Táta vs. Harry

1.DÍL -Hádka a párty

"Už jsem ti řekl, že na tu párty prostě nepůjdeš," začal na mě křičet. Snažil se na mě nekřičet a vše se mnou řešit po dobrém, ale já se pořád chtěla jen hádat. Narodila jsem se, když tátovi bylo 21 a mámě 18. Maminka se jmenovala Scarlet Ford, ale po svatbě si vzala jeho jméno. S nikým z matčiny strany se nestýkám. Když se totiž dozvěděli, že je těhotná, všichni jí odmítli pomoct.

"A já ti zase říkám, že tam prostě půjdu," zakřičím na něj zpátky a zavřu se v pokoji. On prostě nedokáže pochopit, že se chci taky bavit. On byl v mém věku stejný.

"Amy, je ti teprve 16 a já nechci, aby ses ožírala s nějakou bandou pitomců." Začne bušit na mé dveře, ale já ho ignoruju. Ze skříně vytáhnu své nejlepší šaty a ty si poté obléknu.  Vlasy si nechám rozpuštěné a ještě se namaluji. Pokoj mám sice v prvním patře, ale jelikož jsem dělala od šesti let gymnastiku, není to pro mě problém. Boty jsem měla v ruce, protože jsem nechtěla, aby mě táta slyšel. Můj odvoz parkoval ve vedlejší ulici kvůli tátovi. Myslím, že by na něj byl pěkně naštvaný, kdyby zjistil, že s ním chodím.

"Ahoj, lásko." Políbil mě hned, jak jsem nasedla do auta.

"Ahoj," usmála jsem se na Harryho.

"Tak jedem?" usmál se na mě a já přikývla.

"Neříkej, že Loui tě pustil." Podíval se na mě ukvapeně a já se zasmála.

"Ne. Utekla jsem oknem." On se jen zasmál a dál se věnoval řízení. Ty párty, na které chodím, jsou párty s Harrym. Tedy né všechny, ale převážně ano. S Harrym chodím už od mých 15. Zatím se nám to podařilo ututlat, ale Niall už o nás ví. Slíbil, že to nikomu neřekne, ale taky nechce lhát tátovi. S Harrym jsme se domluvili, že až mi bude 18, tak se odstěhujeme spolu.

"Jsme tady." Zaparkoval a naklonil se ke mně, aby mě políbil. Polibek se protáhl na vášnivou líbačku, kterou jsem zase vyhrála já.

"Víš, že tě děsně miluju?" Podíval se na mě šibalsky a skousl si spodní ret.

"Já tě taky děsně miluju. A teď už pojď nebo přijdeme pozdě." Vystoupila jsem a on ke mně hned přiběhl a objal mě kolem pasu. Měla to být oslava narozenin nějakého Harryho kamaráda. Byla jsem trochu nervózní. Bála jsem se, že nás uvidí někdo, kdo se zná s tátou.

"Harry, kamaráde. Rád tě zase vidím." Přiřítil se k nám nějaký chlápek s lahví vodky v ruce.

"Taky tě rád vidím, Lukasi," zasmál se a plácl si s ním.

"A koho pak to tu s sebou máš? Neříkej, že jsi přivedl dceru." Změřil si mě pohledem a zasmál se. Harry se na mě tázavě podíval a já kývla.

"Ne, to je moje přítelkyně Amy. Amy, tohle je Lukasm," představil nás a Lukas mi políbil gentelmansky ruku.

"Těší mě, krásko." Mrkl na mě a Harry ho propálil nenávistným pohledem. Musela jsem se zasmát. Je děsně žárlivej.

"Neboj se, kámo, nepřeberu ti ji. Mám svojí," zasmál se Lukas a ukázal na blondýnku, která stála v rohu s dalšími třemi holkami.

"Pojď se mnou, Amy. Představím tě." Vzal mě za ruku Lukas a táhl mě za nimi.

"Katrin, tohle je Amy, Harryho přítelkyně. Amy, tohle je Katrin, má přítelkyně." On si mě celou prohlédla a potom se na mě usmála (média-Lukas a Katrin)

"Ráda tě poznávám. Ale nejsi trochu mladá na Harryho přítelkyni? Jemu je přeci 36 a tobě…17?" Podívala se na mě tázavě.

