Probudil jsem se doma v posteli s ukrutnou bolestí hlavy. "Hej, jak ti je?" Zaúpěl jsem nad tím hlasem, ale nabízenou vodu jsem přijal. "Jak to, že jsi tu?" Zamumlal jsem, když jsem vypil celou sklenku. "Zavolal mi NamJoon. Má službu venku a nemohl skončit. Já jsem volno dostal." Pokrčil rameny. "Bolí tě hlava, co?" podal mi prášek a další sklenici vody. "Dík. Příšerně." Zamručel jsem a zapil prášek. "Je naštvaný, Jine? Vlastně co se ptám... Jasně, že je naštvaný." Zamumlal jsem nespokojeně. Poslední co jsem chtěl, bylo naštvat Joona. "Není. Spíš ustaraný." Stiskl mi ruku. "Bál se o tebe. Stejně jako vždy. On... Chápe to. Víš, že na to, jak je chytrý bývá v těhlech věcech natvrdlý. Ještě to sám neví, ale někde hluboko to chápe." Jen jsem zahmkal na odpověď. Nebyl jsem si tím tak jistý, jako on. Koneckonců, oni byli partneři, tak by se měli znát nejlíp. "Řekl ti všechno co. Jak jinak." Jin si povzdechl. "Jsem policajt. Měl bych dodržovat hlavně zákony. Ale i ty musí jít někdy stranou. Chápu tě. Byl jsi tam. A je rozdíl mezi delikventy a rozmazlenými fakany. Jen si na něho dávej pozor, ano? A nemusíš se bát, kdykoliv nás poprosit o pomoc." Objal mě. "Jo. Ale já nechci zneužívat to, že si Joon myslí, že mi je stále něco dlužný." Jin si povzdechl. O tomhle nic nevěděl. Joon mu řekl, že to je na mě a já o tom odmítal mluvit. Vadilo mu, že neví něco tak vážného, co se mezi námi stalo, ani to, proč jsem byl vlastně neprávem zavřený. Povzdechl jsem si. "Bylo mi 15, Joonovi 16." Odmlčel jsem se, jak jsem vzpomínal na ten den.
ČTEŠ
Ty máš právo akorát na...
AdventureMladý JungKook vystudoval teprve před rokem, ale už teď je uznávaným a jedním z nejlepších právníků v Jižní Koreji. Pomohlo mu k tomu nejen jméno jeho otce, ale i jeho píle a vůle dosáhnout svého. Jednoho dne si ho tak najme majitel největší Korejsk...
