𝐖𝐞 𝐦𝐞𝐞𝐭 𝐚𝐠𝐚𝐢𝐧 | 𝐃𝐫𝐚𝐦𝐢𝐨𝐧𝐞 ✔

54. kapitola

  Draco

,,Tak a máme hotovo" setřel jsem si pot z čela a podíval se na nazdobený strom.

,,Ano. Vidíš, nebylo to tak hrozné" pousmála se matka a odebrala se do své ložnice.

Já kouknul na hodiny, které oznamovaly, že je čas na večeři. Pousmál jsem se a vrátil se za Hermionou a dětmi.

,,Už jste skončili?" optal jsem se.

,,Jo" řekla Hermiona a s dětmi přešli ke mně.

,,Tati, máme hlad" oznámil Scorp a s Hermionou jsme se zasmáli.

,,Tak pojďte" pobídla je a společně jsme vešli do jídelny, kde jsme se posadili k dlouhému stolu.

,,A co babička s dědou?" zamračila se Rose.

,,No jo, hned pro ně skočím. Chvíli vydržte" vychrlil jsem a po schodech vystoupal do ložnice rodičů.

Ani jsem se neobtěžoval zaklepat a vtrhl dovnitř.

,,Neumíš klepat?" zakroutila hlavou matka a pročesávala si své zlaté lokny.

,,Omlouvám se. Jen jsem přišel oznámit, že bude večeře. Ty nejsi s otcem?" pozdvihl jsem obočí.

,,Ne. Byla jsem za ním, ale trochu se…ehm…řekněme, že není úplně střízlivý. Zajdu za ním později" povzdechla si.

,,Pomůžu ti s ním, jestli chceš" usmál jsem se smutně.

,,Není třeba, zlato. Jsi moc hodný, ale zvládnu to" řekla a položila kartáč. Ne, že by byl otec nějaký agresivní, ale…někdy s ním není úplně rozumná řeč.

,,Tak já teda půjdu za vámi" pověděla mi, vstala ze židle a šla se mnou dolů.

Na stole už bylo jídlo a Hermiona s dětmi netrpělivě čekali.

,,Jsme tu!" vyhrkl jsem a svalil se na židli. Matka se posadila na své místo a Hermiona svraštila čelo.

,,Kde je Lucius?"

,,Ále" mávla rukou matka ,,není mu dobře."

,,Aha. Mám u sebe nějaké lektvary. Kdyby chtě, mohla bych-"

,,Hermiono, on to není zrovna zdravotní problém" hodil jsem po ní významný pohled a ona už to radši nerozebírala.

Po večeři jsme poslali děti do vany a zalezli jsme do naší ložnice.

,,Draco, jsem unavená. Půjdu si lehnout. To těhotenství mě zmáhá" pověděla mi a políbila mě.

,,Chápu. Dej za mě dětem pusu na dobrou noc. Přijdu za tebou později. Ještě půjdu matce pomoct s otcem" pohladil jsem jí po vlasech a dal jí něžný polibek na nos.

,,Co s ním vlastě je?" zeptala se.

,,Je trochu…opilý. Neopíjí se často, jen výjimečně. Merlin ví, co ho k tomu přivedlo tentokrát" prohrábl jsem si vlasy, ona chápavě pokývala hlavou a odešla do koupelny.

Já se vrátil za matkou, která mě čekala u pánského salonku, kde byl otec. Dámy sice do něj nesmí, ale tohle je výjimka.

,,Tak pojď" pobídl jsem ji a ona jsme vešli dovnitř.

Otec seděl v koženém křesle a vedle něj na stole ležela láhev whisky…napůl prázdná. To bude zase zábava...

,,Otče?" oslovil jsem ho opatrně, on trhnul hlavou a doširoka se na nás usmál. Za normálních okolností bych byl tomu úsměvu vděčný, ale tenhle byl z alkoholu.