Táta vs. Harry

2.DÍL -Jsem těhotná

Brečela jsem celé dopoledne a asi okolo druhé jsem usnula. Nespala jsem ale moc dlouho. Probudila mě nevolnost a já běžela na záchod zvracet. Bylo mi příšerně. Žaludek jsem měla jak na vodě a nemohla jsem přestat zvracet.

"Jsi v pořádku?" Sedl si vedle mě Harry a já přikývla.

"Asi jsem jen něco špatného sněd-." A zase jsem začala zvracet.

"Dojdu ti pro nějaké léky do lékárny." Pohladil mě po zádech a odešel. Když jsem asi po deseti minutách přestala zvracet, sedla jsem si na vanu a přemýšlela jsem, z čeho mi může být špatně.

"Doprdele," vykřikla jsem a běžela ke své kabelce, ze které jsem vyndala diář.

"Sakra," zaklela jsem a svezla se po zdi na zem. Měla jsem už dva týdny zpoždění. To přeci nemůže být pravda. Vždyť beru prášky a Harry používá ochra…sakra. Před měsícem jsem brala antibiotika. Doktorka mě varovala, že můžu otěhotnět, protože jsem musela vysadit prášky. Sakra, Harrymu tehdy praskl kondom. Do hajzlu. To nemůže být pravda. Položila jsem si hlavu do dlaní a zhluboka jsem dýchala. Zavolala jsem si taxík a Harrymu jsem napsala vzkaz, že jdu k doktorovi.

"Slečna Tomlison," ozval se chodbou sestřičky zvonivý hlas a já vešla do ordinace.

"Dobrý den, Amy. Tak co vás trápí?" usmála se na mě doktorka a sundala si tlusté brýle.

"Myslím, že jsem těhotná," řeknu rovnou a ona přikývne.

"Tak si lehněte tady." Ukázala na lehátko, kam jsem si potom lehla.

"Vím, že jste ještě mladá, ale gratuluji. Jste v prvním měsíci," usmála se na mě a odešla něco zaťukat do počítače.

Domů k Harrymu jsem přišla o hodinu později.

"Amy. Bál jsem se o tebe. Víš, co ti je?" Starostlivě mě objal a já omotala své ruce okolo jeho hrudníku. Hladil mě po zádech a já se pořádně nadechla jeho vůně.

"Tak co ti je?" Kousek se ode mě odtáhne, ale pořád mě objímá.

"Víš já…jsem…těhotná," usmála jsem se na něj a koukla mu do očí. Bylo v nich vidět překvapení, radost, strach a rozpačitost. Nezmohl se však na víc než na otevření pusy.

"Harry…..?" Odtáhla jsem se od něj a koukala jsem na něj. Bála jsem se jeho reakce.

"To jako vážně? To-to nejde. J-jsi dcera mýho nejlepšího ká-kámoše, t-to není správný," vykoktal a začal přecházet po místnosti.

"Harry, klid. Táta se to nemusí dozvědět, že je to tvoje." Pohladila jsem ho po rameni, ale on ucukl.

"To-to prostě nejde. Mu-musíš to dát pryč." Jeho hlas zněl rozhodně. Tentokrát jsem stála s otevřenou pusou já.

"T-to nemůžeš myslet vážně?" vyjela jsem na něj.

"Protože jsi moc mladá na to mít dítě." Zněl klidně, za to ve mně to přímo vřelo.

"No to snad nemůžeš myslet vážně." Z očí se mi začaly řinout slzy. Vzala jsem si svou tašku a zamířila jsem ke dveřím.

"Amy, počkej." Chytl mě za ruku.

"Nech mě. Jestli si myslíš, že dám NAŠE dítě pryč, tak to jsi na velkém omylu," zakřičela jsem na něj a bouchla mu dveřmi před nosem. Sedla jsem si na lavičku v parku a nechala své slzy volně stékat po tvářích.

