Radosti se nelze doprošovat,
kdy přijít, kdy odejít,
Má vlastní vůli se nám poskytovat,
její chytrost nedá se obejít.
Je to krásný pocit života,
po svém boku ji míti,
dostáti se životního motta,
nebýt v té problémové síti.
Síti všech států,
jenž táhne nás dolů,
dolů do spárů,
spárů, temnoty a loků.
Pití než nebudeme vzpomínat,
natož na něco upomínat,
řešit problémy nebudeme,
až nakonec poslední zbudeme.
Poslední zde na planetě modré,
tak krásné, mohutné,
přitom tak křehké,
my vlastní zkázou staneme se.
ČTEŠ
Hodiny bez času
PoesiaBýti zamčeno v temné místnosti plné hodin, ale ani jedny nečítají čas. Místnost jenž nevydá ani hlas. Tíha jenž na ramenou nesu, vstříc tomu lesu, lesu za dveřmi místnosti, v každé zdi jedny z nich se otevřou. Emoce na uzdě, stres plynouc mnou, ani...
