Sklo křehké se zdá,
srdce však křehké jest,
okno se rozbíti dá,
možná život je lest.
Třeba okna našeho domu,
falešný obraz venku vytváří,
a oklamat se nás se jim daří,
než dojde bod zlomu.
Jednou všimnul jsem si,
praskliny na okně jižním,
ukázal ji bližním,
rady s ní nevěděli si.
Já však nadále,
zkoumal ji v tom sále,
sále mého pokoje,
zkoumal její postoje.
Postoje významu,
schovávajíc tajemství,
plný zvědavostí,
možná vás zklamu.
Já zkoumal dál a stále,
než rozčílil se málem,
druhý den vztek uvolnil jsem,
hodem lupy směrem oknu ven.
Způsobilo řetězovou reakci
všechna okna se nyní rozbíjí,
jde však jen o simulaci,
kde černá tma lží nás utváří.
ČTEŠ
Hodiny bez času
PoetryBýti zamčeno v temné místnosti plné hodin, ale ani jedny nečítají čas. Místnost jenž nevydá ani hlas. Tíha jenž na ramenou nesu, vstříc tomu lesu, lesu za dveřmi místnosti, v každé zdi jedny z nich se otevřou. Emoce na uzdě, stres plynouc mnou, ani...
