Táta vs. Harry

8.DÍL -Odjezd

"Bylo to výborný," Pochválila jsem Liamovi špagety a on se vítězně usmál.

"Vidíš, říkal jsem ti, že umím vařit, to jenom tobě to nechutná," Řekl Dan, která jen protočila očima. Napadlo mě, že si z něj vystřelím. Kopla jsem trochu Dan pod stolem a mrkla na ní. Ona se zasmála s přikývla.

"Bože Li, nevím cos tam dal, ale chce se mi zvracet," Řekla jsem a vystřelila po schodech nahoru.

"Mně taky," Zakřičela Dan a bežela zamnou.

"C-cože?" Slyšela jsem jeho vyděšený hlas. Zapadly jsme do koupelny a chytly takovej záchvat smíchu, že už mu to muselo dojít.

"Hahaha, fakt vtipný." Vtrhl do koupelny Liam a my se začaly smát ještě víc, protože byl rudej a bílej zároveň. Rudej jak na nás byl naštvanej a bílej, jak se lekl, že něco udělal špatně. S Dan jsme se smály, i když zazvonil zvonek, a tak šel Liam otevřít. Jakmile jsem uslyšela hlas toho, kdo zvonil, srdce se mi zastavilo a já se smát přestala.

"Kde je? Já vim, že je tady. Tak kde je?" Slyšela jsem Harryho rozčílený hlas. Přitiskla jsem se k Dan, která mě ochranitelsky objala a hladila po zádech. Jen jsem se modlila, aby malý nezačal plakat.

"Harry, tady není. Už jsem ti to říkal," Odpověděl mu Liam s naprosto klidným hlasem. Mně už po tvářích tekly slzy.

"Nelži, má tady boty a její kufr stojí pod schody," Zakřičel a tím samozřejmě probudil malého, který začal plakat. Rychle jsem okolo nich Liama a Harryho proklouzla a běžela jsem k němu.

"Amy, Amy prosím," Křičel na mě Harry, ale já ho nechtěla poslouchat, a tak jsem se i s malým zavřela na zahradu. Poslední co jsme slyšela, byl Liam.

"Nech ji na pokoji. Nechce s tebou mluvit." Potom jsem zaklapla skleněné dveře a po zdi domu jsem se svezla k zemi. Malý už přestal plakat, ale mé slzy mi stále stékaly po tvářích. Táta měl pravdu, tehdy měl pravdu a já ho neposlechla. Teď za to pykám. Jedno vím jistě, tedy mě Harry najde vždycky. Ať budu u kohokoliv z kluků nebo kdekoliv v Londýně, najde mě.

"Už je pryč." Přišla za mnou Dan a ustaraně se na mě podívala.

"Takhle to nejde. Jste moc hodní, že by jste mě tu nechali, ale nejde to. Ať budu u kohokoliv z vás, vždycky se tam objeví Harry. Už tu nemůžu zůstat, zítra s Thommym odletíme a už vás nebudu otravovat," Řekla jsem vážně a ona se na mě zděšeně podívala.

"Ne, to neříje. Ty nás nikdy neotravuješ a pokud jde o to, že se potkáš s Harrymu, od toho jsme tu my, aby tě už neotravoval. A vůbec, kam bys jela? Je ti teprve sedmnáct." Položila mi ruce na ramena a já se jí podívala do očí. Byly plné štěstí, ale hlavně strachu, lítosti a nenávisti. Všechno to špatné, jen kvůli mně.

"Jsi hodná, ale já už se rozhodla, zítra odletím." Zvedla jsem se a šla pro Thommyho připravit sunar, protože začal dudlat a to dělá vždy, když má hlad.

Večer jsem nemohla usnout. Pořád jsem přemýšlela nad tím, co se dnes stalo a také jsem přemýšlela nad tím, kam bych mohla jet. Napadla mě babička, ale ta by to hned zavolala tátovi a ten by mě přemlouval ať se vrátím. Asi po dvou hodinách jsem konečně usnula.

Dan:

Ležela jsem v posteli vedle Liama a koukala jsem do stropu. Amy chce odjet.

"Li, ona chce odjet." Otočila jsem se na něj a on se na mě hned vyděšeně podíval.

"To nesmí. Vždyť……vždyť jsme rodina, nemůže nás opustit." Začal šílet a prudce si sedl.

"Li, ona si teď prochází těžkým obdobím. Potřebuje si vyčistit hlavu. Také nechci, aby odjela, ale ona je pevně rozhodnutá a s tím my už nic neuděláme." Podívala jsem se na něj smutně. On si povzdechl a lehl si zpátky vedle mě.

"Harry je debil. Nebýt jeho, tak je Amy šťastná a tím pádem by byl šťastný i Louis." Povzdechl si a já přikývla. Schoulila jsem se na jeho hruď a po chvilce usnula.

Amy:

Ráno mě probudil budík v půl páté. Letadlo letí až v osm, ale já vím, že kdybych odjížděla, až by byly vzhůru, snažili by se mi to rozmluvit. Ještě než jsem odjela, dala jsem malému sunar a na jídelní stůl do kuchyně, jsem jim položila dopis. Potichu jsem za sebou zavřela dveře, nasedla jsem do auta a vyjela jsem směr letiště. Letenky jsem si zarezervovala přes telefon. Vzala jsem první, co mi ta paní nabídla, Francie, jedno horské městečko. Z mámina deníku jsem zjistila, že tam jednou byla a líbilo se jí tam. To by mohlo být to pravé místo pro nový začátek.

Dopis:

Je mi líto, že vás opouštím bez rozloučení, ale já vím, že by jste mi to rozmlouvali. Věřím, že udělám dobře, když odjedu. Potřebuju si pročistit hlavu. Mám vás všechny moc ráda a slibuju, že se co nejdřív ozvu. Vyřiďte tátovi, že ho mám moc ráda.

S láskou Amy