𝐖𝐞 𝐦𝐞𝐞𝐭 𝐚𝐠𝐚𝐢𝐧 | 𝐃𝐫𝐚𝐦𝐢𝐨𝐧𝐞 ✔

14. kapitola

Nazdar lidi! Přidávám Vám tady další kapitolu, tak snad si ji užijete. 🤩😘

    Draco

Vyšel jsem po schodech nahoru a zamířil si to do Hermioniny ložnice. Samozřejmě mi chvilku trvalo než jsem ji našel, jelikož v jejím domě jsem nikdy nebyl. Musím uznat, že měla všude uklizeno. Otevřel jsem opatrně dveře a spatřil Hermionu, která byla rozvalená přes celou postel a klidně spala.

Popošel jsem k ní blíž a díval se, jak spí. Asi to nebylo úplně vhodné, ale mně to nedalo a prostě jsem na ni pořád čučel. Nakonec jsem zariskoval a přisedl si k ní na postel.
Jenom se zavrtěla, přitáhla si přikrývku k sobě a strčila ruku pod polštář.

Pak mě napadlo, že bych si s ní mohl trošku pohrát, i když jsem věděl, že mě za to nejspíš později zabije.

Naklonil jsem se k jejímu uchu a zašeptal:

,,Hermiono" řekl jsem tichým hlasem a pobaveně se ušklíbl, jelikož Hermiona se zavrtěla a začala ke mně mluvit ze spaní:

,,Draco" ozvala se a přes tvář se jí rozlil malý úsměv.

,,Ach, kéž bys tu mohl být Draco" odpověděla já se v duchu uchechtnul a pokračoval ve své hře.

,,Ale já tu jsem Grangerová" opáčil jsem.

,,Jo, zůstaň tu se mnou. Nesmíš mě opustit" řekla a já se pousmál.

,,To ani nemám v plánu" řekl jsem.

,, Strašně bych si přála abych se probudila a ty jsi tu byl, jenže... jakmile otevřu oči, tak už neuslyším tvůj krásný hlas" dodala a já jsem se k ní znovu naklonil a řekl:

,,Otevři oči."

,,Ne, pak mi zmizíš a já budu zase sama" odpověděla mi.

,,Udělej, co říkám a otevři oči Grangerová."

,,No tak dobře, ale jestli mi zmizíš, tak uvidíš Malfoyi" dodala ještě a pomalu začala otvírat svoje hnědé oči.

,,Ahoj, Hermiono. Byl to celkem dobrý pokec, nemyslíš?" dobíral jsem si ji.

,,Co-cože? Draco! Co tu u Merlina děláš!"

,,No...takže nejsi moc ráda, že mě vidíš" poznamenal jsem.

,,Ne! Jsem šťastná, ale nějak nevím, proč tu jsi."

Pouze jsem se uchechtnul a upřel na ni zrak.

,,No...Scorp chtěl vidět Rose a já se chtěl ujistit jestli jsi mě poslechla a šla hezky odpočívat a očividně jsi poslechla" řekl jsem.

,,Ano, měl jsi pravdu" dodala a usmála se na mě.

,,Půjdeme dolů?" optal jsem se.

,,No...asi ano" řekla a já jí nastavil ruce abych  jí pomohl na nohy. Jenže se stala dost vtipná situace. Hermiona se o mě sice zapřela, ale já nějak zavrávoral a spadl na ni, načež hlasitě vyjekla a oba jsme se praštili o toho druhého do čela. Začali  jsme se smát a pořád si neuvědomovali, jak blízko sebe se nacházíme.

Pak jsme se najednou přestali smát a pohlédli si do očí. Přejel jsem jí prstem po tváři a začal se k ní naklánět. Jenže nás přerušilo chichotání u dveří a oba jsme otočili hlavy směrem k hluku.

No, samozřejmě... Scorpius s Rose se krčili u dveří a zakrývali si pusu ručkou. To mi můj syn nemůže vůbec nic dopřát!? Ještě se o tom zmíní před otcem a můžu si jít kopat hrob.

,,Nerušíme?" zeptala se Rose s úšklebkem.

Pak se pode mnou ozvalo syčení a já pohlédl na Hermionu.

,,Draco, slez ze mě" zasyčela a já okamžitě udělal, co řekla.

,,Asi jsme něco přerušili, co?" řekl Scorp.

,,Ne, nic jste nepřerušili Scorpiusi" pověděla Hermiona a mě bylo jasný, že je nejspíš rudá až na zadku.

,,Co tak zíráte, vy dva? Mazejte dolů a my budeme hned za vámi" hodil jsem na ně u toho pohled, který naznačoval ať se nesnaží smlouvat.

,,Tak pojď Rose" povzdechl si Scorp, vzal ji za ruku a oba už cupitali po schodech dolů.

Ještě jsem zkontroloval jestli jsou opravdu pryč a otočil se k Hermioně.

,,Já...omlouvám se" vysoukal jsem ze sebe.

,,V pohodě Draco...ale buďme k sobě upřímní, já vím co jsi měl na mysli a věř, že jsem to taky chtěla udělat, jenže teď ještě nejsem připravená na něco nového, chápeš" řekla se sklopenou hlavou.

Chápal jsem, že je to pro ni těžké a nečekal, že by po mně ihned skočila. Pro mě, ale bylo důležité když řekla, že cítila to, co já.  Nedokázal jsem tomu uvěřit, protože před několika lety bych si od ní udržoval odstup a teď...jsem měl chuť jí políbit.

,,Rozumím, já si počkám" řekl jsem tajemně a napadl mě další šílený nápad. Nemůžu jí políbit na rty, ale nikdo neřekl, že jí nemůžu políbit na tvář.

Sklonil jsem se k ní, ona vyděšeně zalapala po dechu a lehce jí políbil na líčko. Pak jsem opustil místnost, sešel dolů za dětmi a nechal zaskočenou Hermionu v ložnici.

Pokračování příště...

❤️💚