𝐖𝐞 𝐦𝐞𝐞𝐭 𝐚𝐠𝐚𝐢𝐧 | 𝐃𝐫𝐚𝐦𝐢𝐨𝐧𝐞 ✔

49. kapitola

  Draco

Mezitím, co byla Hermiona nahoře, jsem Molly a Arthura obeznámil se situací.

,,Takže proto u nás byli, tak dlouho?" zeptal se Arthur a já přikývl.

,,Jen jsem si říkal, že byste to měli vědět" pravil jsem a pousmál se.

,,Dobře jsi udělal, chlapče. A vyřiď svým rodičům, že je pozdravujeme. A ať se tvá matka brzy uzdraví" řekla Molly a uvěznila mě v objetí.

,,Vyřídím, děkuju" usmál jsem se, ze schodů se vyřítily děti a tajemně se usmívaly.

,,Co je?" uchechtnul jsem se.

,,Nic" odpověděli zároveň a posadili se na pohovku.

Nechápavě jsem zakroutil hlavou a pak spatřil Hermionu, která šla za nimi, ale byla trochu pozadu.

,,Půjdeme?" optala se s úsměvem a já nemohl říct ne.

,,Jistě. Jdeme děti. Už jste si užili s babičkou a dědečkem dost" oznámil jsem a oba poslušně přicupitali za námi.

Poté jsme se s nimi přemístili do Manor. Jako první jsem spatřil otce, který seděl v křesle u krbu a vypadal nespokojeně.

,,Kde je matka?" zeptal jsem se a začal se obávat, jestli to nemá něco společného s ní.

,,Je u Munga, co bys čekal. Prý si ji tam potřebují nechat na pozorování" odfrkl si.

,,To je dobře, ne?" otázala se Hermiona s pozdvihnutým obočím.

,,Asi ano. Ale já nejsem znechucen z toho, že je v nemocnici. Když jsme čekali v čekárně, tak mi řekla, co jí ten hajzl udělal a ve mně se od té doby vaří krev. Neměl jsem ho zabít takhle, protože to bylo moc snadné. A abych odčinil svou chybu, tak jsem si na zpáteční cestu pořídil novou hračku" ušklíbl se a já si teprve teď všimnul pytle, který ležel vedle něj.

,,Dědo, co to je?" svraštil čelo Scorp.

,,No...to je můj nový kamarád" procedil mezi zuby a já významně pohlédl na Hermionu, aby odvedla děti raději pryč, jelikož jsem s otcem chtěl stejně mluvit a kdo ví, co schovával v tom pytli.

,,Děti jdeme" pobídla je a oba neochotně kráčeli za ní. Když byli v bezpečné vzdálenosti vyprskl jsem:

,,Co to sakra je?"

,,Ty myslíš tohle?" řekl nevinně a pořádně do něj kopl až se mi zdálo, že tam zakřupaly kosti.

,,Jo, přesně to myslím!" vyhrkl jsem.

,,Uzavřel jsem dohodu s ministerstvem" protáhl líně ,,a odnesl si malý suvenýr."

Hůlkou odjistil pytel a mně se naskytl pohled na...mrtvolu!?

,,U Salazara, otče! Co je tohle za blbý vtip!" vypískl jsem a on se rozesmál.

,,Tohle je Augustus Rookwood. Slíbil jsem si, že ho zničím. Víš, že jsem pomstychtivý, Draco. A pokud se jednalo o život tvé matky, tak jsem si řekl, že to, co jsem udělal bylo málo. Takže teď se mu pořádně pomstím i když už je mrtvý. Budu si to užívat" prohodil vesele a já se zatvářil znechuceně. Na jednu stranu jsem ho chápal, jenže nijak jsem netoužil po tom, mít v sídle mrtvolu.

,,A co když na něj matka narazí?" pozvedl jsem obočí.

,, Nenarazí. To už mám zařízené" ušklíbl se.

Co to mám za rodinu!

,,Já myslel, že si tu vraždu aspoň trošičku vyčítáš" pronesl jsem a otec po mně hodil jeden ze svých dobře provedených vraždících pohledů.