Jsem básník s depresí,
pomocí mi nebylo,
a co po mě vlastně zbylo,
co se stalo mou poslední expresí?
Ta jedna báseň,
báseň o smrti jenž jsem umřel,
depresemi jenž jsem trpěl,
životem jenž jsem prožil,
šikanou jenž jsem zažil,
lásku do nich já vložil.
Slzy tekly mi po tváři,
jako tvé letmé doteky samoty,
kéž bych se utopil v krvi potopy,
smrti úsměv září.
Já před zrcadlem,
smrtí můj odraz,
co je můj odkaz,
co se ví o basnikovi padlém?
Brzy bez zraku,
pluje ta kudla vzduchem téže,
pluje ladně a přitom řeže,
řeže tepnu mou,
proplouvám tou tmou,
krev prší z mraku.
Možná přesvědčil jsem,
že jedna báseň, říci vše může,
ale s koncem nikdo nic nezmůže,
ujistit se, že mrtvý jsem.
ČTEŠ
Hodiny bez času
PoetryBýti zamčeno v temné místnosti plné hodin, ale ani jedny nečítají čas. Místnost jenž nevydá ani hlas. Tíha jenž na ramenou nesu, vstříc tomu lesu, lesu za dveřmi místnosti, v každé zdi jedny z nich se otevřou. Emoce na uzdě, stres plynouc mnou, ani...