"Amy? Amy, jsi v pořádku?" Sedl si někdo vedle mě. Podívala jsem se na dotyčného, který si sedl vedle mě a padla jsem mu do obětí.

"Amy, co se stalo?" ptal se mě Liam.

"Vykašlal se na mě," zavzlykala jsem a on mě pevně objal.

"Je to vůl, když tě nechal. Najdeš si lepšího, uvidíš." Hladil mě po zádech a já nesouhlasně zakroutila hlavou.

"A kdo by mě chtěl, když budu tlustá a mít dítě?" trochu jsem vyjela a on se na mě zmateně podíval.

"Počkej, t-ty jsi… těhotná?" Vykulil na mě udiveně oči. Já sklopila pohled k zemi a přikývla jsem.

"Pojď…odvedu tě domů." Zvedl se a vzal mou tašku.

"Ne, počkej. Domů nemůžu. Pohádala jsem se s tátou." Podívala jsem se na něj prosebně a on si povzdechl.

"Tak půjdeš k nám," řekl a zavedl mě k jeho autu. Liam bydlí s Dan a mají roční holčičku Miu.

"Jsem doma, lásko a vedu návštěvu," zavolal do domu Li a z kuchyně vykoukla hnědovláska.

"Ahoj. Kohopak to vedeš?" Přišla k nám a objala mě.

"Copak se stalo, zlatíčko?" Podívala se na mé opuchlé oči.

"Vykašlal se na ní," řekl Liam místo mě, za což jsem mu byla vděčná, protože jsem zrovna nebyla schopná slova.

"Je to debil. Uvidíš, že se najde lepší," usmála se na mě a pohladila mě po rameni. Mně se ale zase zvedl žaludek a musela jsem běžet zvracet na záchod.

Liam:

Amy odběhla na záchod. Pamatuju si, když byla Dan těhotná. Taky pořád zvracela.

"Asi chudák něco špatnýho snědla. Měla bych jí přinést nějaké léky." Zamířila do kuchyně, ale já ji zastavil.

"Dan, počkej. Ona je...je těhotná." Ona na mě vyvalila oči.

"Počkej, to jako s…Harrym?" Já přikývl. No jo, Niall nám to vykecal.

"Dojdu za ní," řekla Dan a já přikývl. Chvíli jsem přemýšlel, jestli mám zavolat Louisovi, ale nakonec jsem se rozhodl, že by měl vědět, že je Amy v pořádku.

"Liame, teď nemám čas," vychrlil na mě hned, jakmile to zvedl.

"Já vím, Louisi. Ona je u nás." Na druhé straně bylo chvíli ticho.

"Amy je u vás? A je v pořádku?" vzlykl Louis. Musel jsem se nad jeho starostí o ní pousmát.

"Jo, je. Ale prosím, nejezdi. Zítra ji zavezu domů, teď potřebuje být sama."

"Tak fajn, ale chtěl bych s ní aspoň mluvit." Zněl ustaraně a já ho docela chápu. Taky bych šílel, kdyby Mia utekla.

"To není dobrý nápad. Zítra si s tebou promluví."

"Dobře. Tak se měj a děkuju," řekl a položil to.

Amy:

"Jak ti je?" Přišla za mnou Dan.

"Blbě." Opláchla jsem si obličej studenou vodou a otřela se hlavou o chladné dlaždičky.

"To bude dobrý. Taky mi bylo první měsíce blbě," usmála se a podala mi sklenici vody.

"Takže ti to Liam řekl," řekla jsem trochu sklesle.

"Jo. Jedno mi řekni, je to malé Harryho?" zeptala se mě a já trochu pootevřela pusu.

"Niall vám to vykecal. Ten fakt vše vykecá," povzdechla jsem si, ale pak jsem se zasmála.

"Amy, volal Louis, zítra tě odvezu domů." Nakoukl do koupelny Liam. Smutně jsem přikývla. Jednou bych domů stejně musela a říct to tátovi teď, je pořád lepší, než aby to zjistil od někoho jiného.