𝐖𝐞 𝐦𝐞𝐞𝐭 𝐚𝐠𝐚𝐢𝐧 | 𝐃𝐫𝐚𝐦𝐢𝐨𝐧𝐞 ✔

75. kapitola

  Draco

S Hermionou jsme ráno vyrazili na snídani a docela nás překvapilo, že u dlouhého stolu seděla matka s otcem. Sice spolu nemluvili a vyhýbaly se pohledu toho druhého, ale i tak by se dalo považovat za úspěch, že jsou spolu v jedné místnosti.

,,Dobré ráno" řekli jsme všichni svorně a museli jsme se tomu zasmát. Posadili jsme se na naše obvyklá místa a nabrali si na talíř jídlo.

,,Takže…už vám nevadí být spolu?" Zajímal jsem se zakousl se do jablka. Hermiona nad tím protočila očima a namazala si na toast  nějakou marmeládu.

,,Není to nejhorší" zamumlala matka a obrátila pozornost ke svému čaji. Otec na to nic neřekl, jen se podíval někam do stropu a zpátky na svůj talíř s jídlem.

,,Dneska by měla přijít Laura" pousmála se vedle mě Hermiona. Málem jsem na ni zapomněl. Ale byl to dobrý nápad mít u sebe lékouzelnici, kdyby se čirou náhodou něco zvrtlo.

,,Ach, výborně. Další rozumná žena v domě" řekla matka a nepřítomně kroužila lžičkou v šálku.

,,To je dobře?" Zeptal se opatrně otec. Nejspíš s ní chtěl navázat konverzaci. Všiml jsem si, jak se jeho oči snaží vpít do těch jejích, ale matka měla záměrně odvrácený  zrak a ignorovala ho.

,,Samozřejmě, že ano. Měla by snad být hloupá? To bys chtěl?" Povzdychla si a z nějakého nevysvětlitelného důvodu koukla na Hermionu.

,,Ehh…ne, nechtěl- totiž tak jsem to nemyslel…já jen, že ti to dneska moc sluší…ehh…jako vždycky" vykoktal otec a já se málem zadusil čajem, který jsem pil. Ještě nikdy jsem ho tak nervózního neviděl. A bylo to vážně vtipné. Matka na něj pozvedla obočí a usrkla čaje.

,,A co má ta dívka společného s mým vzhledem, Luciusi? Tím chceš říct, že se ti líbí víc než já? Ach ano, měla jsem to tušit" zamumlala a já se kouknul na Hermionu, která si držela ubrousek u pusy, ale i přes něj bylo poznat, že se směje. Poté, jsem se zašklebil na otce, který byl mírně zarudlý a každou chvíli vypadal, že něco řekne.

,,To- to bych si v životě nedovolil, drahá. Viděl jsem ji jen jednou a- a navíc jsem to řekl jen proto- to je jedno!" Plácl se do čela. Uchechtnul jsem se a znovu kousl do jablka.

,,No jak jste se vyspali?" Změnila téma matka a obrátila se s úsměvem na mě a Hermionu.

,,Dobře. A co vy?" Opáčil jsem a Hermiona do mě drcla loktem. Co pořád dělám špatně!?

,, Mizerně" ucedil otec a s přimhouřenýma očima sledoval matku. Bylo mi jasné, že mu chyběla v posteli. Tím samozřejmě myslím, že ležela vedle něj. A možná i trochu z jiných důvodů, ale pochybuji, že by nad něčím takovým teď otec přemýšlel.

,,Ušlo to. Ale byla mi zima" pokrčila rameny matka a otec se na ni ušklíbl přes stůl.

,,Měla jsi mě vzbudit. Znám pár triků, které by tě mohli zahřát" protáhl líně a já se rozkašlal, protože mi z toho zaskočilo jablko v krku. Tak fajn, beru zpět! Otec na tyhle věci může očividně myslet pořád. Nebo ji jen chtěl poškádlit, kdo ví. Rozhodně jsem to zjišťovat nechtěl. Ostatní na tom nevypadali o nic líp než já. Hermioně spadla lžička na zem a matka zrudla jako rajče. Moje předtuchy byly správné. Merlin ví, jak by tato konverzace pokračovala, kdyby se neozvalo klepání na vstupní dveře. Hermiona vyskočila ze židle, přičemž málem hodila placáka na zem.

,,To bude Laura!" Křikla honem ještě a už byla téměř u dveří. Pobaveně jsem nad tím zakroutil hlavou a podíval se na obraz naproti. Po chvilce ke mně dolehly zvuky ženského smíchu a otočil k němu hlavu. Hermiona se vracela a s ní v patách Laura. Měla rozpuštěné vlasy a světle modré šaty po kolena.