Tentokráte již ne,
již nepřijdu pozdě,
trmácet se v temném hvozdě,
již neuvidíme se na konci dne.
Má poprava se blíží,
smrt za zády se mi plíží,
po duši sahá,
poslední kousek života ze mě tahá.
Já to už nedávám,
proto ani ráno nevstávám,
a v noci nespávám,
a pak se mě ptej, proč nechlastávám.
Nemám to zapotřebí opít se,
k čemu je to vůbec dobré?
Zapomenout na vše špatné?
Jde o naději, o lepší život bít se.
Proto já vzdávám tento boj,
lepší život pro mě není,
zasloužím si býti popraven,
tentokrát nepřijdu otráven,
tentokrát s mašlí na krku,
odejdu potichu v mžiku,
neboj se, potkáme se,
doufám, že v příštím životě,
za své hříchy, potkáme se,
odraz na hladině při druhé straně,
přesný odraz můj,
stejný jako tvůj.
Proto nepřijdu pozdě,
chci býti blíži tobě,
chci býti tvým stínem,
chci býti tvou vzpomínkou,
tvé radosti a smutku upomínkou.
ČTEŠ
Hodiny bez času
PoesieBýti zamčeno v temné místnosti plné hodin, ale ani jedny nečítají čas. Místnost jenž nevydá ani hlas. Tíha jenž na ramenou nesu, vstříc tomu lesu, lesu za dveřmi místnosti, v každé zdi jedny z nich se otevřou. Emoce na uzdě, stres plynouc mnou, ani...
