Za dveřmi místnosti,
místnosti plné strachu,
ubývá mi ctnosti,
svět v nekonečném krachu.
Za dveřmi se skrývá,
něco temného, co mě sžírá,
představa, která bývá,
pocitů jenž umírá.
Umírá radost za těmi dveřmi,
nezachráníš mě, věř mi,
ty lásko, musíš jít dále,
pokračovat k vrcholu na skále.
Na vrchol tvých snů,
jimiž sníš, já chci ti je splnit,
však nejsem schopen plnit,
již cítím blížit ten konec mých dnů.
Už dveře se zavírají,
pocity se ve mě svírají,
úzkosti a bolesti se sbíhají,
spolu navždy dvě hrdličky bývájí.
Však můj příběh zde končí,
jedna hrdlička dále letí,
dveře se zavírají v zápětí,
deprese kolem mého těla se stočí.
ČTEŠ
Hodiny bez času
PoetryBýti zamčeno v temné místnosti plné hodin, ale ani jedny nečítají čas. Místnost jenž nevydá ani hlas. Tíha jenž na ramenou nesu, vstříc tomu lesu, lesu za dveřmi místnosti, v každé zdi jedny z nich se otevřou. Emoce na uzdě, stres plynouc mnou, ani...
