Táta vs. Harry

10.DÍL -Našel mě

Amy:

Probudil mě zvuk sirén. Ze všech stran se ozýval štěkot psů a hlasy. Snažila jsem se volat o pomoc, ale moje hlasivky jakoby mi vypověděly službu. Vždycky z nich vyjde jen slabý hlásek. Přijde mi to jako věčnost. Všechno mě bolí a je mi strašná zima. Myslela jsem si, že slyším tátův a Harryho hlas. Za pomoci té trošky sil, co mi zbyly, jsem se opřela o strom a koukala okolo sebe. Pak jsem je zaslechla.

"Harry, neblázni. Pojď do hotelu, hned ráno se sem vrátíme." To byl táta. On chce odejít? Vlastně se mu nedivím, je tu strašná zima a tma. Nechci, aby nastydl.

"Ne, já tady zůstanu. Vy běžte." Tenhle hlas patřil Harrymu, tím jsem si byla na sto procent jistá. Hlasy po chvíli utichly a já tu zůstala sama. No, někde tu je vlastně Harry, ale neslyším ho. Neslyším ani jeho kroky. Pak jsem si ho všimla. Seděl u stromu, kousek ode mě a hlavu měl složenou v dlaních.

"H-Harry," zkusila jsem na něj zavolat, ale z mých úst vyšel jen pouhý skřek. Nehodlala jsem se vzdát, a tak jsem to zkoušela dál.

"Harry. H-Harry." Došly mi síly, už jsme neměla na to, zavolat znovu. On zvedl hlavu a začal se rozhlížet.

"Amy," vykřikl a běžel ke mně. Byla jsem tak šťastná.

"Amy, konečně. Jsem tak rád, že žiješ. Pojď, odnesu tě." Políbil mě a vzal do náruče. Sykla jsem bolestí. Šel se mnou co nejrychleji k silnici.

"Budu muset zavolat záchranku," řekl, když jsme se blížili k silnici.

"Nebude potřeba," zachroptěla jsem a hlavou jsem kývla k místu, kde stál táta s autem.

"Louisi? Myslel jsem, že jedeš do hotelu," řekl Harry překvapeně.

"Jel jsem, ale jen pro auto. Chtěl jsem se za tebou vrátit a pomoct ti ji hledat, ale vidím, že jsi mě předběhl." Trochu se zasmál a otevřel zadní dveře, kam mě Harry hned položil. Potom si Harry sedl na místo spolujezdce a táta řídil.

"Vydrž Amy, za chvíli jsme v nemocnici." Otočil se na mě táta a pak se dál věnoval silnici před sebou. Když jsme zastavili, Harry mě zase vzal do náruče a běžel se mnou do velké budovy.

"Harry." Položila jsem mu ruku na tvář a on se na mě podíval a položil mě na lehátko.

"Miluju tě," špitla jsem a poslední, co jsme slyšela, byl hlas doktora.

"Ztrácíme ji." Potom už jen tma.

Harry:

Nejdřív jsem si myslel, že mám jen halucinace, když slyším její hlas, ale potom se ozval znovu. Ležela pod stromem. Vypadala hrozně. Popadla jsem ji a s Louisem jsme ji dovezli do nemocnice.

"Harry," promluvila, když jsem ji rychle nesl do ordinace. Položil jsem ji na lehátko, co tam bylo a podíval jsem se jí do očí. Byly plné bolesti, ale také odpuštění.

"Miluju tě," špitla a já se lehce pousmál. Úsměv mi ovšem hned zmizel.

"Ztrácíme ji," ozval se hlas doktora, který stál vedle mě.

"Ne, ne, Amy." Chytl jsem ji za ruku, byla tak ledová, no aby ne, když ležela celý den ve sněhu.

"Musíte ven." Chytla mě sestřička a vedla na chodbu za Louisem. Po pár minutách se dveře ordinace rozletěly a Amy vezli na sál. Ty čtyři hodiny, co tam byla, byly pro mě utrpením. Jediné, na co jsem mohl myslet, bylo to, že je to všechno moje vina. Před hodinou přiletěla Dan s Liamem, aby Thommyho odvezli do Londýna.

"Bude v pořádku, uvidíš. Je to silná holka." Sedl si vedle mě Liam a objal mě. Louis před chvilkou usnul. Byl z toho všeho strašně vyčerpaný a vynervovaný. Ani se mu nedivím. Taky bych usnul, kdybych v sobě neměl asi litr kafe. Dveře sálu se otevřely a ven vyšel doktor. Strčil jsem do Louiho, který se hned probral a běžel k němu jako já.

"Jak je na tom?" vychrlili jsme na něj oba najednou.

Tak co říkáte?? Drama přeci musí být :D