𝐖𝐞 𝐦𝐞𝐞𝐭 𝐚𝐠𝐚𝐢𝐧 | 𝐃𝐫𝐚𝐦𝐢𝐨𝐧𝐞 ✔

65. kapitola

Draco

Zatracená Grangerová! Co si o sobě myslí!? Kdyby nebyla těhotná, tak už to mám za sebou. Jenže ono ne! Já se tady snažím odolávat a ona mě ještě schválně vzrušuje! A přitom mi jenom přejížděla rukama po hrudi! To jsem vážně takový neodolný!? Kdybych se v tomhle měl srovnávat s otcem, tak už jsem dávno prohrál. S tím se mu samozřejmě chlubit nebudu…
Naposledy jsem zkontroloval svůj klín a zašel se osprchovat jinam, protože ženské bývají vždycky v koupelně aspoň tak…půl hodiny.

Později jsem se vrátil a spatřil Hermionu, která ležela zabalená v peřině a vztyčila hlavu ke mně.

,,Co tvůj malý problémek hmm?" zakřenila se na mě a já po ní hodil svou košili, co ležela na zemi.

,,Ha ha ha, opravdu velmi vtipné. Můžu snad za to, že jsi tak neodolatelná?" prohodil jsem ironicky a lehl si vedle ní.

,,Přijdu ti neodolatelná? Tak to mě těší" ušklíbla se a já zakoulel očima.

,,Dobrou noc" řekl jsem mrzutě, ale přehodil jsem ruku přes její pas.

,,Dobrou" zamumlala, švihnutím hůlky zhasla světlo a přitulila se ke mně.

•••••••••••••••••••••••••

Ráno mě probudilo klepání na okno a otočil jsem hlavu k němu. Za ním stál výr, kterého jsem velmi dobře znal a vystřelil jsem z postele mu otevřít.

,,Nazdar, kamaráde. Co píše otec?" pohladil jsem ho po peří a přebral si od něj dopis.
Hermiona se za mnou zavrtěla a protáhla se.

,,Co to tam děláš?" zívla rozespale.

,,Nic. Otec jen psal, že přijedou už dnes. Matka se prý hrozně nudí, protože jí chybí kytky" pravil jsem nevýznamně a ona se zasmála.

,,Myslím, že nemá chuť na nějaké techtle mechtle s tvým otcem."

Pobaveně jsem zakroutil hlavou a vytáhl ze skříně novou košili.

,,To nejspíš nemá. Ale jestli otec prožívá to, co já tak mu ani trochu nezávidím" uchechtnul jsem se.

,,Nechápu, co máš na mysli, lásko" ušklíbla se.

,,Pche, hlavně mi to nepřipomínej, prosím" odpověděl jsem a navlékl si kalhoty.

,,Škoda. Mohla to být zábava. Vy muži jste hrozně neodolní" odfrkla si a šla se upravit do koupelny.

,,Já jí ukážu zábavu až Lacerta bude venku" zašklebil jsem se na sebe v zrcadle.

,,Jdu za dětmi, Hermouši!" zavolal jsem na ní a ani jsem nečekal na odpověď a vyrazil jsem do Roseina pokoje.

,,Broučku spíš?" pootevřel je dveře a nahlédl do pokojíčku. Její hnědá očka se na mě upřela a doširoka se usmála.

,,Nespím. Co potřebuješ?" zeptala se a sedla si.

,,No…přišel jsem se za tebou podívat" řekl jsem a sedl si k ní. Rose se mi posadila do klína a já jí upravil rozcuchané vlásky.

,,Ty jsi celá po mamince, víš to?" zasmál jsem se.

,,Vím. A Scorp je zase celý po tobě" opáčila.

,,To je pravda. Půjdeme ho vzbudit?" mrkl jsem na ni a ona horlivě přikyvovala. Vyšli jsme z pokoje a opatrně vstoupili do Scorpova pokojíčku. Jenže ten narozdíl od Rose byl zachumlaný v peřině a tiskl k sobě tu plyšovou žirafu.

,,Scorpe" zašeptala Rose a přicupitala k jeho posteli ,,Scorpe, vstávej."

,,Nech mě ještě spát" zabrblal a docela mi připomínal mě samotného.