"Tak už přestaň." Zavrčel jsem rozladěně, když jsme zastavili před domem kde bydlel. "Tvůj otec tě shání a ty se nemůžeš stále schovávat u mě." Mlčel, pouze chtěl vystoupit z auta. Zastavil jsem ho. "Nebuď jak malý." Moje oči ho prosily. Nechtěl jsem, aby odešel takhle naštvaný. Sám jsem věděl, že ho nejspíše několik dní neuvidím. Našpulil rty ještě víc. Povzdechl jsem si. "Až budu mít chvilku volno, tak ti zavolám, ano?" Pokrčil rameny. "Dělej si co chceš. Stejně nemám na výběr. Zamračil jsem se. "Nech to, Tae. Sám moc dobře víš, že s tímhle nic udělat nemůžu." Otočil jsem mu bradu, aby se na mě musel podívat. "Budeš mi chybět. Miluju tě." Vykulil očka a stydlivě je sklonil. Teď už to byl zase můj Tae. "Nechci tam." Špitl naposledy, teď už jen smutně konstatoval, žádný vzdor. "Já vím, že ne." Souhlasil jsem s ním. "Ale nedá se nic dělat." Povzdechl jsem si. Taky bych ho tam nejraději neposílal. Nechtěl jsem, aby se vrátil do toho grázla. "Zavolám ti a po práci se můžeme spojit přes skype. Nebude to trvat dlouho a zase budeme spolu." Slíbil jsem mu a natáhl se pro rychlý polibek. Přece jen jsem nechtěl, aby nás jeho otec věděl. "Ahoj." Pobídl jsem ho. Jen něco zamumlal na odpověď a vystoupil. Počkal jsem, než zaleze do baráku a vydal se do kanceláře. Jen jsem doufal, že se uzdraví brzy.
ČTEŠ
Ty máš právo akorát na...
AdventureMladý JungKook vystudoval teprve před rokem, ale už teď je uznávaným a jedním z nejlepších právníků v Jižní Koreji. Pomohlo mu k tomu nejen jméno jeho otce, ale i jeho píle a vůle dosáhnout svého. Jednoho dne si ho tak najme majitel největší Korejsk...
