své cesty a i přesto nadále jdeme vstříc místu, o kterém nic nevíme. A tak jsem jej nahradil lesem. Neboť ten může být také nečekaný, může být temný, může být magický, nebo také pohádkově krásný.

Na konec jsem si přichystal báseň "Hodiny bez času". Stejnojmenná báseň vyjadřuje moje nynější tápání životem, neboť se cítím ztracený ve vlastním životě, až často zapomenu na čas. Proto je tohle mé druhé vyjádření k pojmenování "Hodiny bez času".

Tímto však tato básnická sbírka končí. Tímto je mě tápání ukončeno, vše co bylo napsáno mělo býti napsáno. Proto děkuji za všechnu podporu a děkuji za každé přečtení.
Díky,
Vám všem.

JaroslavShark