Viděl jsem, jak měl Joong blesky v očích. Zlé blesky. Hned po tom, co Hwa vyslovil to jméno, vyletěl HongJoong jako neřízená střela k zámku boha moře a my samozřejmě za ním, aby neudělal nějakou blbost. Koukali jsme, jak krouží kolem zámku. Hledal okno do JongHova pokoje. Najednou se zasekl. Bingo. Ovšem než stihl vrazit dovnitř, chytil jsem ho za nohu a tím ho zastavil.
,, WooYoungu pusť mě !"
,, Nepustím, nenechám tě udělat nějakou blbost. Ty už jsi mi život zachránil, teď ho zachraňuju já tobě. Takže se uklidni, já za ním půjdu a ty a SeongHwa tu počkáte, dobře ?" Díval jsem se mu do očí a držel ho za ramena.
,, Nah... Dobře." Povzdechl si a já ho tu tedy nechal pod dohledem mého přítele.
Opatrně jsem zaťukal na okno pokoje a počkal. Po chvíli se zpoza modrého závěsu vynořila postava. Ta popošla blíže k oknu, chvíli si mě prohlížela, pak si uvědomila kdo jsem, vylezla do svitu měsíce, až teď jsem poznal, že je to fakt on a otevřel okno.
,, Ahoj, můžu dál ?" Zašeptal jsem.
,, Ano, pojď." Zakýval ospale hlavou a já vlezl dovnitř.
,, Co bys potřeboval ?" Posadil se na postel a koukal na mě.
,, No... Nemůžeme nikde najít MinGiho a všiml jsem si, že se více bavíte, tak mě napadlo, jestli o něm něco nevíš, nebo spíš, kde by mohl být." Vysvětlil jsem.
,, MinGi ? No... Říkal mi, že je toho v poslední době na něj moc a musí si dát klid od ostatních."
,, A kde je ?" Ticho.
,, Notak JongHo, prosím..."
,, Ale já-"
,, HongJoong se kvůli tomu hroutí, je to příští bůh bouře a myslím, že kvůli jeho emocím nechceme přijít o střechu nad hlavou."
,, No to nechceme. Ale nezapomeň kdo je MinGi. S jeho emocemi to taky není sranda."
,, Zvládl jsem Joonga, zvládnu i MinGiho. Prosím, klidně tam první půjdu sám a promluvím s ním."
,, Tak jo... Ale nemáš to ode mě, ano ?"
,, Dobře."
,, Jak je ten malý ostrůvek na východ od vašeho hradu... Je tam jeskyně, v ní by měl být."
,, Děkuju moc, opravdu. Tak já už tě nebudu rušit. Dobrou noc." Usmál jsem se a vylezl ven oknem, načež on mi zamával a šel spát.
,, Tak co ? Kde je ? Kde je MinGi WooYoungu ?!"
,, Neví kde je." Viděl jsem jak se mu nalily slzy do očí.
,, Já též někam ještě musím. Hwa tě doprovodí domů. Zítra se po něm více podíváme, ano ?" Pokýval hlavou a pomalu letěl domů.
,, Kam letíš ?" Zeptal se mě Hwa.
,, Běž teď za ním, vysvětlím ti to potom." Dal jsem mu pusu a oba jsme zmizeli do tmy.
Snad vám nevadí, že jsou ty kapitoly kratší , ale snažím se alespoň vydávat častěji
Krásný den 😁
Danielle 💕
