𝐖𝐞 𝐦𝐞𝐞𝐭 𝐚𝐠𝐚𝐢𝐧 | 𝐃𝐫𝐚𝐦𝐢𝐨𝐧𝐞 ✔

74. kapitola

  Hermiona

Posledních pár dnů vládlo v Malfoy Manor až vražedné ticho. Všichni se vyhýbaly tomu druhému. Narcissa s Luciusem spolu od té hádky nepromluvili ani slovo a Draco byl na oba rodiče naštvaný. Radši jsem dala děti k Weasleyovým, protože jsem nechtěla, aby se tu unudili k smrti. Štědrý den jsme ani neoslavili společně. Každý byl uzavřený v jiné místnosti a dělal si svou práci. S výjimkou Draca, který byl opilý. Samozřejmě se mi potom asi milionkrát omlouval, jak moc je mu to líto. A přípravy na svatbu se také oddalovaly čím dál víc.

,,Cisso! Cisso, no tak otevři dveře. To jsem já! Hermiona! Chtěli jsme přece zajít k tomu tvému návrháři, ne?" Klepala jsem jí na dveře od ložnice. Ani se neobtěžovala mi otevřít a rovnou volala z pokoje.

,, Promiň, drahoušku, ale dneska mi není dobře!"

A takhle to chodilo celé dny…až do nového roku. Lacerta rostla a to byla pro mě snad jediná pozitivní věc. Někdy jsem chodila za Laurou se kterou jsme se mimochodem, docela sblížili a pověděla jsem jí o našem rodinném problému a svatbě. S radostí se nabídla, že mi pomůže za což jsem jí byla nesmírně vděčná. Ale už mi začala docházet trpělivost. Tohle nenávistné ticho trvalo téměř měsíc a tahle rodina z toho dělala děsnou vědu. A to Draco ještě ani neví o tom, že se jeho rodiče budou po naší svatbě rozvádět…

,,Draco?" Zeptala jsem se jednou, když jsme oba leželi v posteli.

,,Co je?" Řekl trochu ostřeji, než měl v úmyslu. Poslední dobou byl hodně podrážděný. Nebo spíš od té doby, co se opil. Byla na sebe naštvaný a většinou u toho do něčeho kopal.

,,Tohle musí přestat, zlato" rozhodla jsem rázně. Jen si odfrkl a zašklebil se.

,,A co by mělo podle tebe přestat?"

,,Ty moc dobře víš, co. Vypadáš strašně. Potřebuješ si s rodiči promluvit. Nemůžete se vyhýbat věčně" povzdychla jsem si a beze slova zamířila do kuchyně. K mému překvapení jsem nebyla sama.

,,Ahoj" zachraptěl Lucius v křesle a usrkával whisky. Protočila jsem očima a pozdravila ho nazpátek. Proč všichni všechno řeší alkoholem!?

,,Nepřijde ti, že už to trvá docela dlouho?" Zeptal se a probodával očima zlatou tekutinu ve skleničce.

,,Přijde. Je docela smutné, že se nedokážete usmířit. Začíná mi to lézt na nervy" ucedila jsem a nalila si mléko do hrnečku.

,,Asi se budeš divit, ale mně také" zasyčel a křečovitě u toho svíral hadí hlavu na své hůlce. Posadila jsem se do křesla naproti jemu a napila se mléka.

,,Proč s tím nic neděláš?" Zamumlala jsem. Asi to nebyl úplně nejlepší nápad se ho ptát, protože koneckonců, já s tím také nic nedělám. Ale nejspíš začnu…

,,Protože se mnou Narcissa nechce mluvit! Nechce mě ani vidět! Pořád je jenom zavřená v jedné místnosti! A Draco si už nejspíš přeje, abych chcípnul! Tak, co mám podle tebe dělat!?" Zasténal zoufale a přitiskl si dva prsty na kořen nosu.

,,Já už něco vymyslím" pousmála jsem se.

,,To doufám. Jestli to takhle půjde dál, myslím, že se nedožiju ani té vaší svatby" zašklebil se a já se zamračila.

,,Luciusi, mohla bych si přivést tu lékouzelnici do Manor? Já…poslední dobou cítím, že s Lace není něco v pořádku" povzdychla jsem si ustaraně.

,,Ovšemže. Jestli není zdravá, tak ji tu mít můžeš. Další potrat si nemůžeme dovolit" odpověděl zamyšleně. Samozřejmě, že jsem to hrála. Lacerta byla naprosto zdravá, ale někoho jsem tu potřebovala mít. A Lauře jsem to stejně slíbila.