Táta vs. Harry

3.DÍL -Usmíření a oznámení otci

V noci jsem se moc nevyspala, protože jsem celou dobu seděla u záchodové mísy a zvracela. Za půl hodinky má přijet táta a já se toho docela bojím.

"Nemusíš se bát. Budeme tam s tebou." Objala mě Dan a já jí za to věnovala děkovný úsměv. Když jsem se prohlížela ráno v zrcadle a zaměřila jsem se na své bříško. Už začíná růst. Domem se rozezněl zvonek mě a mě se začali třást nohy. Dan si sedla vedle mě na gauč a chytla mě za ruku.

"Tak kde je? Je v pořádku?" slyšela jsem tátův hlas a pak vpadl do obýváku.

"Amy. Ani nevíš, jak jsem se o tebe bál." Objal mě a potom se posadil naproti mě.

"Děje se něco?" zeptal se zmateně, když se nikdo neměl ke slovu. Já se podívala na Dan a ta povzbudivě kývla hlavou.

"No, víš… asi bys měl něco vědět… víš já js-." Nedořekla jsem to, protože jsem zase musela běžet na záchod. Když jsem se vracela zpátky do obýváku, uslyšela jsem křik.

"Děláte si ze mě prdel? Ještě jí v tom podporujte," křičel na Liama a Dan táta.

"Taky, oni za nic nemůžou." Vběhla jsem mezi ně a podívala se tátovi do jeho naštvaných očí.

"Jak si to jako představuješ? Je ti teprve šestnáct Amy, to nejde, abys měla dítě. Kterej debil si neumí vzít ochranu?" křičel na mě.

"Představuju si to normálně a ano, je mi teprve šestnáct, ale kdo říká, že bych to nezvládla? A není to debil. Ochranu měl, ale ona praskla." Snažila jsem se, aby můj hlas zněl klidně.

"Sakra, vždyť jsem ti koupil prášky, tak proč je nebereš?"

"Sakra, jsem prvním měsíci. Tehdy jsem brala antibiotika a musela jsem je vysadit. A vůbec, já se tady s tebou nebudu hádat." Otočila jsem se a zamířila jsem ke dveřím.

"A kam chceš jít? Až zjistí, že čekáš jeho dítě, odkopne tě," křičel zamnou ještě z obýváku.

"Už se stalo," odvětila jsem a práskla dveřmi. Kam teď? Jediný člověk, za kterým teď můžu je Niall.

"Ahoj, Amy." Usmál se, když otevřel dveře.

"Ahoj. Můžu u tebe teď pár dní bydlet?" udělala jsem psí oči. Ty na něj vždy zaberou.

"No jasně. Harry mi už volal." Podíval se na mě chápavě a smutně a pustil mě dál.

Za čtyři měsíce:

Sedím doma u televize a cpu se pizzou. S tátou jsme se jakž takž usmířili a já jsem zase doma ve své posteli. Harry se mi vyhýbá, od té doby, co jsem mu řekla, že jsem těhotná. Podle toho, co jsem četla v novinách, si už našel novou přítelkyni. Nad tím článkem jsem seděla asi dvě hodiny a bulela jsem. Nesnášim svoje hormony.

"Hej, to byla moje pizza. Seš horší než Niall." Zasmál se táta a odešel do kuchyně. Má pravdu, na co přijdu to sežeru.

"Jo, mále bych zapomněl. Dneska přijde na večeři Harry a ta jeho nová přítelkyně," ozval se táta z kuchyně a jelikož jsem zrovna pila, všechen obsah jsem vyplivla na stůl.

"C-cože?"

"Včera mi volal, že jsme se dlouho neviděli, tak se chtěl sejít." Sedl si zpátky vedle mě a zkoumal můj vyděšený pohled.

"Jsi v pořádku zlato?" zeptal se starostlivě.

"Ne, nejsem. A na tu večeři nejdu," vykřikla jsem a běžela jsem do svého pokoje. Cestou jsem potkala El s košem špinavého prádla. Jak si to jako představuje? To si sem chce jen tak napochodovat jakoby nic se svou novou holkou a myslet si, že je vše v pohodě? Tak na to ať zapomene.

Harry:

"Harrouš, co si mám vzít na tu večeři na sebe?" Vykoukla z ložnice polonahá Kayla. 

"To je jedno," řekl jsem nepřítomně. Kayla ve skutečnosti není moje přítelkyně, ale moje nevlastní sestra. Novináři si to převrátili podle sebe a tak jsme je při tom nechali.

