𝐖𝐞 𝐦𝐞𝐞𝐭 𝐚𝐠𝐚𝐢𝐧 | 𝐃𝐫𝐚𝐦𝐢𝐨𝐧𝐞 ✔

81. kapitola

Draco

,,…A pak jsem jí řekl, že září jako slunce a-"

,,Blaisi, můžeš mi radši říct jestli mám ten motýlek rovně?" Zeptal jsem se netrpělivě. Abych to uvedl na pravou míru. Blaise se rozhodl, že mi prostě zrovna TEĎ musí vyprávět, jak řekl Pansy, že ji miluje. Jenže mi to opakoval snad potřicáté a já už to znal nazpaměť. Prostě ve zkratce: Blaise utíká, utíká, křičí Pansyno jméno, zakopne o krtinec a hodí držku do hlíny. Pak k němu doběhne Pansy a on ji řekne, že ji miluje. Jenže má pusu plnou hlíny, takže Pansy mu rozumí, prd. Tím končí Blaisovo "romantické" vyznání.

,,On tu lítá nějaký motýl?" Nechápal a otočil se o třista šedesát stupňů, aby se pořádně rozhlédl. Plesknul jsem se do čela a ukázal na svého motýlka.

,,Mám na mysli toho, kterého mám kolem krku. K čemu tě tu vlastně mám?" Zabědoval jsem a Blaisovi se přes tvář mihl obrovský úsměv.

,,No, jo…ten ti sekne, kámo. Vypadáš v něm jako Potter bez jizvy" zašklebil se.

,,To je dobře nebo blbě? Protože Potter vypadá blbě tak, či tak."

Blaise si mě přeměřil pohledem a uznaně pokýval hlavou jako nějaký expert. Vystřídal jsem snad už osm obleků a žádný mi nepadl. Aspoň, že tu se mnou nebyla matka…ta by mě nutila si vyzkoušet celý obchod.

,,No?" Zeptal jsem se nervózně. Blaise se zamračil, znovu pokýval hlavou a pak se usmál.

,,Ten je ten pravý, Dracouši. Hermiona z tebe bude hotová" poplácal mě po zádech a až jsem se zakuckal.

,,Víš Blaisi, Hermiona ze mě hotová nebude. To spíš já z ní" podotkl jsem a upravil si oblek u zrcadla. Byl černý s bílou košilí a stejně tmavým motýlkem jako oblek.

,,Jsi sexy, Draco. Kdybych byl ženská dal bych si říct" řekl Blaise a já se na něj ušklíbl.

,,Ale já to vím, Blaisi. Jsem sexy a vím to. Nic nového."

Blaise na můj komentář zakoulel očima a uhladil si svou hlavu (moc vlasů tam teda neměl).

,,Bezva, koupím ho. Ať to máme z krku. Stejně mi ho matka zkritizuje, jakmile se objevím doma. No co, svedu to na tebe" prohodil jsem a šťouchl ho do ramene. Blaise si odfrkl a já zalezl do kabiny se převléknout.

,,A co Lacerta, Draco? Těšíš se?" Nadhodil a já se usmál. Kdo by se netěšil, že? Sice mi dost komplikovala život, ale často jsem si představoval jak bude vypadat. Moje malá princezna.

,,Nemůžu se dočkat, Blaisi. Ty a Pansy nic neplánujete?" Zvolal jsem zpět, když jsem si oblékal kalhoty.

,,Nikam nespěcháme. Možná za pár let. Času dost" pravil a já nad jeho výrokem zavrtěl hlavou.

,,Budeš dědečkem než se naděješ, Blaisi" zasmál jsem se a vyšel z kabinky s oblekem v ruce.

,,Opravdu vtipné" utrousil a společně jsme šli k pokladně. Poté, co jsme vyšli z obchodu, tak se mě Blaise zeptal na podivnou otázku

,,Ty Draco, nechci být hrubý, ale co když si bude Rose připadat odstrčená, když bude mít dva sourozence s blond vlasy."

,,Hmmm, tak se obarví, jestli bude chtít. Ale mně se líbí takhle. Mám teď jiné starosti než jsou vlasy mojí dcery. Potřebuju zařídit, aby se otec s Arthurem na svatbě nepovraždili. A proto…jsem udělal jednu naprostou šílenost" zasmál jsem se nervózně a Blaise zaujatě povytáhl obočí.

,,No…řekněme, že jsem je dneska pozval k nám na večeři" vychrlil jsem a Blaise se rozesmál.

,,Draco, Draco, Draco. Ty jsi takový neskutečný blázen! Víš, kolik toho riskuješ? Moc! Jen škoda, že tam nebudu. Musí to být zábava."