"16," odpověděla jsem jí a ona trochu vyvalila oči. No jo, chápu její reakci.

"Aha. No to je jedno. Hlavní je, že se máte rádi." Mávla rukou a podala mi panáka. Já si ho od ní vzala a všechny jsme ho do sebe koply. Ty další tři holky se jmenují Ema, Ricy a Moly. Jsou to príma holky. Asi v jednu ráno mi začal zvonit telefon. Táta.

"Nooooo?" Byla jsem docela na mol a tak jsem se začala strašně smát.

"Amy, kde jsi? Přijedu pro tebe," řekl rázně.

"Teď si hraješ na vzorného otce? A kde jsi byl předtím, než máma umřela? Nemusíš se o mě zajímat. Domů přijedu ráno." Křičela jsem na něj a potom jsem to položila. Harry ke mně přišel a objal mě okolo pasu.

"Nemám tě odvést přeci jen domů?" Podíval se na mě ustaraně a já zakroutila hlavou.

"Ne. Chci být jen s tebou," usmála jsem se na něj a začala jsem ho líbat. On mi polibky začal hned oplácet. Jelikož jsme byli stále u Lukase, donesl mě Harry do pokoje pro hosty a zamknul za námi dveře. Povalil mě na postel a strhl ze mě šaty. Já nezůstala pozadu a stáhla jsem mu triko a rozepla kalhoty. On měl na sobě už jen boxerky a já jen kalhotky. Během pár sekund jsme už ale byli oba nazí. Byla to dokonalá chvíle. Svalil se vedle mě na postel a oba jsme hlasitě oddechovali.

"Miluju tě." Podíval se mi do očí a já se pousmála.

"Miluju tě," hlesla jsem a políbila ho. Hlavu jsem si položila na jeho svalnatou potetovanou hruď a usnula jsem.

"Amy, vstávej, musím tě odvést domů." Políbil mě a já tedy otevřela oči. Oblékla jsem si šaty, co jsem měla včera a mohli jsme vyrazit.

"Louis už mi volal, jestli nevím, kde jsi. Myslím, že budeš mít dost velkej průser." Podíval se na mě ustaraně a já jen protočila oči.

"Pořád to bude malej průser, než když zjistí, že chodíme spolu." On smutně kývl a zase mi zastavil ve vedlejší ulici. Dlouze jsem se políbili a já vyrazila k domu.

"Kde jsi byla?" Přiřítil se do chodby táta.

"Pryč?" Podívala jsem se na něj s nadzvednutým obočím a hned na to mi přilétla facka.

"Nebuď drzá," vykřikl na mě. Mně se po tvářích začaly kutálet slzy. Vyběhla jsem po schodech nahoru, ale ještě jsem slyšela tátovu novou snoubenku Eleanor, jak mě brání. Mamka mi dost chybí, ale El se mi ji snaží vynahradit. Je to príma holka a dost si s ní rozumím. Ona je vlastně další člověk, který ví o mém a Harryho vztahu. Jednou nás načapala, ale slíbila, že to nikomu neřekne. Z pod postele jsem vytáhla tašku a začala jsem do ní házet věci. Když jsem měla sbaleno, zabouchla jsem dveře od pokoje a běžela jsem dolů po schodech.

"Amy, kam jdeš? Promiň, já…" Vyšel z obýváku táta, ale já ho nenechala domluvit.

"Teď se zajímáš, kam jdu? Dokud žila máma, nezajímal jsi se o mě vůbec, a tak si teď nehraj na tátu," křičela jsem na něj a slzy mi začaly zase stékat po tvářích. Na nic jsem nečekala a vyběhla jsem z domu. Táta na mě ještě volal, ale já ho ignorovala. Běžela jsem rovnou k Harrymu. Bydlí deset minut od nás a já celou cestu běžela, tak jsem tam byla už za pět minut.

"Amy, co se stalo?" Podíval se na mě vyděšeně, když otevřel dveře.

"Pohádala jsem se s ním," zavzlykala jsem a on mě pevně objal. Vzal mi tašku dovnitř a zavřel dveře.

"To bude dobrý, uvidíš, že se udobříte," snažil se mě utěšit, ale mě to rozbrečelo ještě víc.