𝐖𝐞 𝐦𝐞𝐞𝐭 𝐚𝐠𝐚𝐢𝐧 | 𝐃𝐫𝐚𝐦𝐢𝐨𝐧𝐞 ✔

6. kapitola

    Hermiona

Vrátila jsem se s Rose z ministerstva domů, a na stole na mě čekal dopis od Rona ve kterém stálo:

Ahoj Hermiono, nejspíš si říkáš kde jsem tak dlouho, ale na té akci se to protáhlo, takže se v nejbližší době nejspíš neuvidíme.
Pozdravuj Rose.
Ron.

Povzdychla jsem si a šla jsem zapálit dřevo v krbu. Rose seděla na gauči a pozorovala mě.

,,Mami, co psal táta?" zeptala se mě.

Přešla jsem k ní a pohladila ji po jemných vláskách.

,,Psal, že se mu to tam nějak protáhlo, takže se vrátí o něco později, ale určitě to bude chtít mít co nejdříve hotov, aby nás mohl zase vidět."

,, Hrozně jsem se na něj těšila, ale spolu to tady zvládneme i bez něj, že jo mami?"

Musela jsem se pousmát. Ještě, že se na to dívá takhle.

,,Ano, zvládneme."

Rose se odmlčela, svraštila obočí a vypadala, že nad něčím přemýšlí.

,,Kdy zase uvidíme Scorpa se strejdou Dracem?" optala se.

Bohužel jsem nevěděla jak jí na to mám odpovědět, jelikož já a Draco nejsme moc v kontaktu... spíš vůbec.

,,Nevím Rose."

,,Se Scorpiusem jsme si moc dobře popovídali mami." podotkla a já jsem se začala zajímat, o čem si tak mohla povídat s Dracovým synem.

,,A o čem jste si povídali, zlatíčko?"

Chvilku se zamyslela a pak začala povídat.

,,No...chvilku jsme se bavili o knihách, pak mi povídal, proč tu se strejdou je, a já jsem mu pověděla zase něco o nás a nakonec jsme se vraceli do knihovny, kde jste byli vy dva."

Docela mě zaujala ta část, kdy Rose řekla, že jí Scorpius řekl proč tu jsou. Dracovi se totiž o tom moc mluvit nechtělo. Jen mi řekl, že je na návštěvě u rodičů, ale já nejsem tak pitomá, jak si myslí. Tak mi to nedalo a zeptala jsem se.

,,A proč tu teda jsou?"

Rose se na mě smutně usmála a zadívala se mi do očí.

,,To je přeci jasné, mami. Víš, Scorpius říkal, že často slyšel, jak se jeho rodiče hádají a myslel si, že od sebe potřebují chvilku pauzu. No, ale když se sem vrátili tak uslyšel svého tátu, jak se s babičkou a dědou baví o rozvodu."

Stálá jsem tam jako zkamenělina a vstřebávala jsem, co mi Rose řekla.
Tak, proto se vrátil zpátky! Trochu mi ho bylo i líto, protože jsem si myslela, že bude po válce šťastný, jenže ono asi ne...

Dál už jsem to nerozebírala, udělala jsem Rose večeři a uložila jí do postele. Poté jsem se šla osprchovat, vyčistit zuby, a nakonec jsem si lehla do postele a ponořila se do říše snů.

     Draco

Přemístil jsem se, se Scorpem do Manor, kde už tradičně matka seděla v křesle a otec pil ohnivou whisky. Jakmile nás oba uviděli jejich výraz se změnil do mírného úsměvu.

Měl jsem neblahé tušení, že návštěva u rodičů mé ženy nebyla zrovna dvakrát příjemná.

Jediný Scorpius se tvářil naprosto bezstarostně.

,,Ahoj, babi a dědo" řekl vesele a posadil se vedle otce na pohovku.

,,Ahoj, broučku" pozdravila ho matka a usmála se něj.

,,Jak sis to užil na ministerstvu s tatínkem?" zeptala se ho a já jsem jen doufal, že se nezmí--

,,Bylo to super babi! Měla jsi tam s dědou být, potkal jsem jednu holku! Dokonce stejně starou jako já, a její mámu jsem viděl taky, je moc hezká a srazila se s taťkou, a...mám takové podezření, že se mu i líbí" tu poslední větu řekl potichu abych ji neslyšel, jenže jsem ji slyšel.

,,Vážně?" zeptal se překvapeně otec a dopil zbylou whisky ze skleničky.

,, Takže ty ses ještě ani nerozvedl a už si sháníš náhradu nebo co? Nějak mi to vysvětli."

No bezva. To mi to Scorp zase pěkně zavařil.

,,Ále otče, nebyl to nikdo důležitý" mávnul jsem nad tím rukou, ale to se Scorp chystal něco říct.

,,Tati, jak můžeš Ministryni Kouzel nazývat nedůležitou!" v tu ránu jsem myslel, že omdlím. To mi prostě nemohli říct, že hlavní Ministryní Kouzel je Grangerová!?

Otočil jsem se na rodiče.

,,To jste mi jako nemohli říct, že Grangerová je Ministryně Kouzel!? Vždyť já s ní mám zítra ten pohovor!"

,, Víš Draco, já bych ti to i řekl, jenže tvá matka si to nepřála" pověděl mi jednoduše otec a ignoroval při tom matčin vražedný pohled namířen na jeho osobu.

,,Proč matko!" otázal jsem se a už na mně šlo poznat, že jsem netrpělivý.

,,Ty víš, proč" řekla s ledovým klidem a upřela na mě významný pohled, ze kterého jsem pochopil, co tím myslí.

Ták jo, asi nic moc kapitola, ale co už.

Děkuju za přečtení a mějte se!🥰