"A prostě neřekneš Lousivo, že jsi otec jeho vnoučete?" sedla si vedle mě. Je jí 25 a moc rozumu nepobrala, takže než jí nějaké věci dojdou, trvá to trochu dýl.

"Jsi normální? Víš, jak by vyváděl, že jsem zbouchnul jeho šestnáctiletou dceru?" vyvalil jsem na ni nechápavě oči.

Amy:

Domem se rozezněl zvonek a ohlásil jeho příchod. El mě přemluvila ať na tu večeři jdu, aby táta nepojal podezření. El o tom ví a celou dobu mě kryje. Sice není moc ráda, ale souhlasila, že to tátovi neřekne. Naposledy jsem se zkoukla v zrcadle a pak jsem sešla po schodech rovnou do haly. (média)Jsem už v pátém měsíci a tak nejde mé bříško přehlédnout. Harry právě věšel kabáty na věšák a zatím si mě nevšiml. Je únor, ale venku je celkem teplo. Něco okolo 15°C.

"Ahoj," hlesla jsem a tím upoutala jeho pozornost. Otočil se na mě a chvíli stál jen s otevřenou pusou.

"A-ahoj," vykoktal.

"Amy, pojď mi pomoct do kuchyně," houkla na mě El. Asi tušila, jak je tahle situace trapná.

"S čím potřebuješ pomoc?" zeptala jsem se jí a ona se opřela a linku a koukla na mě.

"S ničím. Jen jsem ti chtěla říct, že to není jeho přítelkyně. Je to jeho nevlastní sestra." Tak tímhle mě překvapila.

"Ale… vždyť psaly…" Byla jsem dost zmatená.

"Já vím. Prý to celé překroutili a tak už to takhle nechali." Usmála se na mě a já stála jak zkoprnělá. Nemohla jsem tomu uvěřit. Takže on ještě nikoho po naší hádce neměl? Ne, určitě měl, to by nebyl slavný Harry Styles, kdyby se nevyspal s každou druhou. Zakroutila jsem hlavou a šla jsem do jídelny. Večeře byla v celku klidná, když nepočítám tátovi a Harryho řeči o tom, jaké to bylo super, když byly ještě skupina. Vše bylo v pořádku, dokud nepřišla řeč na děti.

"A Harry, ty nechceš děti?" zeptal se táta a Harry se málem zadusil jídlem. Až když ho Kayla praštila do zad, byl schopný mluvit.

"Nechtěl jsem tě nějak vyděsit. Jen, že jsi jediný z nás, kdo ještě nemá děti." Zasmál se táta. Harry se na mě nenápadně podíval a potom promluvil.

"Já děti nechci, je s nimi moc starostí." Když tohle řekl, nahrnuli se mi slzy do očí. Prudce jsem vstala od stolu a utíkala jsem ven z domu.

Harry:

Celý večer byl fajn, tedy až na to, že semnou Amy nemluvila.

A Harry, ty nechceš děti?" zaskočil mě Louis svou otázkou. Začal jsem se dusit kouskem vařené brambory a Kayla mě musela silně bouchnout do zad.

"Nechtěl jsem tě vyděsit. Jen, že jsi jediný z nás, kdo ještě nemá děti." Zasmál se a já se opatrně podíval na Amy.

"Já děti nechci, je s nimi moc starostí." Nemyslel jsem to vážně, ale nechtěl jsem, aby Louis pojal podezření. Byl to, ale dost blbej nápad, prorotže Amy utekla pryč.

"Co jí zase je? Já se z těch jejích hormonů jednou zblázním," řekl Louis a odešel ven za ní.

"Tak tohle jsi přehnal." Zamračila se na mě El a také odešla.

"Běž za ní Harry. Rychle." Strčila do mě Kayla a já tedy šel. Nikde jsem ji nemohl najít, až na jedné lavičce v parku. Seděla tam a plakala. Tohle jsem nechtěl, nechtěl jsem ji vidět nešťastnou. Stále ji miluju, ale bál jsem se s ní mluvit. To co jsem jí řekl, když mi řekla, že budeme mít miminko, nebylo vůbec hezké.

"Amy, promiň. Nemyslel jsem to vážně. Nechtěl jsem, aby Louis něco zjistil." Sedl jsem si vedle ní a ona ke mně zvedla své rudé a opuchlé oči.

"Tak proč jsi mi před těmi čtyřmi měsíci řekl, ať to dám pryč." Zavzlykala. Objal jsem si a přitiskl si ji k sobě.

"Promiň. Miluju tě," špitl jsem a věnoval jí dlouhý a vášnivý polibek, který mi horlivě oplácela.

"Amy? Harry?" ozval se za námi Louisův hlas. Tohle nebude dobré.